Pytlácká balada

Anotace: Anotace: Balada o kór lovci pytláků, který neúnavně bojuje s pytláky, jenž loví v revíru vepříky. Kumte na ní:)

V pondělí bylo jako každý den chladno. Standovi ale v pytláctví nic nebránilo. Tento dva metry vysoký muž s věčně pěstovaným plnovousem a kovbojským kloboukem, jenž sloužil Standovi jako popelník, a tak byl od hašení cigaret celý proděravělý jako cedník, se vydal tradičně na lov divokých kanců. Mladý, ještě nezkušený Jóžin, který právě zastal znaveného otce v nikdy nekončícím, beznadějném boji proti pytlákům, se ještě rozvaloval jako kočka na seně ve své posteli. Standa měl tedy volnou cestu. Když přišel do lesa, vykopal hlubokou jámu, překryl ji větvemi z nejbližšího modřínu a čekal na nějakého zmateného kance, který se na jeho past nachytá. „Józo! Tak ty se tady pořád ještě válíš? A mazej! Venku zase řádí pytláci!,“ vykřikl na tohoto dětinského lenocha starostlivý otec. Jóžin se konečně po sedmdesáti minutách a třiceti sekundách, naměřených otcem netrpělivě stojícím u postele se stopkami v rukou, nechá přemluvit a vybíhá v pyžamu do lesa, kde k zločinům dochází.
Standa už nudou usíná u díry, a v tuto chvíli přibíhá Jožka, který chudák při svém rychlém sprintu ztratil všechno oblečení a propálil o dálnici i své drátěné sandály, které nosil nejraději, protože se v nich nepotí noha. „Co teď s ním?“ mumlá si Jožo. „Přeci ho nemohu do té jamky hodit. Vždyť by šmudla nemohl nahoru.“ projevuje se u něj soucit. Jenže najednou se Stáňa probouzí a vidí Józu, který těsně vedle něj stojí celý nahý. „Ááá! Pomóóc! Úchylák! Haůůůůůů! Dzz!,“ vyděšený a celý modrý Standa vybíhá od stromu. Jenže zapomíná na svou léčku. Křup, rup, prd, bumbác, křach, ouch, ťuk, ta se pod ním prolamuje a celý ten kolos se s křikem řítí do jámy lvové.
Vše by dopadlo dobře, kdyby na poslední chvíli nedoklusalo celý den očekávané prasátko, a nespadlo z té výšky přímo na Standovu hlavu. To se stalo Standovi osudným. Józa byl rád, že nakonec všechno dobře dopadlo, i když byl případ vyřešen poněkud netradičním způsobem.
Od doby, kdy byla Józou objevena tato nová, lehce košilatá metoda ochrany přírody, se staly dálnice, po kterých náš nesmrtelný hrdina cestuje za devastovanou faunou, mnohem nebezpečnějším a rizikovějším místem a je tomu tak i nadále. Mnozí lidé se snaží svět obalamutit a vsugerovávají lidem do podvědomí, že nehodovost je způsobena vysokou rychlostí aut, nebo špatným povrchem dálnic, ale vše je způsobeno pouze narušenou psychikou jedince, který se na dálnici setkal s Józou pádícím k napadenému zvířátku. Proto noste buď tak černé sluneční brýle, abyste ho skrz ně neviděli, nebo se vyhněte těmto pekelným cestám plným obav se setkáním s tímto mýtem, bohem dálnic a vášnivým milovníkem prasat.