seděla na velrybě...

Anotace: která si lovila potravu ke čtení...

ukusovala z fíku a povídá
příteli přemýšlel jste někdy o tom
kolik života jste zasvětil tomu
aby jste potěšil ty co jsou mrtví?

myslím že podceňujeme
kolik našeho života zasvětíme snaze
abychom splnili očekávání těch
co nedokáží žít v radosti

víte milá Coppice
existují dvě mytologie učení
ač rozdílné vlastně spojité
lovci se inspirovali zvířaty
když chtěl někdo získat sílu a vědění
odcházel do lesa za zvěří
která jej učila
onen lov je totiž sám
svým způsobem rituálem oběti
je to posvátná záležitost
nikoli surový světský čin
a součástí lovu je i technika
tanec zaříkání
žádný hon a akt zabíjení
správnou obětí pro lovce
je zvíře samo
kůže která obepíná tělo
které svou smrtí a návratem
představuje hru trvalé podstaty

pro zemědělce je učitelem svět rostlin
kde žádná taková uzavřená entita neexistuje
když něco odříznete vyraší nové
takže prořezávání pomáhá
jde o neustálé obnovování existence

tím vzniká pocit smrti
která vlastně smrtí není
vědomí že smrt je nutná
aby mohl vzniknout nový život
pak jedinec není tak docela jedinec
jen jednou z větví
když ocituji Ježíše
já jsem vinný kmen
vy jste ratolesti
mimochodem představila jste si někdy
že kříž je ve skutečnosti strom
a ježíš je sám plodem toho stromu

už dávno předtím
v různých kulturách
přichází tajemné bytosti
které po určitém čase
vzývají člověka
aby je zabil a pochoval
ale tím vlastně zasadil

od počátku věků
tedy člověk vlastně usiluje
o návrat do zahrady
jenže mu v tom brání strach a touha
související s tím
co pro sebe považujeme za dobré
jinak řečeno
pokud se budete bát o svůj život
a zároveň toužit po něčem mimo
zůstanete venku
ale když projdete mezi strachem a touhou
dostanete se dovnitř
kde jsme jedno

smrt je život
život je smrt

Mayové například hráli hru
kdy na konci zápasu obětovali kapitána vítězů
a pro něj to byla čest
taková představa oběti
je současnému světu naprosto cizí
u nás přece vítěz bere všechno

ale tak to vůbec není
i ježíš po poslední večeři
vyzve všechny
a teď si zatančíme
já budu zrozen a budu rodit
já budu jíst a budou mě jíst
já odejdu ale zároveň zůstanu
já budu sjednocen a budu sjednocovat
smrt je paní tance
a zároveň i paní milování ke zrození

podle Abélarda
Ježíšova smrt nebyla výkupným ani trestem
nýbrž aktem smíření soucitu a ztotožnění
bez nároku na proslulost
tak jako každá žena
která je v zájmu rodiny
ochotna snášet společenskou izolaci
to je symbol a ikona
ona je tou bytostí
životem

tělo se pochová
a na jeho ostatcích vyrostou plody
které živí bytosti
takže smrt která přišla na svět se zabíjením
je převážena svým opakem
sebestravující věcí
která se nazývá život
tak aby mohl plynout dál
svým nekonečným proudem