Proč...

Někdy se ptáme proč.
Není v tom výčitka,
naléhání, ani chtění,
smutek snad, či nedozrálé odsouzení.

Jen prostinká otázka děcka.

Což nejsme dobří dost,
silní,
či právě slabošství boří most,
když chceme znát své odpovědi?

Ptáme se v sobě, zda jsme neselhali,
nebo snad ti druzí...

Ptáme se přesto,
že nepřijdou k nám odpovědi.
To titěrné cinknutí zprávy sms,
ten hluboký pohled do očí.

Snad večer,
snad zítra,
snad ještě nejsme připraveni dnes.
Odpověď znát
na své
PROČ!