Největší ztráta

Anotace: bylo to psaný v hodině ČJ jako kontrolní slohová práce... prej to má nápad, ale posuďte samy....

Příběh, který chci vyprávět, se udál v mém domě,no už je to nějaký pátek. Můj dům je teď už v ucházejícím stavu a uklizen, ale je v něm takové prázdno- nikde nikdo. Od těch dob stále jen čekám a čekám. Vrátí se, nebo zůstanu už navždy sama v této zděné budově s mnoha okny a smutná, že je už nikdy neuvidím? Čekám. Abych si zkrátila dlouhou chvíli, vypovím vám co se tu vlastně stalo.
Dlouhou dobu jsem žila v krásném sídle s výzdobou, měla jsem hodně přátel, chodila jsem na zábavy a užívala si života. Nosila krásné šaty, o zahradu pečoval profesionální zahradník a jezdila jsem luxusním vozem. Měla jsem obětavého muže po svém boku a rodiče jež stáli vždycky na mé straně. Všechno jsem ztratila! Zůstala mi jen samota, smutek, stres, temnota a veliký dům, který za tu dobu pořádně zpustl.
Jednoho večera, vracela jsem se z párty, jsem odemykala dveře svého domu a.... a bylo otevřeno. Za normálních okolností by byl dům zamčený, protože v době mého návratu by všichni spali. Zámek byl neporušený. Prošla jsem do pokoje, ale nikde nikdo. Se strachem jsem přecházela z místa na místo, třímajíc pánvičku v ruce-jako na obranu. Nikdo v domě nebyl. Ani můj muž, ani rodiče, ani pes. NIKDO! Věci byly na svém místě, nic nechybělo.jediné co by snad mohlo vést k jisté úvaze, nějaký důkaz, byl ožehnutý koberec a malé pravidelné kolo s průměrem asi tak 2 metry v trávě před domem. Žádný vzkaz, ani náznak řešení mé drobné záhady.
Jsou to už 3 roky a stále nevím, kdo mi vzal mé nejbližší. V prvních dnech i měsících se po nich pátralo. Policie, detektivové, moji přátelé. Tolik úsilí, peněz, strachu a promrhaných nadějí co to všechny stálo. Po silném nezdaru ve své zprávě policie uvedla, stručně řečeno, že po nich není vidu ani slechu, že ani po rozšířeném pátrání nebyla nalezena žádn stopa, a že se tímto případ uzavírá. Byl založen do jakési složky 334. Uzavřela jsem se tedy i já. Neumím se obrnit a uzavřít případ. Pátrání sice skončilo, ale oni někde musí být. Vím jistě, že únoscem nebyl žádný zamindrákovaný recidivista či rozjívený deviant. Magie je úžasná věc, dokud se nepostaví proti vám.
Přestala jsem vycházet a jen se dívala na fotky, kterých jsem se ptala, kde ONI asi jsou? Přátelé mě přestali navštěvovat, v domě byl nepořádek a zima a já nevyrovnaná s životní ztrátou, chodila po domě jako tělo bez duše v černých smutečních šatech a vlasy jen tak volně rozcuchanými. Ten kdo mi vzal rodinu neměl srdce. Už 3 roky! Od těch dob stále jen čekám a čekám...