kočka

Každé ráno vstanu, uvařím si kafe, ochladím ho mlékem, hodím na sebe nějakou látku, naskočím do bot, písknu na psy a jdu ven. To mi zabere všeho všudy 11minut.

Stejná trasa každé ráno. Sejdu sedm schodů, zatočím doleva a na konec mého panelového domu, krásně zatepleného a barevně absolutně neladícího s okolím. Co je na tom zajímavého, je poslední okno.

V tom okně žije kočka. Kávový kožich, špička ocasu černá i ouška a vůbec je pěkná, jen jí pohladit.

Pokaždé když jdu kolem,… spí. Má nějakou tu prolézačku, ale ona se válí v úrovni očí. Je osm ráno a ona se válí. Packy nahoru ocas jí visí a netečná k okolí spí. Někdy se zastavím, rozespalý a pozoruju, jak se jí zvedá a klesá ten světlý kožíšek. Taky mívám škodolibou chuť vzít šišku a poslat jí do toho proskleného rámu. Asi by se krapet lekla, možná nadskočila .. spadla,kdo ví, ale jsem slušně vychován, tak jen projdu a věnuji se svým hafanům.

Zase ráno,schody,kafe ještě hřeje v břiše, pár kroků a kouknu. Je tam, chrápe, tělo má v domečku a kouká jí jen ocas. Něco se jí zdá, protože s ním pravidelně pomrskává jako vyplašenej had kterému se znelíbila Indova píšťala. Dneska se ani nezastavím, žádná změna oproti minulým dnům. Stejně už někdo šišky zametl. Tady se tak uklízí, že ani nechápu, kde na to radnice bere peníze.

Dnes jsem vyskočil ani nevím jak. Plný energie a elánu. Kafe vynechám, rychle psy a ven. A hele kočka. Je tam. Leží ani se nehne jen to bříško nahoru a dolů. Psi jsou někde v trávě, tak stojím a koukám. Je to zvláštní tvor. Myši neloví. Chodí po bytě, neunaví se, jak to že po ránu chrápe?? Takhle se kočky přece nechovají. Nebo jo? Vím, že musí alespoň 7x denně spát aby měly sílu na hlavní spánek dne, ale po ránu?
Nemají nějaké pudy, co velí ráno jít lovit hlodavce rozespalé a méně ostražité.

Zase ráno. Káva. Kočka. Koukám ona spí… Kočka za oknem

Ráno. Prší, stejně tam musím, jen vím, že to bude rychlé. Hele… ani déšť jí nezajímá. Válí se, nehýbe
žije vůbec?? Jo, teď pohnula uchem. Mám vodu za krkem, tak spěchám pod střechu

Sobota ráno. Včera to bylo hodně divoký. Ne že bych nechtěl dělat reklamu, ale těch značek co jsem pil… to se ani nedá zapamatovat. V hlavě mi několik uměleckých kovářů tepe bránu do střízlivosti.
Mám okno. Nevím, co bylo, kdo nebo co se dělo.
Mám okno
A najednou se mi za ním prochází kočka.