větření...

tam kde stíny pokryl led
a zůstaly trčet
jak slámky ve skle
když hustá mlha dýchá
když se obzor nocí zatemní
zjeví se mlýn
kterým vítr otáčí

občas si posedí za komínem
osvobozen
od vášně i myšlení
laskavý
aniž by tím sledoval nějaký cíl
je přínosem
rád slouží
všem bytostem
v rukou drží
beraní hlavy
naplněné květinami
z jeho prstů
tečou řeky ambrózie
co chladí pekla
a živí duchy hladové
v dlaních má oči
co hledí soucitně na svět
a jeho utrpení

ten co nosí svět
a pohlcuje jeho smutnění