Rybí žena IV. - Zpěv Sirény

Simon

Zaryla jsem pevně prsty do hlíny, nějaký silný neznámý mě táhl za ocas břichem po zemi. Syčela jsem a škubala sebou, ale bylo to marné. Neměla jsem vůbec tušení, co se stalo a kde jsem. V rybí podobě jsem byla na suchu bezbranná. Muž si vytvořil obřadní kruh a kolem něj zapálil louče. Moc se s rituálem nepáral, prostě mě našel a plnil své poslání. Neznámý nepromluvil, jen vytáhl dýku a naklonil se nade mnou. Těžce jsem oddechovala…
Bylo to tu, v koutku duše jsem tak nějak čekala, že se to jednou stane, ale pořád jsem věřila, že z Draperu odjedu živá. Silná ruka mě popadla pod krkem, ostří se zalesklo, v jeho očích neznámý zaváhal.
„Prosím ne.“ Vlily se mi slzy do očí, on se však jen zamračil a já věděla, že je po všem…
Pak jsem si ale vzpomněla na něco, co mě mohlo zachránit. Můj otec mi to zakazoval používat, byla to jakási magická píseň – měla mnoho významů... Zalapala jsem po dechu a nadechla se z plného hrdla a doufala, že jsem její tóny už nezapomněla. Neznámý sebou škubl, když se ze mě vydraly první tóny.
Když vtom pustil dýku na zem a já si uvědomila, že to funguje, zpívala jsem libozvučně dál, ale mělo to jiný efekt, než jsem si přála. Sklonil se k mým ústům a už už se jich dotýkal. Když vtom ho popadly dvě pevné bílé ruce a odtrhly ho ode mě.
„Drage!“ Vykřikla jsem dřív, než jsem si to rozmyslela, a zprudka jsem narazila zády o zem, až mi to skoro vyrazilo dech. Rychle jsem se však opřela o lokty. Eso držel neznámému dýku u krku. „Lovíš na cizím území, ty bídáku!“
Muž jen zvedl ruce a nehýbal se. „Ona je prokletá…“ Chtěl říct, ale Eso mu zamáčkl ostří víc do krku, až se objevila lehce rudá krev.
„Drage, nezabíjej ho – to mi klid nepřinese.“
„On by tě zabil, Simon, a když ho pustím, on to zkusí znovu!“ Mlčela jsem, dobře věděla, že Eso vidí jen jednu jedinou možnost této situace. Rukou jsem proto sáhla po dýce, kterou mě chtěl dotyčný obětovat. „Co to děláš?“ Nerozuměl mi Eso. A já se na něj smutně podívala a pak mu začala zpívat. Prvních pár tónů se tomu bránil, ale nakonec muže pustil – musel.
Věděla jsem, že neznámý po mně půjde. Ve chvíli, kdy ho Eso pustil, jsem k němu namířila dýku a naštvaně zasyčela. To ho zahnalo do temnoty…
Byla jsem v šoku dlouhé minuty, než se ke mně Eso opět sklonil. Jeho ruce se mě dotkly, aby zjistil, zda mě líbač nezranil. Zjihla mi tvář.
„Jak to, že znáš mé jméno?“ Zeptal se trochu ostře.
Já se pomalu dotkla jeho zakryté tváře. „Assi mi ho kdysi řekl.“ Trochu znejistěl. „Neměla jsi to dělat – ten muž tě tu bude hledat.“
Stále jsem byla v rybí podobě. „Drage,“ malinko sebou cukl. „Jeho smrt nic nevyřeší.“ Chvíli se mi díval jen do očí a pak jen řekl: „Ta píseň…“
Eso se už jen sklonil a na ústa mi vtiskl jemný polibek, vůbec mu nevadilo, jak vypadám. Jeho rty byly horké, měkké a já se v jeho náruči přestala bát. Chtěl se po jednom polibku odtáhnout, asi se bál, aby mě opět nepřivedl do rozpaků, já se mu však pověsila kolem krku a přitáhla ho opět k sobě. Už se nešlo těm citům ubránit. Věděla jsem, že ta láska je planá jako kvítí v suchém létě a že nejspíš to opět přetne meč jménem realita, přesto jsem to chtěla. Když utichla ta hra našich rtů, jen jsem tiše vyslovila: „Prosím, chci do své laguny, mého jezírka, tam je bezpečno.“ V jeho očích se zalesklo a já věděla, že sdílí mé přání.

---

Eso

Simon zmizela okamžitě pod hladinu a já na moment osaměl. Dávala tomuhle místu hluboký smysl, který zde chyběl. Sedl jsem si na okraj a ponořil nohy do vody. Voda se zčeřila a na povrchu se nejdříve vynořily její špičaté uši a nakonec celá hlava. Vytáhla ruce ven z vody na kamenný okraj a já se dotkl její tváře.
„Kam zmizel Assi a Agnes?“ Musel jsem se zeptat, abych se ujistil, že jsou v bezpečí. Ona však jen znejistěla. „Nemám tušení, probrala jsem se, až když mě ten líbač polil vodou.“
Pohodil jsem hlavou a dal si ruce v kříž. „Pravděpodobně mu šlo jen o tebe, počkáme do svítání, věřím, že se zde Assi a Agnes objeví.“
Ona se jen tiše opřela o má stehna a já ji pohladil po mokrých vlasech.
„Opět jsi mi zachránil život, jsem jednou nohou už mrtvá, ale ty mě stále oživuješ.“
„Takové věci neříkej.“ Zahořel jsem, ona se mi podívala do očí. „Nevím, zda bylo správné toho líbače nechat jít.“
„Drage.“ Vyslovila trochu zděšeně mé jméno. Chvíli jsem mlčel a uvědomoval si, co jsem právě řekl…
„Assi má pravdu, moje srdce je ve stínu,“ odvětil jsem nakonec.
„Záleží, zda to chceš změnit.“ Vyřkla tak tajemně, až jsem si připadal jako osvícený, její dobrá duše osvěcovala tu mou
„Proč ti Assi řekl, jak se jmenuji?“ Zeptal jsem se nejistě.
„Je to už pár let zpátky, nebylo to cílené, slíbila jsem mu, že si to nechám pro sebe.“ Jen jsem kývl na znak důvěry. V jejím případě mi vůbec nevadilo, že to ví. „Simon, ta píseň…“ Opět jsem se dotkl její tváře, ale ona jen ztichla. „Je magická, otec nechtěl, abych ji používala – má spoustu významů…“
„Je moc krásná.“ Řekl jsem a chtěl se k ní sklonit, ona místo toho vyděšeně zmizela pod hladinu, tentokrát jsem se rozhodl, že to tak nenechám. Sundal jsem si košili, na moment jsem zaváhal a pak i svou černou masku, která zakrývala mou tvář, a poté vplul pod hladinu za ní…

---

Simon

Položila jsem se na dno s hlavou schovanou ve své náruči, voda mě objímala a já se cítila v bezpečí. Když vtom jsem slyšela, jak něco vklouzlo pod hladinu.
Drage rukama prorazil vodu až ke dnu a vzal mě za ruce, otevřel oči a přestože toho musel vidět málo a jeho oči dráždila slaná voda, chtěl se na mě dívat. To mě dojalo, dotkla jsem se dlaněmi jeho krku. Udiveně sebou cukl, jeho zrak se rozšířil. Darovala jsem mu žábry a jeho zrak se v té chvíli zaostřil. Jako rybí žena jsem měla spoustu schopností, které s touto podobou souvisely, a jedna z nich byla udržet ty, které miluji, naživu.
Dívala jsem se na jeho odhalenou tvář. Zaskočilo mě, že si masku sundal. U levého oka měl velkou, nehezkou jizvu ve tvaru velkého E. Měl štěstí, že stále viděl. Ano, někoho by ta jizva děsila, nebyla hezká, a kdybych mohla a měla takovou schopnost, zbavila bych ho jí, takovou mocí jsem však neoplývala.
Pomalu jsem zvedla ruku a přiložila dlaň k té jizvě. Nejdříve sebou trhl, ale nechal mě, abych se ho dotýkala, jeho nejhlubšího zranění, té potupy, která mu byla způsobená. Mluvilo se o ní mezi lidmi. O Dragem se říkalo, že je dítě ďábla, svět byl k němu krutý a než se z něj stal Baron Černé Eso, ten velký pán temných lesů, schytal od života velkou bídu.
Zadívala jsem se do jeho očí a začala opět zpívat – tak moc jsem to chtěla a věděla, že on také.
Sklonil se opět ke mně, k mým rtům, a zde v tichu pod hladinou se naše duše spojily. Nebylo to jako lidské propojení, nic z toho, co zná a poznal člověk, jen dvě duše splynuté v jedno. A já si o to víc přála zde zůstat…

---

Poznámka autora:

Mytické a Fantasy prvky v mé povídce jsou použity ryze pro odlišnost – jde zde o otázku dobra a zla. Líbači jsou zde vyobrazení jako přímé zlo zatímco o Simon a Esu můžeme spekulovat. Jsou to lidé s vnitřními traumaty a osudem který si nevybrali...