Pokud budeš číst tento dopis...

Anotace: https://www.youtube.com/watch?v=__YPiDAjrsI

Probudil jsem se na písku. Slunce mi pálilo na obličej a já se pokusil pomalu vstát. Mé tělo bylo jako v ohni a cítil jsem, jak mě bolest probodává celým tělem. Rozhlížel jsem se kolem sebe a viděl jen oceán, jak omývá písčité břehy a obrovské palmy, které se nakláněly k vodě. Pochopil jsem, že jsem na jednom z ostrovů a že jsem nedorazil do cíle. Byl jsem překvapivě klidný. Bolest mi ostatně nic jiného nedovolila. Uchýlil jsem se do stínu pod mohutný listnatý keř a snažil se vzpomenout, co se vlastně stalo.
Vybavovalo se mi, jak vracím klíč recepční v Male. Měla na hlavě šátek a usmívala se. A taky chuť pomerančového džusu v místním baru. Cítil jsem jeho sladkou chuť z malých pomerančů a dužinu, která mi z nich zůstávala v ústech. Otřel jsem si pot z těla a na ruce uviděl krev. Ohmatal jsem ránu, ale byla to jen malá oděrka.
Rozhodl jsem se vstát a jít se rozhlédnout po ostrově. Byl to malý ostrov. Obešel jsem ho asi za deset minut. Nikde ani stopy po letadle nebo člunu. Marně jsem se pokoušel vzpomenout si, jak jsem se tu dostal. Slunce se začalo pomalu blížit k západu a já věděl, že je kolem sedmé hodiny. To jsem věděl jistě.

Ráno mě vzbudil Gekon. Spadl z keře a byla to rána, jako by někdo hodil dolů kámen. Zakdákal a zmizel. Bylo mi lépe. Bolest ustupovala, za to jsem cítil ohromnou žízeň. Neměl jsem ani tušení kde a jak sehnat vodu, v téhle vyprahlé zemi. Doufal jsem ale, že mě musí brzo někdo objevit. Není možné, aby se v dnešní době jen tak ztratil člověk. Zároveň jsem se bál toho, že je zde příliš mnoho ostrovů na to, abych tu zemřel na dehydrataci. Nebyla tu ani zvěř, jako na jiných neobydlených ostrovech. Můj ostrov byl na to příliš malý.

Většinu toho dne jsem strávil tím, že jsem jen tak seděl ve stínu, nebo zkoušel loupat palmy a keře s nadějí, že získám vodu. Nebylo to ale možné a malé ještěrky nešlo jen tak chytit. Byl jsem úplně bezmocný.
Kolem celého ostrova jsem do písku vyrýval velké písmena se sdělením S.O.S. Doufal jsem, že to nějaké z letadel zaregistruje. Motorové čluny většinou jezdí od ostrovů dost daleko, na to aby uviděly nějaký pohyb. Proto jsem této možnosti moc šancí nedával.

Třetí den jsem se probudil se suchými rty a bolestí hlavy. Pár hodin jsem jen tak ležel ve stínu a všiml jsem si, že se už nepotím. To byl první okamžik, kdy jsem si uvědomil, že zde můžu umřít. A první okamžik, kdy se mi vybavila vzpomínka na Tebe... Řekl jsem si ale, že takhle to nenechám a zase jsem se pokusil získat vodu osekáváním palem. Po nějakém čase jsem toho nechal, svalil se na zem a v očích se mi vyronily poslední slzy. Seděl jsem tam, dlaněmi si zakrýval oči a tělo se mi chvělo od pláče. Všechno jsem to pokazil...

Jsem si teď tak jistý láskou k Tobě..Trčím tu tisíce kilometrů pryč, brečím si tu do dlaní a umírám. A Ty to zase nevidíš. Jako si to nikdy nemohla vidět, žádnou tu noc. Nebo ráno, když si tu nebyla celé ty roky.. Naivně jsem Tě hledal po celém světě a přitom si byla pořád se mnou. Byl jsem příliš slepý, abych to viděl. A s tímto pocitem teď umřu. Víš, směji se tomu jak brečím. Mohl jsem Tě vzít na to kafe. Na to jedno pitomý kafe.. Ale neudělal jsem to. A teď vím, že už nebudu mít nikdy možnost..

Byl jsem tak hloupý...Doufám ale, že budeš šťastná. Naposledy si byla s tím Tvým klukem. Je moc fajn. Viděl jsem Ti to na očích, když si zářila. Snad jsem se nerozhodl zas tak špatně, pokud Ti to přinese štěstí. Je to taky pro mě jediná útěcha, tady.. Představuji si nás společně na pikniku. V tom hloučku lidí Tě objímá. Já se na Tebe přátelsky usmívám a Ty se usmíváš na mě. Protože každý tu na světě máme nějaké místo. A já bych to své přijal s pokorou. Jen moct být Ti na blízku. Mít ještě jeden jediný den, poprosil bych Tě o přátelství...

Vím, že musím žít co nejdéle. Musím vydržet, protože čím déle budu na živu, tím déle budeš se mnou i Ty. Je zvláštní si věci uvědomovat takhle. Ale vím, že je to dar, za který děkuji. A zatím co budeš bavit děti a zachraňovat svět a dávat mu svou lásku věz, že něco ve vesmíru bude za Tebe vyrovnávat rovnováhu...




Umřel jsem čtvrtý den. Protože tělo v těchto podmínkách, není schopno vydržet dlouho bez vody...