Divoká kočka 46

Anotace: Matka Štěpány vzpomíná na časy, kdy Štěpa ještě nebyla na světě. Pokud jste snad náhodou zapomněli na dopisy z Nového Zélandu určené Marii, tak tenhle kostlivec ve skříni zase vystrkuje růžky :)

Sbírka: Divoká kočka

Přecházela po patře sem a tam, aby nikomu nepřekážela. Do žádného pokoje vpodstatě stejně nemohla, aby nemařila vyšetřování a jinak byla jako na trní.
Její matka ležela v pokoji pro hosty. Ten byl označen za bezpečný. Nebylo jí dobře. Byla utahaná a její mozek nepřestával přemýšlet. K zbláznění. Nemohla usnout a Štěpána jí ani nedopřála její oblíbený čaj. Z důvodů, které byly na výsost pochopitelné. I když už dávno poslali Petra pro nějaký nový čaj, dosud se nevrátil. A tak se na posteli neustále převalovala a kýžený spánek nepřicházel.
Rozhodla se vstát a jít za Štěpánou, aby jí dala nějaký ten driák. Chtěla vypnout aspoň na okamžik. Bylo toho na ni moc.
Vyklonila se z pokoje zrovna ve chvíli, kdy přicházel policista s úsměvem na rtech.
„Mám pro vás dobrou zprávu. V tom čaji žádný selen nebyl.“ Mluvil výhradně na Štěpánu, protože matka za futrama ode dveří vidět nebyla.
„Díky bohu.“ Pronesla a metelila s energií, na kterou před chvílí rozhodně nevypadala do kuchyně. Srazila se tam s policistou, který dodělával poslední vzorky.
„Můžu dovnitř? Ráda bych si udělala čaj.“ Zeptala se a policista na ni pohlédl s určitým despektem. Však na sobě taky měla béžové negližé a plyšové pantofle. O neuspořádaném rozcuchu na její hlavě ani nemluvě.
*Dáma.* pomyslel si, ale nedal to na sobě znát ani mrknutím oka.
„Jistě madam. Kuchyň je vám plně k dispozici.“ Zkontroloval vzorek a zaznamenal hodnoty do tabulky. Žádný selen.
Postavila konvici na čaj a sedla si na stoličku blízko okna. Rozhlédla se kolem sebe a napadlo ji, jestli se tam ještě někdy bude vůbec cítit bezpečně. Jestli to dál bude považovat za domov jako posledních 40 let.
Vzpomínala na jejich začátky. Když do tohoto domu přišla, žila ještě její tchýně a ta jí dělala ze života peklo. Tomáš byl její jedinou oporou. Věděla, že ji nesnáší, ale netušila proč. Nikdy jí nic špatného neudělala.
A pak otěhotněla. Tomáš byl šťastný a kupodivu povolila i nevraživost jeho matky. Na miminko v domě se těšili prostě všichni. Oč větší bylo zklamání, když samovolně potratila. Nemohla se z toho tehdy vůbec vzpamatovat. Byla zoufalá a říkala si, že snad bude lepší žádné dítě nemít než o něj přijít. Ale to Tomášovi v žádném případě říct nemohla. A tak otěhotněla znovu a narodila se Štěpána. Její sluníčko. Všechno hezké na světě se promítlo do toho malého tvorečka. Nebo si to alespoň myslela. Do chvíle, než byla odložena na druhou kolej. Netušila ani kdy, ale kde se vzal tu se vzal vznikl svět mezi Štěpánou a Tomášem, do něhož ona neměla nikdy přístup. Přestala být důležitá. Jediným středobodem vesmíru celé Tomášovy rodiny byla Štěpa. A ona osaměla. Cítila se tehdy skoro stejně špatně jako teď.
Tchýně jí to dávala znatelně sežrat, takže nakonec byla hrozně ráda, že umřela. Na pohřbu ale dělala pochopitelně šíleně zkroušenou.
Štěpána vyrostla a stala se z ní paní doktorka. Tatínkova holčička. Alice to snášela zle. Myslela si, že když dospěje, přestane ji zajímat a Tomášova pozornost se vrátí zpátky k ní. Jenomže se přepočítala. Takovýhle obrat nikdy nenastal.
Další děti už pak odmítla mít. Když se o něho má dělit, tak maximálně se Štěpánou a už s nikým jiným. Nikdy.
Měla jedinečnou šanci se Štěpáně za všechna ta příkoří pomstít. Schovávala dopisy, které posílala Marii ze Zélandu. To byl dostatečný trest. Ona vzala lásku jí, tak teď to je naopak. Je to tak správně. I když ... . Malý červíček v hlavě ji nahlodával. *Je to přeci Tvoje dcera. Měla právo na lásku svého otce.*
To se pak za sebe styděla a chtěla všechno napravit. Ale copak to šlo? Bylo jich přeci už tolik a všechny otevřené, jak je jeden po druhém četla. V nich vyznání lásky, která tolik let neslyšela. Mrzelo ji to. Bylo jí to tak hrozně moc líto.
Když ji Štěpána přímo konfrontovala se skutečností, že o všem ví, tak už přeci nešlo říct pravdu. To musela tenkrát studem zčervenat. Ale neustoupila ani o krok. Nikdy na to nesmí přijít. Nikdy. Musí ty dopisy pak někdy zničit. V trezoru jsou zatím v bezpečí.
Konvice na vodu začala pískat a tak vstala ze stoličky a zalila si čaj. Oči se jí klížily samy od sebe. Došla do pokoje, ulehla a usnula neklidným spánkem.