Zkáza

Anotace: Získání Delishiny patnácté zbraně ji bude stát opravdu draho. Boj s přírodním živlem se však ukáže snadnější, než se zprvu zdálo.

Sbírka: Delishiny věrné prodloužené ruce, které tě stáhnou do hlubin zapomnění

6. Darnil, 3E892

     Není to tak dlouho, co jsem se odpojila od Selidah a Amaruse. Nechtěla jsem jim křenit. Když jsem viděla Selidah, jak se o svého manžela stará, záviděla jsem jí, že někoho má. Nemohla jsem to vydržet, a tak jsem se s ní rozloučila a řekla jí, že jsem znovu objevila stopu mého starého nepřítele Exrogana.

     Vydala jsem se na jih. Řekla jsem si, že se podívám do Fêrlonheimu, města daleko na jihu, až za Velkou řekou. Nejdřív jsem se ale musela stavit v Lusionu pro zásoby.

****

     Byla jsem na cestě druhý den, když jsem náhle něco zaslechla. Nedalo mi to a seskočila jsem z koně. Vtom se zarachocení ozvalo znovu. Opatrně jsem vytáhla z batohu Umbru a hodila ho na zem. Za okamžik jsem spatřila, kdo je původcem těch zvuků. Z nedalekého keře vylezlo cosi, co vypadalo jako modrobílý golem. Akorát, že jsem nikde neviděla nějaké součástky. Polevila jsem v opatrnosti a chtěla se k tomu přiblížit. Avšak náhle to na mě stočilo hlavu, či co to mělo nahoře na „krku“. Pak se to ke mně otočilo celé.

     Znovu jsem zbystřila a pozvedla svůj meč. Nečekala jsem však reakci toho něčeho. V pracce se tomu objevila nějaká bílá koule, skoro jako sněhová, a tu po mě obluda hodila. Pokusila jsem se tu kouli rozseknout, ale když se střetla ta koule s čepelí Umbry, něco se stalo a zbraň začala svítit modrobílým světlem.

     Nerozuměla jsem tomu, ale v tom ta potvora znovu zaútočila. Taktak jsem se vyhla další sněhové kouli. Ta však zasáhla můj batoh a ten se potáhl ledovou krustou. Asi začíná jít do tuhého. Rozeběhla jsem se k obludě. Mrštila sice další modrobílou kouli, ale ta šla zase vedle. Najednou jsem se ocitla přímo před obludou. Vší silou jsem jí vrazila Umbru do těla. Co se stalo, jsem však neočekávala. Ta obluda se jakoby rozsvítila modrým světlem a pak se rozsypala přede mě na zem. Za chvilku už z ní nic nezbylo.

     Došla jsem k batohu a bodla do ledové krusty Umbrou. Ta se úplně rozsypala, vzala však ruksak s sebou. A také Kamenného mstitele, Neviditelného a Ďáblovu ruku. Ksakru! Alespoň že jsem ostatní zbraně nechala v sedlovém vaku na koni.

     Teď, když už to nebyla pravá Umbra, jsem musela dát té zbrani nové jméno. Pojmenovala jsem ji ve zlosti Zkáza, kvůli pasece, kterou způsobila, a to jméno jí už zůstalo.