Tábor 2. kapitola

Anotace: Sam se na táboře adaptuje - v mezích. Vedoucí - na zabití. Lidi - na zabití. Celkově? Tohle bude asi zajímavé léto...

2. kapitola

Nastala doba oběda a začalo pršet. Sam seděl na schodech chlapecké chaty a zíral na dopadající kapky deště na zem. Sám byl promočený na kost, protože chata neměla schodiště kryté, ale skoro si neuvědomoval chlad, který se snažil ho zahalit. Nereagoval téměř na nic. Několik kluků se ho pokoušelo přemluvit, aby s nimi šel hrát poker, ale odmítl.
Už uběhly tři dny od chvíle, kdy s Jasonem mluvil, a přesto se mu ten rozhovor neustále vracel jako bumerang.
„Co je to s tebou, Same?“ objevil se před ním Zikki s kapucí na hlavě a tázavým pohledem, „není ti dobře?“
Pomalu se na něj zahleděl a jen zakroutil hlavou.
„Je mi fajn.“
„Nevypadáš ani na ‚ujde to‘, natož na ‚fajn‘,“ odmítl mu Zikki věřit a posadil se vedle něj, „mimochodem… víš, že jsi úplně mokrý?“
Sam na něj pohlédl s nakrčeným obočím a Zikki jen s pokrčením ramen dodal:
„No, víš, někteří lidé si třeba v záchvatu myšlenkové pospolitosti neuvědomí, že moknou. Nebo že se třeba jen tak nechtěně bodli nožem a krvácí. Je to jako povznesení nad ostatní problémy. Vážně!“
„Ale já vím, že jsem zmokl,“ opáčil Sam a zase se vrátil ke svému bývalému výhledu na nástupový prostor, „mám mokrý snad už i trenky a strašně mi mrzne zadek, ale nějak se nedokážu zvednout.“
„A víš, že můžeš chytit zápal plic?“ nedal mu Zikki pokoj a zase se zeptal.
„Došlo mi to,“ odvětil mladík neutrálně. Náhle zpozorněl. Do jeho zorného pole totiž vešla jistá osoba, kterou zaregistroval už předevčírem. Byla to neuvěřitelně krásná blondýnka, středně vysoká. Perfektní prototyp ženské krásy. Dlouhé nohy, štíhlá postava, nádherná tvář. Byla jako anděl. Ne, ona byla anděl.
Zikki si okamžitě všimnul, kam Sam číhá a ušklíbl se:
„To je Christina Wagnerová,“ sdělil mu polohlasem, „její rodiče jsou neuvěřitelně zazobaní, takže je tu za nesmírnou hvězdu.“
„Ona je hvězda,“ zamumlal Sam ohromeně, „Christina… kolik jí je?“
„Myslím, že sedmnáct,“ usoudil Zikki po chvíli přemýšlení.
„A?“
„A…?“ kluk se po Samovi nechápavě podíval, ale pak mu to došlo, „jo tak. No, s nikým se neukázala, takže je asi sólo. Ale co vím, tak už nějaké ty nabídky dostala. Jenže odmítla.“
Sam kývl na důkaz, že odpověď zaregistroval a odvrátil od Christiny pohled. Fakt, že tu už sedí kolem hodiny mu začínal pomalu docházet. Tedy, spíš se začínala ozývat zadní část těla určená k sezení, takže se raději postavil a Zikki s ním.
„Být tebou, tak se převléknu,“ doporučil mu kluk vážně, „a pak bychom se mohli jít najíst. Já mám totiž hrozný hlad!“
Sam jen kývl.
„Hned jsem dole, tak tu počkej,“ řekl Zikkimu tiše a zmizel ve vchodu do chaty.

* * *

„Jestli dneska nepřestane pršet, tak si zítra místo nástupu půjdeme zaplavat,“ konstatoval Zikki s pohledem upřeným na deštivé počasí, které ne a ne přestat. Sam se ušklíbl. Popravdě by mu vůbec nevadilo, kdyby pršelo ještě víc, aby se nástup nekonal a on si mohl spokojeně chrupkat až do deseti dopoledne. To by bylo fajn.
Z úvah se vytrhl přesně ve chvíli, kdy do jídelny vstoupil Jason za doprovodu té další nové vedoucí. Karen, jak si za okamžik vzpomněl. Nedokázal říci proč, ale vždycky, když teď Jasona potkal, tak čekal, že něco řekne. Cokoliv. Nechápal proč, ale docela vhod by mu v jistých chvílích přišla i nějaká jeho moralizující rada, i když to většinou bylo trpká poznámka, nesla v sobě hodně pravdy. Jenže od té chvíle, co se spolu bavili u skládání dřeva si ho Jason prakticky nevšímal. Do jejich pokoje už taky kontrolovat situace nechodil a namísto toho se věnoval všem ostatním ‚dětem‘ tady. Občas Sama ta ignorace štvala. A také mu po jisté době přišlo, že už Jasona někde musel vidět, jen mu prostě nedocházelo kde. Ale ve skutečnosti si ani nebyl jistý, jestli to není jen takový pocit z toho, že ho teď vídá denně, protože první den mu nikoho známého nepřipomněl.
„Pořád tě prudí?“ zajímalo Zikkiho, když zblejskl, kam se Sam dívá. Mladík se vytrhl z přemýšlení a věnoval svému společníkovi pohled.
„Ne. Vůbec se se mnou nebaví,“ řekl s pokrčením ramen.
„Tak to je fajn, ne?“ opřel se Zikki lokty o stůl a odstrčil prázdný talíř na stranu, „o to nakonec šlo.“
„Hmm,“ letmo Sam kývl a krátce se ještě na Jasona podíval. Jako by to vedoucí cítil, odvrátil on sám zrak od ostatních u stolu a střetl se se Samem pohledem. Nic zvláštního ale nenaznačil, prostě se po vteřině vrátil zrakem k ostatním u stolu a Sama ignoroval.

* * *

Asi kolem čtvrté hodiny konečně na nějakou tu chvíli přestalo pršet a tak se všichni přítomní vyhrnuli ven, aby vyzkoušeli hloubky veškerých kaluží a otestovali své nové holínky, které jim starostlivé matičky zabalily na dny, jako byl tento. Sam se s povzdechem zahleděl na své na tuty promočené botasky a uznal, že na oněch hrozivě vypadajících gumových napodobeninách kanad asi něco bude.
„Ahoj,“ ozvalo se za ním náhle dívčím hlasem, a tak se nechápavě otočil. Stála za ním… bohyně. Christina Wagnerová v celé své kráse. V přiléhavých bělostných tříčtvrťácích, tílku s potiskem malého nakresleného koťátka a popiskem ‚Pretty Kitten‘ a botkách, které se rozhodně nedaly za holínky považovat.
„Ahoj,“ opětoval tedy pozdrav a ona se na něj svůdně usmála:
„Já jsem Christina. Christy pro přátele.“
„Sam,“ vyhrkl. Jak se ONA dostala na místo, jako je tohle? Rozhodně nevypadá jako nadšenec pro ping - pong. Byla upravená, perfektní, bezchybná. Prostě úžasná. Takovou holku nepotkáte často - dokonce ani ve městě ne. Samozřejmě je jinak jeho rodiště plné bárbín s načinčaným vzhledem, ale ona byla něco úplně jiného - jiná liga - mnohem vyšší úroveň.
„Tebe potkat je skoro jako najít čtyřlístek,“ rozproudila konverzaci, „vůbec nikde se neobjevuješ, nic nehraješ… kde jsi, celou tu dobu?“
„Hledala jsi mě?“ pozvedl obočí a začínalo to vypadat slibně.
„Možná,“ pokrčila rameny.
„Nejsem zrovna fanda takových akcí,“ odůvodnil tedy svou nepřítomnost u stolního ‚Člověče nezlob se‘ a podobných zábav, „tak se raději poflakuju všude kolem.“ Samozřejmě si nechal pro sebe, že většinou si dá páva někde za chatkami, když mu Zikki půjčí zapalovač.
„Takže tu nejsi dobrovolně?“ ptala se dál a on s úsměvem pokrčil rameny:
„Možná.“
Páni, byla skutečně nadpozemská. Skoro nemohl uvěřit tomu, že na místě, jako je přeplněná osada skautíků, se najde hvězda její velikosti. Rozpačitě ze své radosti se ohlédl, aby skryl jistou nervozitu a zpozoroval za sebou procházejícího Zikkiho s nějakou cizí holčinou. Dneska mínil dát alespoň jednoho jointa, a tak na Zikkiho zahvízdal na prsty, čímž na sebe upoutal jeho pozornost. Mladík mu vesele zamával a když mu Sam naznačil (jejich smluveným gestem), že by večer mohli porušit další zákaz tohoto tábora, dočkal se kladné odezvy zdviženého palce.
Spokojeně se tedy obrátil zpátky na svou blonďatou divu a ta se dívala zpět na něj se založenýma rukama.
„Ty ji znáš?“ zeptala se s údivem v hlase a Sam se opětovně ohlédl směrem, kudy Zikki a jeho doprovod odcházeli.
„Ne, to ne,“ odmítl identitu oné dívčiny vedle jeho zdroje ohně, „jen Zikkiho. Je to pohodovej kluk, na rozdíl od mích zakrnělých spolubydlících, co zamrzli na éře Elvise Presleyho.“
„To si myslíš?“ podivila se upřímně a on jen krátce kývnul. Nejspíš Zikkiho neznala moc dobře.
„Umíš udržet tajemství?“ rozhodl se jí svěřit tu jedinou věc, která ho tu ještě udržovala při zdravém rozumu a ona souhlasně kývla. „Páč jsem si zapomněl zapalovač doma, tak mi Zikki půjčuje svůj. Vždycky dáme páva za chatkama. Ten kluk mě prakticky udržuje naživu.“
„Vážně?“ překvapeně se na něj zadívala a pak se usmála, „no, tak to ho šlechtí. Byla by škoda přijít o tak hezkýho kluka, jako jsi ty.“
Z toho dočista oněměl.

***

„No ne, vážně, tenhle tábor by nakonec mohl mít i svou světlou stránku!“ vesele Sam předal point svému obvyklému společníkovi a pohodlně se opřel o kmen stromu, „nakonec proč ne - mít holku snad není zakázaný.“
„Co tě nemá,“ ušklíbl se Zikki pobaveně, „tábory jsou hlavně od toho, aby sis někoho našel.“
S tím si potáhl a okamžik rozjímavě hleděl do nebe, než ten cenný poklad vrátil majiteli.
„A co byla vůbec zač ta drdolatá holka, co si s ní odpoledne kráčel přes promoklé pozemky naší věznice?“ zajímalo Sama, když už byly v té rozmluvě o drahých polovičkách.
„Maggie,“ odvětil Zikki jednoduše, „ale nic za tím nehledej.“
„Jak si přeješ,“ odvětil Sam stále v juchavé náladě, že jeho kámoši ze školy by ho pokládali za hustě zkouřeného. Ale on v sobě měl jen pár pávů na to, aby mu to ovlivnilo myšlení, takže důvod byla jen a jen Christy. Jestli se to bude dobře vyvíjet a z ní se nevyklube nějaká miss plastics, tak by to ty dva měsíce mohlo pokrýt.
„Jo tak tady jste,“ ozvalo se najednou dost blízko nich na to, aby Sam spontánně skryl joint za záda a dělal, jako že se vydali na noční sbírání hub, kdy nerozeznáte hříbek od muchomůrky, ale je vám to šumák, páč to druhý den stejně naservírujete úhlavnímu nepříteli k obědu.
Na jejich skryté cestičce se objevila samotná Christina.
„Ježiš, no tys mi dala,“ vydechl Sam úlevně a joint zase odmaskoval, „já už myslel, že nás našla nějaká bachařka.“
„No to víš, jdu tě omrknout,“ zaculila se na něj dívka vesele a pak její pohled padl na Zikkiho, „a co ty, Charlotto? Myslela jsem, že už máš půlnoc.“
Rozhostilo se nepřirozené ticho a Samova čelist klesla někam pod úroveň ramen.
„Jsem noční tvor,“ pokrčil Zikki rameny, tedy… eh?
„Počkej!“ hned se Sam ozval a po čtyřech se dolezl až ke svému společníkovi, o němž se celou tu dobu domníval, že je kluk, „ty… jsi HOLKA?“
Než na to stačil…a Zikki odpovědět, dotknul se jejího hrudníku, aby si to ověřil.
„Hej!“ odstrčila ho rozhořčeně a vyskočila ze sedu.
„No, počkej, ještě jsem to nezjistil…“ vyškrábal se na nohy také a Christina se ušklíbla.
„Ani nezjistíš,“ řekla jen, „podle vršku bys o ní totiž nemohl říct nic moc určitého.“
„To víš, plastickým operacím já moc neholduju,“ opáčila Zikki, nebo Charlotta, chladně, ironicky se zahleděla na Christinino bujné poprsí a následně se obrátila k odchodu. Než se však skutečně vzdálila, uzmula ještě Samovi cigárko, párkrát si potáhla, vrátila jej oprávněnému vlastníkovi, a teprve pak zmizela mezi stromy.
„Páááni…“ vydechl Sam šokovaně, „Zikki je… holka?“
„Charlotta Manciny,“ informovala jej Christina vážně, „myslela jsem, že to víš, ale když jsi o ní odpoledne mluvil jako o Zikkim, tak mi to došlo. Ona tohle dělá běžně. Bůh ví proč. Je prostě dost divná.“
„Mamma mia, jsem vážně v totálním šoku…“ zakroutil nad tím Sam hlavou, „a já si říkal, jak to, že Zikkiho nepotkávám v naší chatě… no jasný. Tak to si pro zapalovač budu muset chodit do holčičího oddělení…“
„Klidně ti půjčím svůj,“ nabídla se blondýnka vřele a vylovila z kapsy vlastní růžový zapalovač, „ona se s tebou stejně už nebude bavit, když teď víš, co je zač.“
„Proč to?“ věnoval Christině pohled a ta jen mávla rukou:
„Vždycky to tak bylo.“
Sam si ještě jednou potáhl, čímž joint zdecimoval, a pak nedopalek zahrabal v hlíně, vedle jeho brášků. Kdyby už v plicích neměl nějakou tu dávku marihuany, nejspíš by tohle situaci nějak řešil - jakkoliv. Ale teď mu to přišlo docela hustý, a zároveň mu to bylo taky jedno - a tak uznal za nejmoudřejší se odebrat do svého pokoje, pokusit se neprobudit ty paka, co tam s ním sdílejí jednu místnost, a odebrat se do říše snů.
Zikki a holka. No páááááááááááááááááániiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii!

***

„Budíííííííííííííčeeeeeeeeeeeeeeeek!“ vlítlo do pokoje několik kluků a jen co tohle vyslovili a objevili se ve dveřích, dostali trojitý zásah polštáři. Sama to jen trochu probudilo, ale na házení tím, co má pod hlavou, neměl sílu, a tak to jen okomentoval něčím o dobrém zásahu a znovu zavřel oči. Bohužel ne na dost dlouho, protože za okamžik se nad jeho postelí ozval velmi nepravděpodobný hlas:
„Takže ty takhle vyspáváš, Same?“
Obrátil se nechápavě na záda a pokusil se zaostřit, aby nad sebou uviděl blonďatou krásku v úžasném sportovním oblečení.
„Budu vyspávat ještě dýl, když mě bude chodit budit takový anděl jako ty,“ ospale se usmál a ona mu věnovala ranní polibek. Zbytek kluků v pokoji jen zíral.
Ono se nebylo zase tak moc čemu divit - včera v noci si sice Sam řekl, že půjde spát, ale nějak to nešlo, když s ním byla i ona. A tak se nakonec na kutě dostal až kolem třetí ráno, takže nebylo divu, že by ještě pár hodinek chrupkání ocenil.
Jakmile Christy zmizela ve dveřích s tím, že na něj počká venku, začal se Sam převlékat.
„Ty s ní chodíš…?“ hned se Richie zajímal, a Sam měl dojem, že se mu snad zamlžila sklíčka od brýlí. No jo, Christina byla žádoucí kráska tohoto tábora. Bylo jasné, že o ni mají kluci evidentní zájem, vždyť byl mezi nimi. Ale je to alespoň jedna věc, kterou má s těmihle truhlíky společnou.
„Hmm,“ zabručel na souhlas, ale uvnitř sebe si to řekl mnohem jasněji. Jo, od včerejší půl druhé spolu oficiálně chodí. No, není to nádhera?
„Šťastný to jedinec,“ povzdechl si Steave - další spolubydlící a pomalu si natáhl kalhoty. Zbytek kluků mu to jen odkývl.
Sam si na to málem i zazpíval melodií Ódy na radost.

***

Nástup ho vůbec nebral, myšlenky mu stejně ujížděly zcela jiným směrem, dokud se nepřistihl, že se dost přiblble usmívá, a tak toho raději nechal. Beztak se mu do jeho zorného pole dostala Zikki, a to mu připomnělo celý ten včerejší incident.
Nezměnila módu, byla prostě taková. Klučičí. No a?
Mělo by mu to vadit?
Ne, vždyť je na vrcholu extáze, teď si nebude ničím kazit vizi úžasných dvou měsíců.
Byl rád, když nástup skončil, a odchytil si Zikki dřív, než stačila zase někam zmizet.
„Hej hola,“ zavolal na ni s úsměvem, a tak se zastavila.
„Ráno,“ kývla vesele, „vypadáš podivně nadšeně, takhle brzy.“
„Oh, jo, to asi jo,“ uznal s úšklebkem, ale hned se trochu zchladil, „mimochodem… promiň mi ten včerejšek.“
„Co prosím?“ nechápala dívka (nezvyk, co) a on jen výmluvně shlédl na její hrudní koš.
„Jo tak,“ poškrábala se na hlavě, „no, co by se taky dalo čekat od zkouřeného kluka?“
„No vidíš, takhle jsem o tom nepřemýšlel!“ uvědomil si, že je to docela slušná výmluva, „takže mír?“
„Ona snad byla válka?“
„Jen obrazně řečeno… preventivně,“ pokrčil rameny a podal jí ruku. Stiskla mu ji bez váhání a kývla.
„Jo, a ještě jedna věc…“ vzpomněl si rychle, „nezanevřeš na mě, viď?“
„Myslíš s ohněm?“
„Uh-huh!“
„Rozhodně ne. Já taky musím být nějak živa, víš?“ pobaveně se usmála a vydala se svým směrem, „tak se sejdeme v noci. Jako vždy.“
„V noci jako vždy!“ zasalutoval a sledoval ji, dokud mu nezmizela v davu (což nedalo moc práci, protože nebyla zrovna příliš vysoká ?).
Ano, samozřejmě, dostal od Christiny tu nabídku, že si může půjčovat její zapalovač, ale nějak ho to nelákalo. Ne, že by snad neměl rád růžovou (eee… no, dobře, nemá rád růžovou…), nebo že by snad neměl rád Christinu (to je už jiná), ale nějak prostě nechtěl přijít o nějaký ten normální pokec s někým, kdo je v jeho vkusové třídě. Zikki mu stoprocentně vyhovovala - ať už jako holka nebo jako kluk (holka nebo kluk, to je přeci fuk).

***

„Ona s tebou pořád mluví?“ divila se Christina, když se Samem po obědě šli omrknout akce, co se tu konaly, „zvláštní…“
„Proč?“ tentokrát byl v jistém údivu Sam. Když se to vzalo kolem a kolem, tak o Zikki vlastně nic moc nevěděl, což mu dávalo možnost vidět vše nějak neutrálně. Vypadalo to však, že jeho milovaná o ní něco málo zjistila, což nebylo u holek v jedné chatě nic divného. Moc dobře znal ty drby, které kolovaly v jeho třídě na střední – ty holky věděly snad úplně všechno o úplně všech, a stačil jim k tomu jediný pohled, aby mohly prohlásit, že tamta je moc tlustá, nebo úplně bez vkusu, či stará panna. Docela ho jednou převálcovala rozprava mezi holkami, co sedí v lavici před ním, protože když do třídy vstoupila jejich učitelka na matematiku, stačilo jim ji sjet pohledem a obě svorně prohlásily: „Ty prsa má dost blbě vycpaný, co myslíš, že použila? Staré ponožky?“
Od té doby se Sam díval na svou matikářku trochu jinak, a při zkoušení, chtě nechtě, jeho pohled vždy klesl na její poprsí, na němž hledal jakoukoli známku po nepravosti. Co myslíte, že dostal na konci ročníku z matematiky? Jedničku a pozvání do jejího kabinetu na doučování jeho slabin.
„Protože všichni vědí, že je na holky. A když se nějaký kluk dozví, že není stejného pohlaví, přetne jakékoliv pouta, jelikož o chlapy nemá zájem, a vyhledá jiného, s nímž by se mohla nezávazně bavit,“ objasnila mu blondýnka svůj postřeh a zamyslela se, „hm… no, možná je bi? Asi se jí taky líbíš nebo co… Dávej si na ni pozor, ano?“
Sam párkrát překvapeně zamrkal z tolika nových informací najednou, ale raději kývnul, aby ji ujistil, že všechno vstřebal, i když tomu tak nebylo.
Zikki má být na holky? No, tak to se mu nezdálo. Ale když si to Christy když myslí, tak asi má pravdu, ne? Holky mají pro tohle ten svůj šestý smysl.
Konečně se zastavili a Sam si teprve teď všimnul, že ty podivné zvuky, co je doprovázely, přicházely odsud. Stáli totiž u ping – pongového stolu.
Díky tomu se jen stěží držel, aby se nerozesmál, protože přeci nikdy neví, co se na ping-pongovém stole dá všechno dělat…

Když si Sam myslel, že si večer zase nezávazně pokecá s jedinou osobou, co je na stejné úrovni vnímání světa jako on, tak se šeredně zmýlil. Od doby, co se s Christinou dali oficiálně dohromady (tedy o tom už věděl celý tábor a dost kluků nejspíš teď spřádalo plány, jak Sama sprovodit ze světa, aby si toho vedoucí nevšimli) se od něj blonďatá kráska nehnula ani na krok. A to ani teď, když se Sam sešel ze Zikki.
Dokonce nenechala, aby Zikki Samovi pronajala svůj zapalovač a místo toho mu zapálila jointa svým růžovým. Díky tomu byla u jindy veselého pokecu pochmurná nálada a Zikki neustále zírala do země, jako by tam hledala něco moc zajímavého. Když se jí Sam na něco zeptal, odpovídala normálně, ale Christina ji vždycky nějak přerušila, což mělo nakonec na svědomí, že Zikki si nanejvýš třikrát potáhla a pak řekla, že už nějak ztratila náladu a jde spát.
To Samovi poněkud zkazilo večer, a tak ani on joint dvakrát nevychutnal, rychle ukončil jeho životnost a ledabyle jej zahrabal tam, kam patřil. I když mohl se svou dívkou pobýt venku déle, raději odešel do své chatky.

***

Ráno se vzbudil dříve, než do pokoje vlítli ti maniaci s budíčkem, a zíral do stropu tak dlouho, dokud si nezačal připadat jako nějaký feťák, který nedostal svou dávku. Posadil se a promnul si oči. Tři cvoci z pokoje ještě spali, takže se mohl v klidu převléknout, aniž by je probudil, a odejít dřív. Budíček by měl být až za půl hodiny, a toho Sam mínil využít procházkou po ztichlém táboře a tichém klení, u nějž by ho nikdo neslyšel a tudíž nenabronzoval paní hasta la twista.
Nevěděl proč, ale jeho nálada byla na bodě nula, i když věděl, že ho tu čeká kráska jeho snů, s níž tráví svůj čas rád. Nejspíš to bylo tím včerejškem, protože jiný důvod neviděl. Potřeboval se Zikki mluvit, plácat kraviny o filmech, lidech, který dneska viděli, hopsání v pytlích, u kterého všichni vypadají jak magoři – aby se nemusel pořád blbě usmívat. Jenže nevyšlo to. Ona odešla s dost znechuceným výrazem, a Sam se jí ani nedivil. Christina jí dávala velmi jasně najevo, že tam není vítaná, a ani nebude, dokud tam bude její hvězdná velikost.
A jak má Sam holce, s níž chodí, naznačit, že ten, kdo tam vlastně není vítaný, je ona samotná? To by bylo jako by jí řekl, že si zadek vycpává polštářem, zatímco ten Zikkin je pravý matroš.
Ach jo, nevěřil by, že bude tahle pitomá dilemata řešit i mezi dětmi…
Vyšel z chatky ven a nadechl se chladného ranního vzduchu. Nikde nikdo, to byla paráda. Možná by mohl zkusit vylézt na ten strom, aby našel alespoň maličký signál, když už má šanci, že ho nikdo neuvidí.
„Same?“
Aha, tak není úplně sám, jak si myslel. Tázavě se otočil a čekal cokoliv – od nabité brokovnice namířené do jeho obličeje, po partu nenaložených vedoucích, kteří mu napaří tolik trestů za předčasné vstávání, že se odsud nevyhrabe ani do maturity. Moc dobře totiž poznal, že ten hlas patřil Jasonovi, takže by to tipoval spíš na tu brokovnici.
Vedoucí seděl na lavičce před chatkou, v jedné ruce zapálenou cigaretu a v druhé hrneček s kafem. Asi už tu nějakou tu dobu trůní, napadlo ho.
„Brý ráno,“ pozdravil jej Sam naprosto nebojovně, jak to u něj nebývá moc zvykem, navíc po ránu.
„Co ty tady, tak časně?“ zajímalo Jasona jen zběžně a naznačil mladíkovi, ať si sedne naproti němu. Sam s pokrčením ramen uposlechl a kecnul si na volnou lavici.
„Nemůžu spát. Richie strašně chrápe,“ sáhl po první výmluvě, co ho napadla (pravdivé, mimo jiné, ale ve skutečnosti nechrápal jen Richie, nýbrž i zbytek osazenstva, takže to bylo jako sonáta pro nespavé - doplňovali se naprosto perfektně, což znamenalo, že když Sam neusnul dřív, neměl už šanci, jelikož když nechrápal jeden, tak chrápal druhý nebo třetí, a to se prolínalo tak dokonale, že jste neslyšeli nic jiného).
„Tak to beru,“ ušklíbl se Jason pobaveně a hrábl do kapsy své kožené bundy, aby odtamtud vyndal krabku s cigaretami. Hodil ji před Sama a kývnul:
„Klidně si nabídni.“
„To jako fakt?“ vykulil Sam oči a Jason potáhl ze své zapálené cigarety, což byl jasný souhlas.
„Neboj, nenahlásím tě,“ ještě ho ujistil, a Sam tedy jednu cigaretu uzmul. Jason mu ještě hodil zapalovač, a pak už oba spokojeně blafali svou ranní dávku nikotinu.
„Proč jste vy tak brzo vzhůru?“ přerušil Sam ticho a Jason odklepl popel stranou.
„Vedoucí musí být vzhůru dřív než děcka,“ odvětil, „aby se na ně psychicky připravili.“
„Jo tak,“ Sam nad tím zakroutil hlavou, „takže jste z nich už dost na nervy, co?“
„Ty se mezi děti už nepočítáš, Same?“ zasmál se Jason a upil svého kafe. Výraz, jakým ho mladík počastoval, mluvil za vše.
„A propo,“ navázal hned, „slyšel jsem, že chodíš s tou Wagnerovic holčinou. Gratuluju.“
„Hm,“ Sam zabručel a sledoval, jak popel z jeho cigarety samovolně odpadává. Kupodivu jej zmínka o Christině uvrhla do ještě větší deprese než prve byl.
„To by ale chtělo trochu víc nadšení,“ usoudil muž vážně, „když už to tu s ní máš vydržet 2 měsíce.“
„Jo, asi jo,“ uznal i Sam, „jenže ženský jsou děsný, když je máte furt u sebe.“
„Od toho jsou tu, Same. Aby byly hrozný, pokud je necháš takové být.“
„Nějaká rada?“ zvedl k němu mladík zrak a Jason se zatvářil nechápavě:
„Rada? A proč jako?“
„Jste takovej typ. Co rád radí,“ zamumlal Sam a připadal si najedou hrozně hloupě. Neustále od Jasona čekal, že ho bude směrovat – že tu je od toho, aby se mu věnoval, když zase sklouzne na špatnou cestu, ale on mezitím vůbec nevěděl, o čem je řeč.
„Vážně?“ Jason pozvedl obočí a típl cigaretu do popelníku na stole (nejspíš jeho vlastního, protože Sam tu nikdy žádný popelník před tím neviděl).
„Asi ne,“ teď už to Sam spíš jen zašeptal, „zapomeňte na to.“
„No ne, počkej,“ najednou vedoucí vypadal zainteresovaně, „ty ode mne čekáš, že ti poradím? Vždyť jsi mi dával jasně najevo, jak moc o moje řeči stojíš. Proto jsem tě nechal být. Chceš říct, že to byl tvůj výraz otevřenosti?“
Sam se neodvažoval vzhlédnout. Když spolu naposledy mluvili, Jason na něj vysypal tolik pravdivých argumentů, že to vypadalo jako by Sama znal celý život. Všechny ty řeči o velkoměstě a jeho uzavřenosti k okolí. Vážně měl dojem, že mu dokáže pomoci, i kdyby o to Sam nestál. Že skutečně slyšel to jeho němé volání o pomoc. Ale asi se mýlil.
Neřekl na to nic. Už takhle se znemožnil jak nejvíc to šlo a ukázal mu svou slabinu.
„No jo,“ Jason to nejspíš pochopil, „tak podívej, Same. Jestli budeš potřebovat pomoc, tak ti ji poskytnu. Chceš poradit? Poradím ti. Poslouchej mě.“ Párkrát zaťukal do stolu, aby na sebe upoutal Samovu pozornost, a když si byl jistý, že jej mladík vnímá, pokračoval:
„Máš tu přežít dva měsíce bez toho, aby ses zbláznil. Našel sis tu holku, což je fajn, ale díky ní, jak to tak vypadá, jsi v parádní depresi. Tak se budeš muset rozhodnout, jestli je to přesně to, co tu hledáš. Protože když to není tvůj cíl, pak si tím zbytek volna dost zkazíš. Do tohohle rána jsi se mi zdál být nadšený, když jsem tě sem tam zahlédl.“
Jo, protože Christina byla ta nejúžasnější holka na světě. Ale pak se začala navážet do Zikki a to už se Samovi nelíbilo. Měl Zikki rád, byla to spřízněná duše – jediná, na tomhle podělaném místě. A teď s ním kvůli Christině ani nevydrží pobýt déle než deset minut.
„Nelíbí se jí lidi okolo mě,“ promluvil po chvilce ochraptěle, „takže mi to dělá starosti.“
„Stíhačka?“
„Jo, ale s mega turbo pohonem,“ potvrdil Jasonovu představu a sám se tomu musel začít smát. Proč tu s tímhle chlapem mluví o jeho osobních věcech? Měl by mu ukázat zdvižený prostředníček a odkráčet okopávat záhony, ale on tu místo toho sedí na zadku a čeká, jestli mu Jason nenapíše recept na antidepresiva.
„Viděl jsi Karen?“ otočil Jason najednou a Sam překvapeně přikývl, „tak mě zase vadí lidi okolo ní. Leo a Trevor, například. A proč tomu tak je? Protože jí ještě neumím dost důvěřovat na to, abych si byl jistý, že jejich přítomnosti nějak nevyužije. Chápeš, co tím myslím?“
„Že jste do ní zabouchlej až po uši?“ típnul u toho Sam cigaretu vedle té Jasonovy v popelníku a ušklíbl se.
„No, mimo jiné,“ Jason si odkašlal, „chci tím říct, že tvá slečna na Zikki žárlí, protože ti dostatečně nedůvěřuje, a vidí v ní konkurenci.“
„Jak víte, že jde o Zikki?“ přeměřil si ho Sam podezíravě a Jason si povzdechl:
„Ty se tu snad bavíš ještě s někým jiným, mimo těch dvou?“
„Vy víte, že je Zikki holka?“
„Samozřejmě. Je v holčičí chatě,“ přikývl Jason jednoduše a podíval se na hodinky, které ukazovaly, že už je skoro čas.
„No, a co ještě víte?“ založil mladík ruce na hruď, čímž Jasona vyzval, aby vyložil karty na stůl.
„Že bys neměl kouřit tolik trávy, jinak ti to na dva měsíce nebude stačit,“ ukončil Jason jejich debatu a zvednul se od stolu, „a teď se připrav na nástup.“
Šok, který se v Samově obličeji objevil, už vedoucí nijak neřešil.

Ten výraz mu vydržel po celý nástup a zmizel až ve chvíli, kdy v davu zahlédl Zikki. Nasadil co nejrychlejší tempo, aby ji doběhl a rozcuchal ji na uvítanou vlasy:
„Nazdar!“ pokusil se o nejnadšenější tón, kterým chtěl skrýt, v jak moc velké depresi je (i když po rozpravě s Jasonem už to tak hrozné nebylo) a nasadil úsměv. Dívka pozdravení opětovala, ale moc vesele nevypadala.
„Jdeš na snídani?“ započal tedy konverzaci ve snaze trochu pročistit atmosféru.
„Jistě,“ odvětila, „přeci nebudu hladovět.“
„Hele, Zikki…“ Sam se zastavil, když zjistil, že tady úsměvem stopy nezahladí, „moc mě mrzí ten včerejšek.“
„No jo!“ jako by si na něco vzpomněla, začala lovit v krátké bundičce co měla na sobě, „málem bych na to zapomněla. Tady.“ Natáhla k němu ruku a rozevřela dlaň. Měla v ní svůj zapalovač.
„Co s tím?“ pozvedl obočí a přestávalo se mu to líbit.
„Abys nebyl na suchu,“ objasnila mu to s úšklebkem, „nemáš přeci zapalovač?“
„No, ale proč si ho nenecháš? Vždyť…“
„Já už se toho nebudu účastnit,“ pokrčila rameny, „promiň.“
„Ale Zikki…“ snažil se zachránit situaci, jenže dívka se nějak nechtěla dál na tohle téma bavit. Vtiskla mu zapalovač do ruky a vydala se směrem k jídelně. Samotná.

***

„Ahoj, Same,“ ozvalo se nejprve a pak ucítil, jak se vedle něj někdo posadil. Dle známé vůně mu bylo jasné, že je to Christina, i kdyby nepromluvila. Za pár vteřin mu dala pusu na tvář.
„Jak ses vyspal?“ ptala se ho vesele.
„Nic moc,“ zamručel. Ani se na ni nepodíval. Jeho zrak doslova hypnotizoval zapalovač, který dostal od Zikki, a s nímž si teď znuděně pohrával. Byl na něm vyobrazený nějaký rudý drak na černém podkladě, takže mezi zapalovači dost hezký typ. Být jeho, tak se ho rozhodně nevzdá.
„Není to ten Charlottin zapalovač?“ poznala jej i Christina, když hledala příčinu Samovy špatné nálady. V tom měla pravdu – mladíkova nálada byla teď velmi špatná, na stupnici od 1 – 10 asi na čísle mínus padesát. Štvalo ho všechno – dokonce i to, že Christina neustále říkala Zikki Charlotta, i když věděla, že to ta holčina nemá ráda. Nejraději by jí na to něco řekl, ale ovládl se. Nebude si na ní přeci vylévat zlost, když za to nemůže. Měl by tu být nějaký kroužek boxu – tam by si chodil vybíjet blbé rozpoložení celkem často.
„Je,“ odpověděl tedy popravdě a ona si odfrkla.
„A proč ti ho dala?“
„Aby věděla, jak zareaguješ,“ odsekl Sam nakvašeně jejími otázkami a ona na něj vrhla záštiplný pohled, což mu mělo naznačit, že tahle reakce se jí vůbec nelíbí. Jenže on se na ni nedíval, takže tím nedocílila žádného výsledku. Místo toho škrtl, aby vykouzlil plamínek a zase jej uhasil.
Zikki mu dala košem. Prostě to vzdala. Teď se tady určitě zblázní.
Má ale Christinu.
No jasně, chodí s Christy, proč se o to tak stará? Má tu nejhezčí holku tábora.
Jenže s ní nemůže mluvit o všem.
Potřebuje i Zikki. Nutně ji potřebuje mít u sebe. Musí s ní komunikovat. Slyšet ji, jak se směje.
Chtěl slyšet její smích hodně moc. Jenže ona se s ním už nechce bavit.
„No ty máš teda náladu,“ slyšel, jak se Christina rozčiluje a za okamžik její přítomnost zmizela – zřejmě si šla najít lepší zábavu. Sam zůstal sedět u jídelního stolu, i když snídani už měl v sobě, a brzy zjistil, že je tam vážně jen on sám. Přidal si jako štamgast v hospodě, kterému už nenalejou.
„Vypadáš hůř než ráno,“ zaznělo najednou někde za ním, a tak se ohlédl. Jason stál u dveří jídelny opřený o futra a ušklíbal se.
„Taky se tak cítím,“ otočil se Sam zase zpět k pohledu na zapalovač a Jason mezitím vešel dovnitř a posadil se naproti němu.
„Takže?“
„Zikki mi dala košem,“ zamumlal mladík rozmrzele.
„Myslel jsem, že chodíš s Wagnerovou,“ trochu se to Jasonovi nezdálo.
„Jo, to jo,“ potvrdil mu to Sam nenadšeně, „jenže Zikki mi dneska řekla, že už s tím… ee tamtím končí, a dala mi svůj za… zaručený důvod, že je konec.“
„Zapalovač?“
Sam raději nic neřekl. Samozřejmě, bylo to hloupé, protože Jason to moc dobře věděl, ale stejně mu připadalo až moc riskantní mu říct: ‚Jo vole, hulíme každý večer, přijď si dát taky páva, ať máš dobrou náladu‘.
„To je smůla,“ prohlásil Jason prostě.
„A nic víc?“ zvedl k němu mladík zrak a Jason pokrčil rameny:
„A co? Mám ti říct, abys pustil bloncku k vodě a začal chodit s tím prckem?“
„Zikki není prcek,“ odsekl Sam a zastrčil zapalovač do kapsy na mikině, „a ne, nechci, abyste mi říkal, že mám pustit Christy k vodě a začít chodit s ní, protože je to ta největší absurdita, kterou bych mohl udělat.“
„Tak o co jde?“
„Já s Christinou nemůžu mluvit o snu, v němž jsem našel v lese kulomet a vyvraždil celý tábor, protože by to nepochopila,“ odůvodnil to tedy mladík už hlasitěji, jak mu celá vzniklá situace začínala lézt na mozek. Jason pozvedl jedno obočí, jako by mu chtěl naznačit, že právě vyslovil naprostou kravinu.
„Myslím, že tohle by pochopil úplně každý, i když je přírodně blond.“
„Obrazně řečeno,“ dodal tedy Sam na opravu a vrhl na svého vedoucího záštiplný pohled.
„Jak říkám,“ začal muž bubnovat prsty o desku stolu, „máš fakt smůlu.“
„Jo, ale to vím i bez vás,“ odtušil kluk zachmuřeně a nakrčil obočí ve snaze úporně přemýšlet nad způsobem, jak z téhle situace ven.
„Bingo,“ tentokrát Jason do stolu udeřil prudčeji a vstal, „tak to budeš muset nějak vyžehlit. Je jen na tobě, na jaké straně barikády. Užij si den.“
„Užij si den,“ papouškoval to po něm Sam pitvořivě a nejraději by za ním hodil ten zapalovač. Bylo mu ale takového skvostu líto, a tak si ho ponechal.