Klíčovou dírkou . . .

Anotace: Minipovídka o tom, že některý věci nejsou důležitý :-) a jiný zase jo :-) . . .

Klíčovou dírkou . . .

     Včera v noci jsem se zase dívala klíčovou dírkou. Vím, vím, nemá se to! Ale nějak jsem si nemohla pomoct. Jsem prostě zvědavá, to je celý. To, co jsem tam viděla, mě ani v nejmenším nepotěšilo. Jak jsem předpokládala, byly tam obě. Každá v jednom rohu. V pravém sedělo něco velkého, taková velká vypasená koule. Nebyl to hezký pohled. V levém se krčilo něco malého. Bylo to hubený jako lunt, no, zkrátka vypadalo to, že každou chvíli vypustí svoji duši. Hm, ani nevím, jestli má vlastně láska duši? No, to teď není důležitý. Důležitý je, že už tady asi s námi moc dlouho nebude. Zato ta druhá neláska, tak té, jak je vidět, se tu u nás daří náramně.

     A co se divíš, špitla láska, když ji krmíte od rána do večera. Proto je tak obézní a já - vzdychla - vypadám jako anorektička. . . Měla pravdu, včera jsme se zase dohadovali celý den a vlastně to byly samý prkotiny. Hele, řeknu ti to na rovinu, a podívala se na mě setsakramentsky vážně, nehodlám tady zemřít. Jestli se to  d n e s k a  se mnou alespoň  t r o c h u  nezlepší, jdu pryč. Fakt to udělám. Bylo to tady fajn, to jo, ale  b y l o,  chápeš. Na to se nedalo nic říct, láska měla pravdu. Jenomže, co teď s tím? V hlavě mi to šrotovalo jako pc po restartu. No, možná jsem na to přišla? . . .

     Ahoj, Martine, dobrý ráno. Jak se lekl, málem mu zaskočil rohlík s máslem, co má vždycky k snídani. Ahoj, zamumlal s plnou pusou. Hele, jdu nakoupit, chceš něco? Hm, no, jo, kup mi, prosím tě, takovej ten sejr dobrej, no, víš, jakej? Jo, vím, pokusila jsem se usmát. Taky se pokusil usmát. Tak dík. Jo. A každej šel po svým. Ale nebylo to tak zlý, pomyslela jsem si . . . Nemohla jsem se dočkat večera, až Martin usne.

     A zase jsem se v noci podívala klíčovou dírkou. No, vida, ta v tom pravém rohu byla trochu hubenější a ta v tom levém zase naopak ždibec přibrala. Takhle se mi líbíte, docela se mi ulevilo. Co to vyvádíš, vyjela na mě neláska, seš normální? Mám hlad jako vlčice, co kdybys tomu svýmu připomněla, že zase! neuklidil to nářadí do kůlny a pak byste se zase! mohli tak krásně pohádat jako včera! Na to zapomeň, budu ticho jako myš, odbyla jsem ji. Některý věci zkrátka nejsou tak důležitý. A láska na mě nenápadně mrkla. Taky jsem na ni nenápadně mrkla, jako že obě víme svý . . .

     Druhé ráno jsme se na sebe s Martinem usmáli hned dvakrát. A celý den to vlastně bylo moc fajn. Večer si pustil nějaký film, a dokonce se mě zeptal, jestli se nechci taky dívat. Jo, chci. Museli jsme být trochu u sebe blíž, protože ten monitor je docela malej, ale zdálo se, že nám to ani jednomu nevadí. Jo, bylo to náhodou moc pěkný a teď teda nemyslím zrovna ten film . . . Zase po dlouhý době jsme byli spolu . . .

     Třetí noc s okem na klíčové dírce byla pro mě překvapením. Kde je, ta . . ., no, víš, která . . . , zeptala jsem se udiveně, když jsem tu viděla jen tu bytůstku v levém rohu. Jo, myslíš, tu? . . . Jo, tak ta už je pryč, vzdala to, měla zase hlad . . . A láska se vesele zachichotala a pohladila si pěkně zakulacené bříško. Hele, ukázala na něj prstíkem. No, vidím, taky jsem se vesele ušklíbla, nějak jsi teď přibrala, co? Jo, je mi fakt super. Jseš pěkně tlustá, poškádlila jsem ji. Taky budeš, taky budeš, smíchy vyprskla.

     A měla pravdu. Za devět měsíců se nám narodil Vašík . . . A láska? Tak ta u nás už zůstala, však je jí - teď, co jsme už tři - potřeba víc a víc :-).