Co hvězdy nepřinesly

Anotace: ...

Den tak suchý, vedro nás spalovalo a míst, které by poskytovaly
aspoň trošku stínu, jakoby ubývalo. Slunce už se konečně schovalo
za mraky a dostavilo se osvobozující ochlazení. I když já si ho
vlastně už chvilku dopřával, díky proudu vody, která na mě
prýštila ze sprchy."Uf, přesně to sem potřeboval", vydechnul
jsem, zastavil proud vody, sáhl pro ručník a začal ze sebe stírat
ty osvěžující kapky. Již usušený jsem na sebe natáhl kraťasy a
vyšel z koupelny ven. Stálas u dřezu a umýval tu trochu nádobí,
co v něm ještě odpočívala. Jakoby taky čekalo na spásnou
vodu. Stál jsem a koukal na Tebe, chvilku trvalo než sis mě
všimla."Chodíš jak duch", řeklas mi s úsměvem. "Už si mi moc
chyběla, i za tu chvilku pod vodou", roztáhly se mi taky koutky
a popošel jsem blíž k Tobě, abych Ti věnoval jedno z
obejmutí. "Jseš ještě mokrej, to se neumíš pořádně utřít??",
vypísklas a přitom ses začla zas tak krásně, ale zároveň
bláznivě usmívat. "Neva, je to jen voda, hned
uschnem"."A vlastně v tomhle vedru to bude fajn osvěžení", dodal
jsem ještě . Sklonil sem se k tvému uchu a zašeptal: "Pojď
půjdeme na chvíli na vzduch, třeba tam bude líp". Kouknul jsem z
okna ven, obloha už byla tmavá, ale svítila na ní spousta
hvězd."Vlastně Ti chci ještě něco ukázat, překvapení", mrknul
jsem na Tebe a natáhl k Tobě dlaň. Nebránila ses, vsunula svou
dlaň do mé, pár kroků po dřevěných schůdcích, otevřel jsem dveře
a už jsme stáli na balkon. Zaujal jsem rychle místo na židli a
plácl se dlaněmi do stehen."Neblbni, jsem těžká, neuneseš mě",
zasmála ses. "Ale jen pojď", nedal jsem se odbýt. Už ses víc
nebránila a usadila se mi v klíně. Objal jsem tvé boky a
zabořil nos do tvých předlouhých vlasů."Tuhle chvíli mám
nejraději", zašeptal jsem a znovu přičichnul. Daly se v nich
najít všechny nejnádhernější, nejoblíbenější vůně na
světě. Skořice, mandle, bílá čokoláda zelený orbitky, ale hlavně a
především máta. Vyjmenoval jsem Ti tenhle podivný seznam, tu
zvláštní kombinaci chutí a vůni. Rozesmála ses, přesně jak jsem
čekal… "Máta jo??". "Tak leda ta večeře, co jsme měli, navíc v
tomhle vedru, ještě je nemám ani umytý", smála ses ještě víc.
"Když já si nemůžu pomoct, tohle všechno tam opravdu cítím",
pokrčil jsem rameny a i mě se roztáhly koutky do úsměvu."kdybys
aspoň nekecal", otočila ses a pohladila mě po vlasech."Mám rád
tvý nádherný vlasy, mám rád Tebe !!!“. Pohladilas mě ještě víc.
"Já přece vím, ale teď už jsem zvědavá na to
překvapení", odpovědělas mi."Tak jo, dobře koukej“, ukázal jsem
prstem k tmavému nebi a ke hvězdám na něm. Zamračila ses, jako že
nic nevidíš a já začal prstem kreslit písmena. První, druhé , třetí, čtvrté , páté..."

Už to vidíš, i na nebi je nakreslený tvý
jméno". Koukalas ještě pozorněji a zase ses tak krásně
pousmála."Už i na nebi Tě znají", znovu jsem zabořil nos do té
záplavy vlasů, "A kromě těch vůní Ti napadaly hvězdy do vlasů,
ne, tys je normálně z nebe sebrala". "Jo a kde??", zeptala
ses."Tady a tady, podívej spousta jich tu je", ukazoval jsem a
hladil při tom tvé vlasy."Blázne", smála ses. Sáhl jsem do kapsy
a vytáhl z ní krabičku s cigaretama."Dáš si ???", natáhl jsem
ruku si krabičkou směrem k Tobě. "Jo, ale nechci celou, víš".
"Nevadí, rozdělíme se", udělal jsem hned moudré rozhodnutí. "Z
tvých rtů mi chutná stejně nejvíc", dodal jsem ještě s
úsměvem. Dal si cigaretu do úst, vyndal ještě z kapsy zapalovač,
škrtnul a vdechoval první doušky tabáku a nikotinu. Asi třikrát
jsem potáhl, pak jemně putovala cigareta z mých prstů do tvých
úst. Tak jsme tam takhle seděli, k nebi vysílali obláčky dýmu s
milostnými přáními a slovíčky. Nad hlavou hvězdy a kolem jen
ticho a my dva. Nebylo třeba slov, bylo nám nádherně. Cigaretu
jsme už dokouřili, típl jsem tedy nedopalek a odložil ho do
popelníku.Najednou ses zvedla otočila se čelm ke mě, znovu se
posadila na můj klín. Koukal jsem Ti chvíli do očí, zvedl, ruku,
jemně ti hladil vlasy. Pomalu jsem přiblížil mé rty k tvým a
potom se spojily v jedny. Podobně jako ve vlasech i tady jsem
nacházel všechny ty nádherné chutě. Vpíjel jsem do tvých rtů,
ztrácel se v nich, rozpouštěl. Okolo zavál najednou slabý větřík
a zašeptla mi do ucha: "Ta je ale krásná, ty ji znáš???". "Ta
patří k Tobě", pokračoval dál v našeptávání. "Jo ta je má, znám
ji líp než kdo jiný a miluju ji", odpověděl jsem mu. "S kým to
mluvíš ???, zeptala ses a koukla se na mě s nedůvěřivým
úsměvem. "To vítr by mi Tě chtěl vzít víš, tak jen aby věděl že
nemá šanci". "Si fakt blázen, ale krásně vyprávíš", věnovalas mi
další z úsměvů. "Mám Tě rád, moc rád", zašeptal jsem, položil si
hlavu na tvé rameno a chtěl se k Tobě přitisknout. Brada mi spadla
dolů, paže se zkřížily a tiše mi plesky o ramena. Poklidný větřík
začal vát trošku silněji, zlověstněji, jako by se mi
vysmíval. Přede mnou stolek s popelníkem, v něm nedopalek a místo
v mém klíně bylo prázdné. Zase ses mi jen zdála. "Sakra, sakra",
zaklel jsem, schoval hlavu do dlaní. Palce jsem přesunul k víčkům
a setřel z nich pár slz. "Stýská se mi", zašeptal jsem do
potemnělého ticha. Zvedl se, otevřel dveře, sestoupil po
schodech. Prošel jsem kolem dřezu, v kterém pořád čekala ta
trocha nádobí na své umytí. Zastavil jsem se u něj, chvilku
přemýšlel a pak mávnul rukou a vydal se směrem do ložnice. Blíž
k posteli, snům a k Tobě. Nastal už čas jít spát !!!