Anotace: holubici černé...
stál jsem na hoře
zabořen ve sněhu
a díval se
stoupala po žebříku
s roztaženými pažemi
na sykomoru
a pod ní korax
z větví stromu
ochutnával z fíků
tiché šumění
větru časem zaniklo
a ona promlouvala
zvukem listů
které šelestily
jak se v nich hýbali ptáci
vítala slunce
přitom peří
nocí obarvené
nesouc mu vodu od pramene
dávno bych skončil své trápení
jenže ona se ohlédla na mne
a pronesla
bude dobře
protože nemohla říct
že dobře je
viret in eternum
ono vlastně je vždy dobře... úhly pohledu... jo a někdy je vlastně strašně na ho..., ale...jo a někdy skutečně na to ho,... je, ale dobrý vědět, že to přejde, a ono to vždy přejde...
23.05.2021 00:54:27 | zelená víla
Bude..a kdo chce..ví že stále ještě JE..je to jen na nás..jak vnímáme to "dobře". Pěkné **ST :)
11.04.2021 17:33:52 | jenommarie