Vioci

 

 

 

Vioci

 

V jiném vesmíru a v jiné době.

 

Čarodějka Vioci, krásná, mladá černovláska, vypadající na devatenáct let, měřící tak stošedesát centimetrů podle pozemských měřítek, si ráno přivstala, aby vyřídila jistou špinavou práci. Mladá vypadala, ale bylo jí už třista třicet let. A pracovat by tedy nemusela ani náhodou, protože byla obrovsky, dokonce se dá říci nechutně bohatá.

Přibližně za hodinu byla s prací na místě hotova. Nainstalovala zcela novou záchodovou mísu na veřejné záchodky. A velice jí to těšilo.

Pro někoho obyčejná záchodová mísa, do které bude dělat někdo svou velkou potřebu, případně se vyzvrací. Pro ní dokonalý nástroj pomsty a krutého trestu. Třeba do téhle záchodové místy byl zaklet chlap, co okrádal přes počítačové sítě lidi. Třeba jim nabízel zázračné zhodnocení peněz a byl v tom tak dobrý, že mu spousta lidí naletělo a svěřilo peníze,které už nikdy neuviděli, a ještě vedl celou síť takto zaměřených neřádů.

Vioci ho vypátrala, podrobila standardnímu kouzlu pravdomluvnosti, aby si ověřila jeho podlé skutky, a místo, aby ho předala spravedlnosti, tak z lidského hajzla udělala hajzl na záchod.

Kruté to bylo v tom, že ona místo mísy viděla na podlaze jeho široce otevřená ústa, ve kterých bylo plno vody, což ho neustále tížilo, že se udusí a zalkne. Bude cítit, vidět a vnímat všechno, co jeho ústy, tedy mísou projde. Stručně řečeno trest byl pro něj takový, že jemu budou srát do huby a on to bude vnímat, jako by byl normálně člověkem…

Už jí nebavilo, jak jí celou dobu vyhrožuje a nadává. Vyhrnula si sukni, kalhotky nenosila, sedla si na toho hajzla a vykonala velkou i malou potřebu. To aby to odzkoušela v praxi.

Pak spláchla. Tím mu dopřála pocit zalknutí a agresivního působení čistícího prostředku na toalety. Byla s dílem spokojena. Všechno fungovalo, jak má, a hajzl byl připraven sloužit veřejnosti po dlouhé roky.

Ještě mu zesílila jeho strach ze špíny a z toho, že se zalkne, aby neměl opravdu ani chvíli klidu a jen vyhlížel hrozný okamžik, že příjde nový zákazník.

„Tak si to užij, ty … no … hajzle !!!“ Vioci se krutě usmála a chytala se k odchodu.

„Uhněte mi z cesty osobo, já už to nevydržím !“ , to se tam hnal první zákazník, evidentně trpící velkým průjmem.

Vioci mu uhnula z cesty a chvíli jen poslouchala zvuky jeho vyprazdňování a neskutečný řev hrůzy padoucha během tohoto nelidského mučení.

Nutno dodat, že zlomyslně označila ostatní kabinky wc nápisy „mimo provoz“ a celé záchodky dotovala z vlastních zdrojů, aby se mohly používat bezplatně. Do okolí umístila velké reklamní poutače, zvoucí na bezplatná veřejná wc.

 

Vrátila se domů, a byla velice spokojená. Teď to bude chtít sprchu po dobře odvedené práci. Hodila své použité šaty do velké nádoby, kde se okamžitě působením kouzla vyčistily a byly hned připraveny k dalšímu použití. Dokonce se i opravila drobná poškození a obnovili barvy.

Sama si stoupla po sprchu a nechávala se omývat proudy příjemně teplé vody. Ovšem v jejím podání to nebyla ledajaká sprcha. V kapkách se objevovali přírodní nebroušené diamanty a jiné drahé kameny a z jejího pohledu báječně dopadaly do jejích vlasů a krásnou pleť. Každá taková koupel jí vždycky přinesla drahé kameny za miliony do jejího jmění. A protože neměla nijak omezený rozpočet, ani se nezabývala možností plýtvání vodou, dělala takovou regenerační sprchu i několikrát denně. Regenerační to bylo doopravdy, protože kapky vody byly začarovány, aby jí léčily a vylepšovaly při koupeli pleť i celý organismus.

 

 

 

 

 

 

Když byla takto dobře naladěná, oblékla se do bílých rafinovaných šatiček, které odhalovaly její prsa více, než je zakrývaly a sukně byla krátká natolik, že nebylo těžké pozorovat absenci jejích kalhotek.

Posadila se do křesla u svého psacího stolu. Ze stojánku před sebou si vzala originál dokumentu, ve kterém se zamítalo její úspěšné složení závěrečné zkoušky z magie a pod hrozbou trestu smrti se jí zakazovalo doživotně magii provozovat.

Na což ona už přes třista let zvysoka kašlala.

Tehdy při zkoušce na univerzitě předvedla dle svého hodnocení skvělou ukázku magie, kdy mnohem staršího a zkušenějšího profesora magie dokázala během chvíle přemoci, ochromit ho, zmešit ho a umístit do malé uzavřené láhve s omezenou zásobou vzduchu a ještě mu přidat silnou panickou fóbii z uzavřených prostor. Nejrychlejší a nejdrtivější vítězství při závěrečných zkouškách za poslední tisíce let !

Ale co se nestalo. To, jak dokonale to provedla a zvítězila se obrátilo proti ni. Jeden velmi vlivný profesor zkritizoval její způsob nakládání s magii.

Do posudku ji doslova napsal: „Je to sadistická, psychopatická mrcha !“

Její složení zkoušky bylo zamítnuto a bylo jí zakázáno magii jakkoliv používat.

Vioci se zamyslela. Měla být tehdy zdrcená ? Mělo jí to položit ? Mělo jí to dohnat k sebevraždě ?

Ne ! Když odtransportovala své věci na bezpečné místo na jiné planetě, samozřejmě za použití zakázané magie, vrátila se zpátky. Přišla na nezvanou návštěvu k tomu profesorovi, co jí tak ponížil a vystavil zničující posudek. A dokázala, jaká opravdu je. V čase ještě kratším než u zkoušky ho drtivě porazila. Ale nezabila ho. Jenom mu usekla ruku v lokti a vzala si ji sebou jako připomínku své nikdy nekončící pomsty. Ten profesor si druhý den ruku opět magicky přičaroval. Ale jak už bylo řečeno, tím to nemělo skončit. To byl jenom začátek…

Vioci se teď dívala na profesorovu useknutou ruku, která se vznášela ve vitríně a vypadala stejně zdravě, jako v den, kdy se s ní její majitel musel nedobrovolným způsobem rozloučit, což bylo opravdu asi před třistadeseti lety.

Vioci se záhadně usmívala a to značilo, že má v úmyslu provést něco odporného, co uspokojí její touhu se mstít.

Rukou pokynula a vitrína se otevřela a ruka se dala do pohybu po pokoji. Její pohyb skončil u velkého akvária se záhadně zbarvenou zářicí vodou. Nad úroveň hladiny něco vyskočilo, tvor připomínající malého žraloka. A tohle stvoření ukouslo ruce prsty a zase zmizelo pod hladinou. Ruka sebou zmítala, jako by byla živá. Vioci pokynula rukou znova a paže se rychle ponořila do akvária. Tvor jí nechal na pokoji a ona začala být žíravou vodou rozežírána až na kost. Pomalý, potupný a bolestivý proces…

Vtip spočíval v tom, že to co se dělo ruce v akváriu, se dělo v jiném vesmíru a na jiné planetě jejímu majiteli na jeho současné zdravé ruce patřící k jeho tělu ! Vioci se mstila přes velkou dálku vesmírů a každoročně aspoň jednou dávala tomu čarodějovi, co jí zakázal magii, znovu okusit sílu Vioci a jejích kouzel, proti kterým ani nyní neměl spolehlivou ochranu. Takže nyní řval bolestí před učebnou plnou mladých adeptů na magii, kteří sledovali, jak mu najednou zmizely prsty na ruce a potom, jak se jeho ruka postupně rozpadá a mizí.

Jednou se jí povedlo strefit se do ceremoniálu udělování cen za úspěchy v magii. Hrozná ostuda a ponížení pro toho mága. A to se Vioci moc líbilo.

Faktem je, že už se dostkrát stěhovala. Byly na ní poslány četné větší i menší výpravy mágů a různých hrdlořezů, kteří ji měli přivést před spravedlnost nebo ji alespoň zabít. Faktem je, že se to nepovedlo ani jedné. Vioci byla jednou z nejnebezpečnějších čarodějek v mnoha vesmírech a bylo velmi obtížné ji na takovou dálku vystopovat. Vesmírů bylo navíc nekonečno a byly nekonečně veliké, takže míst, kde žít, bylo opravdu mnoho. Za svůj život už ale nadělal pěknou paseku. Kupříkladu byla stíhána na stočtyřicetitřech planetách za nedovolené užití kouzla pravdomluvnosti v mnoha parlamentech, při projevech králů a diktátorů. Když se lidé dozvěděli, jak o nich vládci přemýšlí, došlo k velkým nepokojům, někde k revolucím, které někdy vedly k lepšímu a někde naopak k horšímu stavu věcí.

 

Pro dnešek byla Vioci spokojená. Ruka se obnovila do původní podoby a vrátila se do čestné vitríny, než bude zase podrobena nějaké formě mučení.

Vioci bavilo žít v moderním světě, i když v jiném vesmíru na pěkné planetě, která se nyní nacházela ve fázi středověku měla pěkný hrad a panství, kde platila lidem, aby se jí o to starali.

Nyní ale byl čas na zprávy. Odpoledne totiž bude zase řešit mnoho šmejdů, co okrádali lidi. Ale všechno popořadě…

Mozkem jí projel vzdor a rozhořčení. To svět neviděl. Tohle se děje v moderní společnosti ?! Jen co si přečetla pár řádků článku v novinách byla rozzuřená doběla.

Podstatou bylo totiž jedno malé děvče a její negativní vztah k otci, který od rodiny odešel a najedou se s ní chtěl stýkat. Jí se to nelíbilo. Ale otec tvrdil, že jí k nenávisti k němu nabádá její matka. Tak docílil toho, že děvče místo prázdnin a zaslouženého odpočinku skončilo rozhodnutím soudu v psychiatrické léčebně, kde jí měli zkoumat a napravovat, proč má negativní vztah k otci.

Vioci z toho rozbolela hlava. Což bylo špatné, protože když jí zvláštním způsobem bolela hlava, tak její kouzla ztrácela na účinnosti či se vůbec nedařila. Velice nebezpečná situace v jejím případě, kdyby měla někomu čelit. Nalila do sebe dávku nezdravého nápoje s kofeinem, otevřela šuplík psacího stolu a začal si hrát s revolverem ráže .44 Magnum.. Což byla zbraň bestie, která se vůbec nehodila k její váze ani ne čtyřiceti kilogramů. Ovládat ji ale uměla perfektně a pár tvorů už s ní úspěšně zabila, když zrovna nevycházela magie. Taky ráda používala tlumič, aby zůstávala nenápadná. Zbrojní průkaz nevlastnila, zbraň držela nelegálně. Jen zašla do obchodu a udělala si její kopii duplikačním kouzlem. Taky si pořídila spoustu krabiček nábojů, ze kterých nikdy neubývalo.

 

Nicméně nejdříve si dá něco dobrého k jídlu. Kouzelný ubrousek servíroval náhodně vybraná jídla podle její chuti. Přes poledne si dala menší odpočinek na pohovce u televize, ale ty negativní zprávy, co se na ní valily ze zpráv byly ubíjející. Takže si radši dala pořádný horror s nebezpečnými příšerami.

 

Večer u policejního prezídia byl jako obvykle nudný. Seržant už po několikáté kouknul na obrazovky snímající okolí budovy. A teď se najednou probral. Přepínal kamery a přibližoval záběry. To je úplně nemožné, to je přeci nemožné ! Stiskl alarm a vyběhl ven před budovu. Na svítících pouličních lampách visely těla lidí jako nějaké hrozny a kapala z nich krev. Ta těla byla kompletně stáhnutá z kůže a některé osoby ještě žili, muži a ženy.

Na asfaltu parkoviště policejních vozů byl lidskou krví napsán následující vzkaz: „Ještě jsem neskončila ! Šmejdi a špatní lidé jsou totiž přemnožený !“

Policejní důstojník ani jeho kolegové nechápali, jak se tam tolik těl mohlo ocitnout nepozorovaně a v tak krátké době. Poblíž nalezli nějaké doklady totožnosti a hromadu papírů označenou jako „Důkazy“.

 

Původcemní celého krvavého masakru byla samozřejmě Vioci. Ta během minulých týdnů pochytala hodně mužů a žen, kteří páchali ohavné skutky proti nevinným lidem a normální spravedlnost na ně byla opravdu hodně krátká. Vioci na ně seslala plošné kouzlo pravdomluvnosti a oni pilně sepisovali svá velká provinění, okrádání, vraždy a jiné násilí.

Pak je v jedné jediné sekundě stáhla z kůže. Opravdu ne oobně, ale pomocí vytříbeně vypilovaného kouzla, které jí dalo svého času dost starostí, aby ho vytvořila a dovedla k dokonalosti. A další kouzlo je vhodně umístilo, coby strašlivé hrozny přímo před policejní prezídium, aby všem strážcům zákona ukázala, že na ní prostě nemají a ona má svoje vlastní pojetí spravedlnosti, které je děsivě účinné. Ona sama měla takový organismus a psychiku, že i bez použití kouzel necítila téměř žádný strach, neměla výčitky svědomí a spala každý den velice dobře.

Teď se na své dílo a na reakce na něj dívala ze svého koštěte, které se vznášelo blízko parkoviště policie a bylo stejně jako její osoba kryto kouzlem neviditelnosti. Nadto použila upravené kouzlo pro procházení zdmi, kdy zalétla i s koštětem přímo do centra dění v budově a zjišťovala nejnovější poznatky, které policie má. Doslova jim koukala přes rameno a procházela mezi nimi nepozorována. Chtěla vědět, jestli neudělala nějakou chybu.

 

Ale vše vypadalo, že je v pořádku a její ochrana na odstraňování otisků prstů, vlasů, vláken, cizích látek a DNA funguje. Když si začali po několika hodinách stěžovat, že asi došla káva v automatu, tak jim ji s radostí přičarovala. Bude to pro ně jako obvykle dlouhá noc a plno dlouhých dní, jako vždy, když jim naservírovala nějaký případ.

 

Potom, když jí to přestalo bavit, sedla znovu na koště, vylétla z budovy a prudce začala stoupat s přetížením nejméně deseti G v počáteční fázi. Z třiceti kilometrů nad povrchem se problémy zdají být malé, byl tu klid, kouzlo jí krásně hřálo, i když kolem mrzlo, kyslíku měla přebytek, a ona se dívala na krásné hvězdy kolem. Kam se asi vypraví až bude mít náladu cestovat ? Přemísťování na velké vzdálenosti jí šlo pomocí vesmírné magie velice dobře, i na vzdálenosti miliard světelnchý let jí to šlo v řádu sekund. Hlavní bylo nestrefit se do supernovy, černé díry, nebo nějakého nebezpečné hvězdy. Ale i z těchto výše uvedených případů se už dokázala dostat, černá díra na ní moc dojem neudělala a od výbuchu supernovy musela rychle zdrhat. Jenom si tak dokázala, že je v používání magie opravdu vyjímečná a jen tak někdo se jí nevyrovná.

Hlavou jí projela silná bolest a koště se propadlo o několik kilometrů níž, než pád vyrovnala. To se asi zase moc vychloubala. Asi by fakt měla pro takovéhle případy nosit padák. Ty bolesti hlavy její magii opravdu velice komplikují.

Přemohla svou slabost a prudkým střemhlavým letem letěla dál přes město. Cestou zachránila město před katastrofou. Ráda poslouchala policejní frekvence, a tak se dozvěděla, že v sousedním městě se díky počítačovým hackerům dostal mimo kontrolu jaderný reaktor. Hrozil solidní výbuch. Svou magií ho těsně před explozí dokázala přemístit do vzdálené části vesmíru, daleko od planety a z dohledu teleskopů. Tam v klidu explodoval. Jak si všichni vysvětlí tu velkou díru, co po něm zůstala v hale jí ale vůbec netrápilo. Asi zásah mimozemšťanů … Mimochodem, dosud netušila, že je takové věci taky schopná. Ale tato příhoda jí zase trochu vyčerpala, tak změnila dopravní prostředek a přešla na létající koberec. Tam se pohodlně usadila a určila další směr cesty.

Tou byla psychiatrická léčebna v jiné zemi. A byla tam nespravedlivě držená holčička, která si chtěla užívat prázdnin a ne být zkoumána psychiatrem.

Stále kryta kouzlem neviditelnosti přistála v místnosti s hlavním počítačem a pomocí kouzla prolomila přihlašovací údaje. Když zjistila, kde se holčička nachází, šla si pro ní. Seslala na ní kouzlo hlubokého spánku a na létajícím koberci vyrazila rychlostí patnáckrát vyšší než rychlost zvuku za svými přáteli, které hodlala požádat o pomoc.

V malé vesničce na břehu tropického moře bydleli její přátelé, které kdysi zachránila. Byla to bludička z bažin a velký sedmihlavý drak ! Bludička byla na jiné planetě odsouzena k smrti za to, že nechtěla lákat a topit nevinné lidi v močálu, ale naopak jim pomáhala nalézt cestu do bezpečí. Na jiné planetě zas potkala draka, který odmítal žrát princezny a lidi a jeho vlastní rasa ho proto zle trestala. Tihle dva se potkali s pomocí Vioci a když naučila draka proměňovat se do lidské podoby, tak v sobě dokonce našli zalíbení a vytvořili krásný pár.

Těmhle dvěma teď Vioci svěřila spící holčičku a sama se vydala zpět. Vzala si na sebe její podobu, vlezla do postele a začala přemýšlet, co řekne ráno psychiatrovi. Kdo by viděl její úsměv, věděl by, že někomu se povede velice, ale velice zle.

 

 

Vedle psychiatra seděl otec děvčete a byl vzteky bez sebe. Psychiatr se taky jen stěží ovládal. Před nimi seděla vysmátá holčička, co právě domalovala obrázek. Byl na něm strom s mohutnými kořeny na kterém, rostlo různé ovoce, od banánů přes pomeranče až po normální jablka.

Ovšem, pak tam mělo větve zakončené hlavami s obrovskými zubatými tlamami, z nichž jedna právě požírala osobu, která byla šipkou s popiskem označena jako „můj nemilovaný otec“. Osoba psychiatra se na obrázku nacházela také, byla pověšena za krk na provaze, měla zoufale vyplazený jazyk, jak se škrtila a na nohou měla uvázanou velkou těžkou knihu s nápisem „Dějiny zločinu, svazek třináctý.“

To nebylo to nejhorší… Kresba i postavy se hýbali, byly slyšet i různé zvuky.

„To není možné !“ rozčiloval se psychiatr.

Vioci v podobě holčičky se na něj zle usmála. „Otec bude jako koukám brzo sežranej, ty doktore se uškrtíš a já budu z toho velice spokojená !“

 

 

 

 

Nedala jim opravdu mnoho prostoru k obhajobě svého jednání. Omámila je a přenesla je do jednoho ze svých obydlí, určených pro zvláštní akce.

Svěřila je do nemilosrdně vybrané péče svého mazlíčka, sadistické upíří krajty !

Pár slov na vysvětlenou. Krajta byla skutečným upírem, protože jako malá se dostala do moci starého zvrhlého upíra. Ten z ní udělal taky upíra a děsně jí týral. A potom, používal ji na mučení svých protivníků, než s nimi úplně skoncoval. Krajta se postupně stala mistrem v mučení a přinášelo jí to nezměrnou radost někoho trápit i celé týdny, utahovala a povolovala smyčky, aby se mohli oběti aspoň trochu nadechnout.

Takže teď čarodějka Vioci připravila pánům pěknou zábavu ve smyčkách krajty, která je opravdu dusila … Vioci si po krátkém odpočinku ještě odskočila, aby vytáhla přímo do soudu soudce, co poslal tu malou holku do léčebny a jako třetího ho předhodila do spárů, tedy smyček krajty.

„Ta krajta mi ale pije krev !“ vztekal se psychiatr. A byla to pravda. Upír krajta zabořila své zuby do jeho těla a dopřála si pěkných pár doušků krve.

„Tak se tady všichni mějte a já se po pár týdnech příjdu podívat, jak je má terapie úspěšná ! Jestli vás přejde chuť posílat malé holčičky, co mají svůj vlastní svobodný názor do psychiatrických léčeben a kazit jim dětství už svojí pouhou existencí, natož vašimi činy !“

 

 

 

Vracela se domů a cestou se rozhodla stavit se na své další nemovitosti, aby opravila špatně fungující kouzlo. Jenže bylo to jinak.

Záblesk jí málem zcela oslepil. Cítila velkou horkost a bolest na levé straně těla. Nějak se jí náhle nechtělo jít dál, jen se tomu chtěla odevzdat…

Její ruka byly jen kosti se zbytky seškvařeného masa, cítila, že něco není v pořádku s její půlkou tváře, špatně viděla na oko a to co viděla, ji znepokojilo, Levé prso zmizelo, byla vidět odhalená žebra a z břicha otvorem vykukovaly ven její střeva.

Najednou byla na kolenou a to doslova. V puse cítila velké množství krve. A ústa samotná jako by byla těsně přilepena k sobě neznámou silou, která jí měla bránit vyslovovat kouzelné formule.

Někdo jí chtěl dneska zabít a myslel to opravdu velice vážně. Úder magie přišel naprosto nečekaně a velice rychle, s perfektním načasováním. Nic takového nikdy předtím nezažila.

Každý jiný na jejím místě by byl mrtví. Necítila žádný strach. Část jejích kouzel ještě fungovala a její masívní obranná kouzla jí v první fázi zachránila. Přiletěla další ohnivá koule, která ji začala upalovat zaživa.

Nyní se jí hodilo, že jako jeden z mála mágů nepotřebovala pro svoje zaklínadla mluvit nahlas. Stačilo jí, když na kouzla pomyslela, ani nepotřebovala používat jako doplněk ruce nebo kouzelnou hůlku. Byla velice rychlá.

Opravila část své obrany a pátrala po nepřátelích. Objevila jednoho velice silného mága a pár dalších podle všeho velmi schopných mágů. Olizovaly jí vlny smrtící magické energie. Z dálky na ní navíc v přestávkách magických útoků začaly pálit lasery, paprskomety a desintegátory. Přiletěl nějaký dron a vypálil na ní obrovskou dávku tvrdého gamazáření. Navíc zpozorovala, jak se na ní žene horda nájemným vrahů s meči, palicemi a samopaly. Velice dobře připravený složený útok.

Vioci poprvé uplatnila své kombinované kouzlo nazvané jednoduše „Zhyň !“ Jeho plošná podoba zasáhla hlavní skupinu mágů. Nejsilnější z nich se zapotácel, ale vyslal svou odpověď, což bylo pro Vioci kritické. Dva mágové se vypařily a zbytek se válel v křečích po zemi. Někteří hořeli a těm mrtvolám se asi proměnila krev v mozku v kyselinu a zabila je.

Magická kopí prošla jejím břichem, další těsně minula srdce a několikrát zasáhla plíce. Další odervalo kus lebky a dle jejího mínění odhalilo mozek…

Čorodějka v rekordně krátkém čase poslala další kouzlo na mági, kteří rázem měli více opráce s obranou sebe, než aby měli možnost sesílat další kouzla na ní.

Poslala kouzlo na hordu se zbraněmi na blízko, která se už přiblížila. Těla vybuchovaly v gejzírech krve. A podařilo se jí dalším kouzlem obrátit směr laserů zpět k jejich obsluze. Masakr. Proud desintegrační energie rozložil majitele zbraně.

Pak provedla něco, o čemž si myslela, že nikdy nebude dělat. Rozlomila svůj přívěsek, který jí stále visel na krku. Měl ukrývat aktivaci velmi mocného obranného a regeneračního kouzla. Daroval jí ho před dlouhou dobou její přítel čaroděj Honzík, který byl v magii skutečný expert a možná nejlepší čaroděj, který se ve vesmírech nachází.

Nejsilnější mág se už vzpamatoval a chystal se vyslat další kouzlo o kterém byl přesvědčen, že jí zabije.

Vioci pocítila náhlý přiliv zdraví a energie. Kolem ní se vytvořil pestrobarevný oblak ochranné energie, který rázem zastavil přiliv nežádoucích magických účinků a projektilů zbraní.

Všechno výše popisované se odehrálo v několika málo sekundách, ale pro Vioci to byla dlouhá doba. Obrana nyní zadržovala nepřátelský útok a Vioci regenerovala. Poslala kouzlo na mágy, a zbyl už jenom ten nejsilnější. A měl nyní taky problémy. Jednoho po druhém vyřídila nepřátele se zbraněmi na dálku. A přičarovaným kulometem s kadencí sto střel za sekundu zmasakroval zbytek hordy, který už byl skoro u ní. Držela ho jen jednou rukou … Levá ruka už byla pryč...

Dovolila si letmo prohlédnout své tělo. Klečela na kolenou, část nohy chyběla, střeva z ní už visely ven a viděla část svého vlastního tepajícího srdce… Masa na jejím těle taky moc nezbývalo. Žila už jen díky působení ochranné magie.

Její slepená ústa se uvolnila a vrhla obrovskou vlnu magie na zbývajícího mága, spolu s kouzlem, které ho mělo paralyzovat. Byl opravdu velice dobrý, protože dokázal odolat a ještě jí poslal spoustu energie zpět, která se však vyčerpala v ochranném štítu.

Vioci bojovala sama se sebou, byla vyčerpaná, chtělo se jí omdlít. Ale regenerace pokročila, takže po chvíli cítila, jak se jí zacelila lebka a orgány se vrátily zpět do těla. Dříve než se mág vzpamatoval, posla na něj další vlnu kouzel. Stále vzdoroval a spoustu toho odrazil, ale i on byl už vážně zraněný. Viooci se přemohla a sebrala zbytky sil a uspala ho. Pak se na chvíli sama zhroutila a probrala se až po několika dlouhých hodinách.

Levitací se dostala blíž k mágovi. Vztekle něj ve spánku seslala další ničivé kouzlo a zabila ho.

Dokonce poznala, o koho se jedná. Byl to jeden z nejničivějších a nejsilnějších mágů ve známých vesmírech, Jmenoval se Elden. Jeho vlastní iniciativa ? Najal ho snad najal naštvaný profesor z univerzity ? Další trestná výprava ?

Za chvíli se to dozví. Vyvolala si mágovu duši a podrobila jí kouzlu pravdomluvnosti. Výsledek ji opravdu překvapil. Poslal ho na ní muž, kterého ani osobně neznala a neměla tušení o jeho existenci. Před desítkami let se dostala na planetu, která byla v celosvětové válce. Jediná země se rozhodla povýšit se nad ostatní, ovládnout je a postupně dokonce vyhladit jejich obyvatelstvo jako méněcenné rasy.. Měla na to i speciální koncentrační tábory, kde probíhala likvidace vězňů po milionech.

Vioci byla tehdy tak strašlivě rozčílená, že během několika týdnů pozabíjela této zemi miliony vojáků, sympatizujících fanatických žen a dokonce i některé fanatické děti. Diktátorovi osobně zabila všechny milenky i děti, aby se to už nemohlo přenášet dál ani přes genntiku. Hlavní představitele diktátorského státu asi na rok zavřela do koncentračního tábora do příšerných podmínek, o hladu, zimě, nedostatku spánku. Střežili je ti nejhorší démoni jaké si lze přestavit, kteří je neustále týrali. Seslala na ně také kouzlo velkého strachu, který je neustále napadal. Po přibližné roce se rozhodla to ukončit. Nechal je pomalu stahovat z kůže a potom je ještě zaživa upálila.

Po téhle epizodě měla na kontě o patnáct milionů obětí více. A taky další zatykač, za to, že se do toho takhle angažovala. Musela odrazit další trestnou výpravu, co usilovala o její život a svobodu. Prostě měla nepřátele všude.

Ale zpátky k věci. Tenhle muž, co si objednal její brutální popravu, byl levobočkem toho diktátora a v době jejího řádění byl dokonce na jiném kontinentu. Proto ho tehdy přehlédla a nezabila. Jmenoval se Khor. Diktátor jeho matku neměl nijak zvlášť v oblibě, nicméně ona se synovi zmínila o jeho původu, když byl větší.

Ten se rozhodl, že svého otce pomstí. A ostatní miliony mrtvých taky. Takže nyní provozoval svojí vlastní diktaturu a znovu rozpoutal na té planetě peklo. A mělo dojít samozřejmě i na Vioci.

 

 

 

Diktátor si dopřával velkolepé hostiny. Věděl, že s někým jako Elden nemůže neuspět. Když se jeho elitní jednotky během následujícího dne při přehlídce ve hrozných bolestech rozpadly na prach a z mágů tryskaly litry kyseliny, došlo mu, že je něco v nepořádku.

Vioci provedla kop z otočky ve výskoku a srazila ho na zem. „Budeš litovat, že jsem tě nezabila už kdysi dávno, jako tvoje další příbuzné !“

Podrobila ho kouzlu pravdomluvnosti. A zjistila vše, co potřebovala vědět. A našla je. Pak před jeho očima pozabíjela všechny jeho ženy i jeho děti.

„Pro tebe mám něco speciálního“, pronesla ponuře. A přesunuli se na jinou planetu, v jiném vesmíru. Vioci ho v noci vtáhla do hypermarketu. Stanuli u oddělení pečiva. Takové poklidné místo . Opravdu poklidné ??

„Cos to na mě upekla, ty hnusná bestie ?!“

Vioci ho popotáhla o dost metrů dále. Tam byly dveře. „Teprve se bude péct …!“ Čarodějka rázně otevřela dveře dokořán. „Tohle je standardní pekařská pec, kde se teploty pohybují mezi stosedmdesáti až dvastěsedmdesáti stupni takzvaného celsia. A tady se budeš péct ty !!!“ dodala rezolutně.

„To mě vlečeš po celém vesmíru jenom proto, abys mě tady zlikvidovala tímhle způsobem ?! Cha ! Plivu na tebe !“

Vioci se krutě usmála. „Víš, co je na tom nejlepší ? Jak budeš trpět při smažení, tak než stačíš umřít, tak se ti kouzlem zdraví obnoví … a budeš to podstupovat denně a denně, znova a znova trpět třeba po milion let ! Bude z tebe neviditelná součást pece, víš ??! Ale ty to budeš vnímat jako živý člověk, trpět jako živý člověk a mít šílený strach jako normální člověk. Strach jaký jsi ještě nezažil, protože jeho esenci ti dám s tímhle kouzlem !“ Rukou pokynula a on přijal samu esenci strachu, která ho zkroutila hrůzou, která na něj dolehla.

Pak z něj učinila součást pece a zapnula program na půl hodiny. Pro ostatní byl neviditelný a nemohli ho slyšet, ale Vioci ho jasně viděla jako součást rozžhavené pece a slyšela jeho pronikavý řev.

Pohlédla na svoji ruku. Na předloktí, aby to pro ní bylo dobře vidět, opravila účinek regeneračního kouzla, aby zmizela část masa a byla pod kůží vidět kost. Jako připomínka na to, že ji někdo málem zabil velice brutálním způsobem.

 

Vioci se dívala na levou stranu obličeje, která se pomalu hojila, nicméně stále vypadala příšerně. Díky kouzlu iluze, ale vypadalo pro ostatní úplně normálně, takže se mohla pohybovat na ulici bez kouzla neviditelnosti.

„Asi jsem opravdu sadistická, psychopatická mrcha.“ Nicméně jí to bylo úplně jedno. Spokojeně se usmála. Uhájila sebe sama a ráno půjde zase na lov neřádů, co ničí a týrají ostatní lidi. I když je to ve většině vesmírů zakázáno.

V šuplíku skříňky začala něco hledat. Našla několik ochranných medailonů, který ji tenkrát věnoval čaroděj Honzík. Jeden si zase pověsila na krk. Potom, co si jeho moc ověřila v boji a opravdu jí zachránil život, si už z něj legraci dělat nebude. Což byl v jejím případě opravdu zásadní počin.