stěhovavá...
stěhovavá...
Anotace: někdy přijde chvíle opustit své okolí aby člověk pochopil jeho význam, umožní to vážit si samoty…
když se svět smrskne
za pomezní čárou
do pramalých rozměrů
tak záhadný
tak ohraničený
stojím v transu
a přemýšlím o překročení
tak jako ve všech snech
je podivuhodná sugestivnost reality
skutečnost
že člověk je v realitě a nesní
na druhé straně pomezí
jsem neznámý
i jazyk se změní
hledím na pavučinovou síť kolejí
a jak se tak dívám
na shluk podivných hmot
co se pohybují
dochází k transformaci
vkročit někam
kde se nachází něco
co má zvláštní důležitost
když ale vykročím
místo kde stojím
se začne na krajích rozplývat
prostor se roluje jako koberec
a pohlcuje mne i vše ostatní
tak tomu říkám tvoření
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
neustále se tvoříme a rozvíjíme... nebo alespoň někteří, někdo rád stojí na místě a má a někdo rád má, ale rozvíjí se... studium dětské pedagogiky mě rozmělňuje, fascinuje mi, jak jsem spousty věcí dělala a dělám špatně dle těchto tabulek a hodnocení, učím se nediskutovat, protože se mi to může vymstít u profesorky... udělala jsem si tolik testů o sobě se spousty závěrů. že si říkám, jsem to ještě pořád já... naposledy, když se mi snažila odhadnout se netrefila a další můj pohled a otázku okomentovala, no Evo nevím jak s vámi, odhadla jsem vás naprosto jinak a komunikace s vámi je tedy pro mne naprosto těžká... :-)naštěstí u zkoušek mi to pojmout nedává :-))
30.04.2016 01:14:56 | zelená víla
