AFTERLIFE

Anotace: Poslední díl:) prozatím a asi i napořád, nějak nevim o čem už psát k tomuto tématu

Sbírka: STORY OF A HAPPY CZECH GIRL

AFTERLIFE

„Ahoj lásko, tak nás tady máš. Holky ti donesou za chvíli. Mluvil jsem s doktorem.“ Usmívá se na mě můj manžel Synyster, v náručí držíc našeho téměř dvouletého syna Edgara Edwina Hanera.
„Jo, bezva a co Mary? Kdy se přijde podívat na svoje neteře?“ Nadhodím, vážně chci aby tu moje sestra a nejlepší kamarádka byla co nejdřív. Fajn, není to doopravdy moje sestra, ale kamarádíme spolu už víc než deset let. Nějakých sedm let jen přes internet, pak jsme se seznámili s našima klukama, teď už manželama a v roce 2010 jsme se po maturitě odstěhovali k nim do USA a jsme tu až doteď. Obě jsme si udělaly vysokou, já poslední ročník dálkově, protože už jsem měla Edgara, vdaly jsme se a...jsme šťastné. Aspoň až do teď.
„Přijedou se Zackym za chvíli. Jen co nakrmí Alexe.“ Alex je jejich syn. Zacky byl kvůli tomu jménu chvíli naštvanej, protože s jedním Alexem se Mary líbala, když už byli spolu a Zackyho to celkem dost zničilo, ale přecejenom je to jen jméno a jmenuje se i po něm – Alexander Zachary Baker.
„Tak fajn. Ať už mi donesou moje holčičky. Nemůžu se jich dočkat.“ Zakňourám, viděla jsem je akorát před pár hodinama když jsem je porodila, pak mi je sebrali.
„Říkali, že za chvíli, lásko. My ti nestačíme?“ Usměje se na Edgara a podá mi ho. S láskou ho vezmu do náručí a políbím na tvář.
„Ale to víš, že stačíte, ale chápej, Eddie už je ohranej, toho mám doma furt, ale holky jsou nový zboží.“ Usměju se a pohladím Eddieho po hlavě.
„Stejskalo se ti po mamince?“ Kouknu na něj. Edgar začal před pár týdny mluvit a už má podivuhodně vyvynutou slovní zásobu. Ne, že by tvořil věty, ale přijde mi, že chápe, když se ho na něco ptáte.
„Jo, maminka pyč.“ Usoudím, že to mělo být pryč a usměju se na něj. No jo, chudáček nepochopil co se včera dělo, když mi praskla voda a tatínek začal bláznit.
„No jo, ale už jsme s maminkou prcku.“ Usměje se na něj Syn a skloní se nade mnou aby mě mohl políbit.
„A tady vás máme. Někoho vám vezu představit.“ Prolomí sestra ticho, zatímco se se svým manželem líbám. Okamžitě toho necháme a podíváme se na koš, ve kterém zahlédnu dva uzlíčky.
„Lásko vem malýho.“ Podám Edgara Synovi a úplně se na posteli posadím abych viděla do koše.
„Tak, tohle jsou vaše dvojčata, Valary a Violet Haner.“ Podá mi obě moje čerstvě narozené dcery a já se radostí skoro rozbrečím.
„Páni, jsou tak maličky.“ Vzdychám nad nima. Edgar měl po narození 53cm a 4kg, holky mají každá maximálně 40cm. Prostě jsou hrozně maličký.
„No jo, však jsou taky dvě.“ Usměje se sestra a nechá nás o samotě, ani se jima pořádně nestihnu pokochat, když se ozve zaklepání na dveře, Syn pohotově přiskočí ke dveřím, kde stojí moje nejlepší kámoška se svým manželem, zároveň mým nejlepším kamarádem.
„Nazdárek matko.“ Zahalasí Mary mezi dveřma a už se řítí ke mně, okukovat svoje nové neteře.
„Teta May.“ Zakřičí Darren a vztahuje k Mary ruce.
„Počkej pinďo, kouknu se na tvoje ségry a pak se ti budu věnovat.“ Usměje se na něj Mary a kouká na moje holčičky, které ještě pořád držím v náručí.
„Jsou krásný. Jaks je teda pojmenovala?“ Řeknu jí jednotlivá jména, Mary se zatváří naštvaně, že ani jedna není pojmenovaná po ní, ale jen naoko, pak svého Alexe šoupne Zackymu a vezme si od Syna Edgara.
„Tak co, máš chuť na čokoládu? Skočíme pro nějakou co řikáš.“ Eddie souhlasně kýve hlavou a já se zatvářím nakrknutě.
„Ségra necpi ho furt sladkým, bude tlustej, cpi si svoje dítě.“ Maryina největší zábava je totiž brát mého syna na zmrzlinové poháry a podobně, protože její Alex to ještě jíst nemůže, je o rok a kousek mladší než Eddie.
„Hele nepyskuj sis, teď máš tadyhle dvě slečny, tak se starej o ně a toho nejstaršího mi nech.“ Zasměje se Mary a i se Zackym už mizí ze dveří.
„Co s ní nadělám, ona mi ho vykrmí a pak bude tlustej jako zbytek Ameriky.“ Stěžuju si, jsem ráda, že naše partička deseti lidí a dohromady devíti děti je hubená. Myslím, že spolu s modelkama jsme nejštíhlejší skupina lidí v celých státech. Abych osvětlila o co gou, tak Synyster a Zacky hrajou v kapele, ještě s Mattem, Johnnym a Jimmym, všichni mají manželky a děti. Jimmy se svojí Leanou mají dvojčata Jesse a Jamese, holku a kluka (moc koukaj na Pokémony), Johnny s Lacey mají holčičku Emily a Matt s Val mají prvorozenou Joanne a o tři roky mladšího Kyla. Jo, moje dcera se jmenuje stejně jako Mattova manželka, ale není to tím, že by byla pojmenovaná vyloženě po ní. Spíš se mi to jméno jen líbí.
„Tak a už máme děti tři.“ Usmívá se Synyster, vždycky chtěl velkou rodinu a tři děti jsou prý optimální a já myslím, že je to maximum co ze své dělohy dokážu vytlačit.
„Jo a tim to taky končí. Je mi osmadvacet, ještě teď jsem relativně mladá maminka, a tři děti jsou akorát. Takže s dalšíma nepočítej, jestli chceš lásko další potomky, tak si najdi nějakou ženskou co ti je odnosí a porodí.“ Tvářím se vážně a taky to tak myslím, protože si dvakrát projít devítiměsíčním těhotenstvím, nevolnostma, chutěma a porodem, to mi fakt stačilo.
„No jo. Vždyť už mlčim.“ Zasměje se Syn a pohladí mě po tváři.
„Už abys byla doma lásko.“
„No jo, nebaví tě si to dělat sám viď.“ Zasměju se, mluvit sprostě a jakýkoli sexuální narážky před naším synem dělat totiž nemůžeme. Ještě než začal mluvit tak to bylo v pohodě, ale poté co řekl prodavačce v obchoďáku „fak jů“ jsme usoudili, že bude lepší, když ho nic dalšího učit nebudeme. Ať si na sprostý slova přijde sám až na to bude mít věk.
„To taky, ale hlavně jsem zjistil, že jsem totálně nesamostatnej.“ Zubí se Syn a já si představuju náš dům jak teď musí vypadat. Jako po výbuchu. Kluci byli sami od včerejšího rána, kdy mi praskla voda. Usoudili jsme, že pro Syna bylo poučný, když byl u prvního porodu, přestřihl pupeční šňůru a natočil si to na video, teď radši hlídal malýho a nechal porod na mě. Akorát mě hodil do nemocnice a chvíli byl se mnou, ale Edgara by to určitě za chvíli nudilo, tak pak jeli domů.
„A jé, co se ti zas povedlo?“ Přemýšlím nahlas.
„No...jenom nevim jak zapnu ten náš supermoderní vysavač. Tolik knoflíků to má...“ Jo, tři.
„A na co jsi potřeboval vysávat?“ Kouknu na něj podezřívavě a snažím se skrýt úsměv.
„No víš...já jsem ráno dělal Edgarovi kaši a nějak na mě skočila Hannibal a mě to spadlo, takže je po celý kuchyni krupice, pak jsem koupal psa, protože byla krupice i na ní a utrhl jsem závěs v koupelně, ale ten už tam zas visí.“
„Bože. Za co mě trestáš. Myslim lásko, že tu zůstanu co nejdýl to půjde. A vysavač se zapíná tím čudlíkem na straně.“
„Ten jsem zkoušel a nic.“
„A měl jsi to v zásuvce?“
„Oops, tak to mi nedošlo. Dík.“ Zazubí se Syn a ještě než se stihnu dosmát dorazí Mary, Zacky, Edgar cucající čokládu a Alex, který drží svojí láhev s mlíkem. Řeknu Mary tuhle historku a ona pasuje Synystera na nejneschopnějšího člověka pod sluncem. Syn celou dobu vrčí jako pes, ale nakonec se tomu taky musí zasmát.
„No nic hele, my pomalu porazíme. Jsem ráda, že jste OK, uvidíme se až se vrátíš jo. Tak čus Val a Vi.“ Pohladí Mary prstem moje holčičky, předá Edgara mému muži a odejdou. Nedlouho po nich odejde i Syn s Eddiem, malej začíná mít hlad, já nakojím holky a pak si lehnu. Tak to bysme měli, šťastně vdaná za nejúžasnějšího muže, po kterém jsem toužila od svých čtrnácti, se třema dětma a dobrým zaměstnáním módní návrhářky, platem sto tisíc dolarů ročně, s partou přátel co mě podpoří ve všem...co víc si můžu přát? Snad jen aby ten můj úžasnej manžel dokázal zapnout vysavač:).

THE END