Vyměřený čas

Anotace: Trochu jiný náhled na běžný příběh.

     Den za dnem, hodinu za hodinou se mi krátí čas. Někdo by si mohl myslet, že jsem to již vzdala, ale opak je pravdou. Bojuji ze všech sil a žiji naplno, dokud ještě mohu. Vím, že to v žádném případě nemůže dopadnout jinak, ale já si chci užívat poslední dny, jakoby se nic nestalo.

      Stojím před zrcadlem a prohlížím si opravdu nádherné šaty. Jsou tak přenádherné až si člověk může myslet, zda jich není na tu chvilku škoda. Vzpomínám na moje první plesové šaty. Byla jsem z nich nadšená a kluci na mně mohli nechat oči. Ale ty doby jsou již dávno za mnou. Na vysoké jsem na tancování nějak zanevřela. Úplně mne pohltil sport. Zvláště lehká atletika. Jenže s tím je dávno také konec. Zvláště teď jsem ráda, že dojdu do obchodu a zpět. Sama sobě se směji, že pajdám jako kachna, ale tak to prostě je.

      A jak se blíží ten den, jsem stále víc a víc nervóznější. Chodím po bytě sem a tam a přemýšlím co ještě zařídit. Tu a tam mne z přemýšlení vytrhne bolest a zpozorním, zda náhodou už nenastal můj čas. Sedím u televize a dělám si seznam, koho ještě zavolat a co vyřídit. Mnoho času už mi nezbývá.

      Konečně se vrátil domů můj Václav. Jsem totiž v osmém měsíci a pozítří se budeme brát. Asi jsem to měla říci hned na začátku, ale já teď sama nevím, kde mi hlava stojí. Znáte to, první svatba a první dítě. To člověku klidu nepřidá.