Zánik starého vesmíru

Možná že bylo světlo, možná taky ne.
Svět se smíchal do jedné podivné barvy, která v sobě obsahovala hlavně špinavě nachovou, šedou a křiklavě růžovou. Celé ty dlouhé miliardy let během nichž tato krajina vznikala konečně vyvrcholily do prvního svítání.
Za ta léta zde nebylo moc rušno, popravdě řečeno dnešek byl zajímavější než všechny dlouhé dny, hodiny a minuty předtím. Foukal totiž vítr. V Nekonečnu něco takového neznali. Ono se řekne neznali, ale v Nekonečnu nežil nikdo a nic. Jak by se tam také něco dostalo, když nekonečno nemá kraj, přes který by se sem někdo či něco mohlo dostat.
Kdysi bylo nekonečno jen malý kus země, který měl nějakou dnes již dávno zapomenutou spojitost se „za humny“. Jenže pak někde zachytilo cosi o lepším postavení a ctižádosti a protože u něj by to znamenalo nevysvětlitelnou katastrofu, tak si to vzalo k srdci.
A jednoho dne to začalo: Nekonečno se začalo - pro nedostatek slovní zásoby všech jazyků - zvětšovat.
Nekonečno nemá okraj a je všude a tento zvláštní fakt jaksi znemožňuje jeho postupný vývoj. Mluvme tedy o Zárodku nekonečna, který okraj, sice nepříliš rozlišitelný, měl.
Brzy vytlačil svou maceškou planetu - protože nelze mluvit o stvoření - až na okraj vesmíru, představitelného i nepředstavitelného všeho a tam byla samozřejmě zničena. Několik let - mluvme spíš o nanosekundě - Zárodek nekonečna držel smutek.
Pak pokračoval v započaté práci. Dosáhl k okraji vesmíru. V této chvilce napětí musím vysvětlit rozdíl mezi vesmírem a Nekonečnem. Těch rozdílů je hodně, pokusím se vysvětlit ty nejzákladnější. Předně Nekonečno se píše s velkým písmenem, zatímco vesmír ne. Dále je to delší slovo, má střední rod, obsahuje více samohlásek, není v něm „v“ a má dvakrát tolik slabik. A to vůbec není všechno, ale všem lingvistům se zrovna chtělo smrkat. Něco se ale hodí dodat. Nekonečno vytlačuje vše do zániku, zatímco vesmír to ponechává uvnitř sebe. Asi proto neměl tolik respektu na velké písmeno. A taky má okraj. Co je za ním, je již nedefinovatelné a nemožné. Proto to tam je. Nebudeme to řešit. Hodně tvorů a věcí se o to zajímalo a jen dva neskončili jako pobrukující trosky ve svěrací kazajce. Nekonečno a vesmír. Nebyla na ně dost velká kazajka. Možná, že je tam jen další nekonečno utlačující vesmír. Jisté je, že Nekonečno to chce vědět i přes protesty vesmíru a ten nemíní nic říct. Prostě se jen červená. To vysvětluje tu zvláštní barvu oblohy.
Takže nekonečno dosáhlo k okraji vesmíru. Ale nezmizelo. Vesmír si nevěděl rady. Co se stane, když zničí Nekonečno? Nevznikne jen další nekonečno? Jistěže nevznikne, ale vesmír zaváhal a Nekonečno se prolnulo s jeho okrajem. Proto ten vítr.
Vše se ustálilo. Vesmír užuž zanikl. Další hlupák, co jen přemýšlí a proto málem přijde o život a říká si, jaké má štěstí, že mu jen amputovali obě ruce, má trvale poškozenou míchu, oslepl a přišel o všechny vnitřnosti, které momentálně nepotřeboval i o fůru dalších.
Barva se změnila v barvu vody, o které všichni tvrdí, že je pitná, ale vám se ten mrtvý mlok na dně prostě nezdá.
Co se stane, když se srazí vesmír s Nekonečnem? Nastane Nic. To dlouho nevydrží, protože si ho nikdo neumí představit. To samé postihne Nekonečno a jako obvykle vyhraje ten nejchytřejší, který se sporu prostě neúčastnil. Nový vesmír vykopl ten starý, z kterého vypadlo několik použitelných věcí: hvězda s vlastní planetou, láhev minerálky, mrtvá žába a tabulka periodických prvků. Ve stylu tradice to vše uklidil za sebe a začal - trochu se zastyděl - napodobovat.(571)