Láska je slepá

Anotace: Úryvek z mého tak trochu rušného života..

,,Já nejsem jako ty tvoje děvky, rozumíš??“ Poklepala jsem si na čelo a opřela se o stůl. ,,Ale já bych si přeci nedovolil něco takového o tobě myslet, princezno.“ Upřeně se na mě díval a já cítila, že opět roztávám. Přistoupil ke mně blíž a vzal pramínek mých vlasů mezi prsty. ,,Nevěřím ti už nic. Všechno, co říkáš, jsou jenom kecy. Nebylo by lepší, kdybys raději mlčel??“ Podíval se psím pohledem. ,,Ale já tě nechci nijak mást nebo něco podobného.“ Jeho ruka sklouzla s vlasů na záda. ,,Ale děláš to.“ Sklopila jsem oči, aby si nevšiml, že mně tečou slzy. Ty slzy, které si Nick rozhodně nezaslouží. Kolik asi už pro něho takto brečelo holek?? Kolika už ublížil??? ,,Pojď ven, ať se tady nemusíme překřikovat.“ Chytl mě za ruku a táhl chodbou s šatnou ven z diskotéky Jiskra. Sedli jsme si na vysoký betonový panel naproti té oprýskané budovy, která toho už hodně zažila. Všude se mihotalo hodně mládeže, ale i tak ta noc měla své kouzlo. Nebylo to ani tak v tom, že svítil kulatý měsíc, nebo že zářilo snad tisíce hvězd, ale jen v takové maličkosti, jakou byl on - Dominik Vavříček. Kluk, který mi už pár pátku dost komplikuje život. Jsem jenom další v řadě. Kdyby si psal seznam, možná že taky píše, ale spíše ne, bylo by to totiž pod jeho úroveň, tak bych byla na konci dlouhého sloupku dívčích jmen. Některé z nich udělaly nejspíš taky tu blbost, že se do něho zamilovaly jako já. Nick to umí s holkama skvěle. Tuhle vlastnost mu závidělo spousta kluků, ale nebylo to jen tohle, proč se na něho holky tak lepily, byl trochu podivínský, se zvláštními způsoby a chováním. Měl svůj vlastní svět a v tom si v klidu přežíval a nezajímalo ho příliš to, jak je tady u nás na Zemi. Výčitky a kritiku bral s naprostým klidem, jakoby se ho ani netýkala. I když byla pravdivá, on si ji uvědomoval, ale nic se s tím nesnažil dělat.
Položil mi hlavu do klína. Prohlídala jsem si ho znovu a znovu a přesto se mně to nikdy neomrzí. Měl krátké tmavší vlasy, hnědé oči, a když se usmál, jako třeba teď, tak vypadal nebezpečně roztomile. Vlastně nebyl to typický hezoun, ale měl kouzlo osobnosti. Vískala jsem ho ve vlasech, tvářil se spokojeně, věděl totiž, že zítra už nic z toho nebude existovat, a proto není důvod se tím zatěžovat. To že zraňuje jednu holku, to bylo pro něho vedlejší, nedůležité, ale já ani přesto nemohla odejít, přijít o jeho blízkost. Pozvedl se a políbil mě. Nejdřív jemně, potom mě objal a zajel jazykem do mých úst. Ocitla jsem se zase v jiných galaxiích a planetách. Možná že chvilku jsem byla součástí jeho světa, ve kterém nebyl teď momentálně nikdo jiný jen my dva.