Před červánky

Anotace: Mělo to tak být. Ale smělo to tak být? To je otázka... Je to taková blbůstka, ale je to spíš vyznání z momentálních pocitů, na které by báseň nestačila... Prosím o komentáře :)

"Nedívej se do objektivu. Vypadá to pak strašně nepřirozeně..."
"A kam se mám dívat?" řekla popuzeně.
"Třeba za moje levé ucho, to je jedno, prostě se nedívej na mě."
"Ráda se na tebe dívám," hlesla. "Máš hezké vlasy... zlaté."
"Nemám zlaté vlasy," zmáčkl knoflík.
"Máš," odporovala. Odtáhl foťák od obličeje. "Když myslíš," podíval se na ni bez úsměvu a přisedl si na lavičku vedle ní.
"Slušely by ti copánky."
"Zkus to," řekl. Začala je zaplétat. Pramen po prameni, zlato proudící mezi jejími prsty. Vychutnávala si tu chvíli. Toužila ho pohladit a věděla, že nesmí. "Proč nic neříkáš?"
"Měl bych?"
"Mohl bys."
"Mohl bych říct spoustu věcí, které by nic nepřinesly. Taky bych tě mohl informovat o sledu asociací, které mi probíhají hlavou. A nemusel bych říkat nic. Někdy je lepší dělat než mluvit."
"To je fakt," odpověděla a přemýtala, jestli oba myslí to samé. Vzpomínky.
"To už stačí, ne?" řekl po chvilce.
"Hm, počkej, ještě ho dopletu... Hotovo," usmála se, ale copánek nepustila. Chytil ji za ruku. Trochu to zabolelo, měl silný stisk. Srdce jí bušilo. Těžko říct, jestli překvapením, nebo z jiného důvodu. Svíral jí zápěstí, ale díval se do země před sebe.
Pomalu stočil své zelenohnědé oči na ni. Ve tváři měl vepsáno, že neví, jestli dělá dobře, ale že je mu to jedno. Rozšířenými zornicemi k jejím očím pronikaly dva měsíce v úplňku.
Jemně, ale pevně ji přitáhl za paži k sobě, druhou rukou jí přejel po tváři a pak do vlasů. Stiskla mu volnou rukou předloktí. "To nemůžeš..." "Člověk může cokoli, co skutečně chce." V jeho slovech znělo přesvědčení. Nebyla to jen prázdná forma bez obsahu. Spustila ruku do klína. Chytil ji za zátylek a přitáhl ještě blíž. Pak ji políbil. Nikdo nelíbal jako on, nikdy. Povolil stisk a přejel jí prsty po paži, pak po zádech až k bokům. Mrazení. Ne, nikdo nelíbá jako on.
"I nejvěrnější manžel může mít geishu."
"Být s geishou není nevěra. Je to přirozenost. Jenže stejně... ty miluješ ji, ne mě."
"Tebe," řekl.
Slunce se propadlo do propasti posledních červánků a nechalo přírodu napospas tmě.