v mihotavém oparu...
v mihotavém oparu...
Anotace: vlahých nocí...
je všechno pozemské
smyslné a prorocké
jako citera
vůně je propašovaná
na sametových poduškách
přelévá se přes mne
jako dotek zahalených ňader
Země se zvolna otáčí
otáčejí se i schody a zábradlí
a s nimi lidé
i uličky podle Euklida
které lze vysvětlit
jen logikou a teorémem
a potom
když jsem v klidu
když pečlivě na nic nemyslím
mívám vidění
je zde kolo
jsou zde ramena
je zde střed
ale uvnitř středu není nic
tudy proudí mazivo
tudy vede hřídel
a já jsem zde
ve středu nicoty
vnímající
úplně vzedmutý
rotující v běhu
všechno ožívá
dostává smysl
jsem člověk
ze starobylé rasy
stojící na kamenné desce
cítím vůni lidí
které jsem potkal
já žil s nimi
a oni žijí ve mně
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
občas zachytávám chvění, vědět vše... jít a dozvědět se... taky vždy mám brzdu... mámu a tátu...jenže mi stejně zvědavost láká... zrovna se dívám na fotku táty, vyhublého táty co mu ještě pořád oči září... a hodinky co mu jsou velký, oči se slzami mám a přiznávám si, ne, netřeba... ale, to ale tam je...
proud krve, proč jsem jaká jsem? je to tak dobře? nebo bych měla? mohla? mám taková být? nebo?
sem člověk
ze starobylé rasy
stojící na kamenné desce
cítím vůni lidí
které jsem potkal
já žil s nimi
a oni žijí ve mně
13.12.2016 01:14:01 | zelená víla
......minulé...přítomné...budoucí.....a vlastně jiné plynutí v proměnách....Ji.
21.11.2016 22:02:10 | jitoush
Pochopení smyslu...
19.11.2016 12:38:20 | Milena
... lehce po hranici mého chápání ... a trochu za:))
19.11.2016 11:04:47 | Ragnell
Nádherný pocit. Cítím je všechny, jejich přítomnost, úsměvy, bolesti, vůni, činnost.......Chtěla bych být zpátky tisíc lidí, místo toho jsem součástí tisíce, ze kterého bude někdo jiný a pořád JÁ ABORIGIN. :O)
19.11.2016 00:16:02 | Tichá meluzína
