Rocker

Anotace: Povídka vznikla před rokem pro kamarádku k narozeninám. Je celkem bez konce, měla mít pokračování. Ale protože se to nesetkalo s úspěchem, končí tedy takto neukončeně. Snad ji aspoň vy oceníte :).

Fanynky zalapaly po dechu vždycky, když pohodil hlavou. Sem tam vyskočil a udeřil do strun. A když zpíval, díval se na ni. Na tu jednu jedinou, co stála hned pod pódiem. Neuvěřitelně ho upoutala. Znala snad všechna slova všech jejich písniček a uměla si show parádně užít. A on si vážil takových slečen.

Několikrát se přistihl, jak se místo textu písně soustředí na myšlenku, že by ocenil, kdyby byla nezadaná. Snažil se sám sebe přesvědčit, že ten vysoký kluk vedle ní byl jen kamarád. Musel se okřiknout. Proč to řeší? Po koncertě už ji pravděpodobně nikdy neuvidí. Leda že… Leda že by šla taky na afterparty! Pod vlivem okamžiku v pauze mezi písničkami nadšeně zvolal do mikrofonu: „Nezapomeňte přijít taky na afterparty!“ Chtěl ještě pokračovat, ale nadšený řev davu fanoušků ho umlčel. A taky překvapené pohledy kluků z kapely. Začali hrát další song a jemu se stále hlavou honily myšlenky na všechno možné. Ona na to sdělení nijak nereagovala a on nevěděl, jak si to vyložit. Počítala s tím? Nebo se prostě jen nechystala jít? Bylo jí to jedno? Nebo ten vedle je skutečně její přítel, který jí zakázal jít? V tu chvíli málem popletl refrén další písničky, což ho vrátilo nohama na zem. Musí se soustředit. Minimálně než dohraje.

Když se po přídavku s kluky sebrali a odešli z pódia za nadšeného tleskání, ječení a pískání fanoušků, odolával nutkání nahlédnout zpátky, jestli tam ještě je. Okamžitě se celá kapela hnala do přistaveného auta, aby je řidič odvezl na zmíněnou afterparty a aby manažer a technici měli čas uklidit nástroje a uvést stage do původního stavu. Cestou se snažil prohlédnout skrz improvizovaný plot, aby viděl, jestli tam ještě je. „Koukej na cestu,“ vysmál ho Jirka – bubeník, když při nepozorném kroku zakopl a málem upadl. „No jo, pořád,“ odpověděl nic neříkajícím tónem a pokusil se skrýt zklamání, když zjistil, že slečna, kterou si vyhlédl, už tam nestojí. Ale…! Mohla to teoreticky být i dobrá zpráva. Možná tam nebyla, protože už mezitím odešla na tu afterparty! V duchu zajásal, ačkoliv nemohl vědět, co je pravda.

V klubu ho okamžitě přivítaly nadšené tváře fanoušků, když okolo něj utáhli smyčku. On se ale rozhlížel a tu jednu neviděl. Tu jedinou, kterou vidět chtěl. Zdravil se tedy se všemi, podával jim ruce, objímal je, oni po něm chňapali a křičeli. Zahlédl i několik známých tváří. Těch fanoušků, kteří nechyběli na jediné akci. Ale to mu nestačilo. Nechápal to, nikdy se mu nic podobného nestalo.

A pak! Jaksi se mu podařilo vyvléknout ze skupinového objetí a nestačil věřit svým očím. Byla tam! Seděla u stolu s tím klukem, který s ní byl i na koncertě a o něčem živě diskutovali. Vykročil k nim. „Ahoj,“ pozdravil. „A-ahoj,“ zarazila se, její kamarád byl podstatně víc v klidu, když odpovídal. „Tak jak se vám líbil koncert?“ usmál se. „Skvěle!“ pokývali hlavou. „Nemohl jsem z tebe spustit oči,“ šel do toho napřímo. Nemohl přehlédnout, že se kluk vedle ní zatvářil, jako by jedl citrony, a podivně se napjal. Možná to nakonec byl přítel… Ona se jen začervenala a sklopila hlavu. „Vážně?“ zamumlala. „No jasně! A něco jsem ti schoval!“ sáhl do kapsy a vytáhl trsátko. „Všiml jsem si, že jsi žádné nechytla, tak jsem ti jedno nechal,“ vysvětlil. „Ach… Děkuju,“ vydechla a trsátko opatrně strčila do kabelky.
„No ták! Nemáš vůbec zač! A teď si se mnou pojď zatančit, za odměnu…“ natáhl ruku. „Pokud přítel dovolí,“ dodal ještě obranným tónem. „To není můj přítel,“ zasmála se a připravené ruky se chytila. „Hned se vrátím, Tome,“ usmála se na kamaráda a následovala svého nového tanečníka na parket. „A jak se vlastně jmenuješ?“ zeptal se zvědavě, když si její ruce obmotal kolem krku, sám ji objal kolem pasu a začal se pohupovat do rytmu. „Klára,“ odpověděla. „Těší mě, Klárko. Já jsem Max,“ mrkl na ni. „Však já vím, kdo jsi…“ zasmála se. „Upřímně si myslím, že tě ten tvůj kamarád chce,“ ušklíbl se. Vybuchla v záchvat smíchu, až se museli zastavit. „Jak jsi na to přišel?“ vyrazila ze sebe, když se dosmála. „Dívá se na nás tak jako majetnicky…“ poznamenal. „A když jsem se s tebou pokoušel flirtovat u stolu, zpražil mě takovým pohledem…“ zavrtěl hlavou. „To se pleteš,“ upozornila ho jemně. „Jak to?“ zamračil se. „Protože já jsem na tom koncertě byla s ním. On na vás ujíždí, já ani tak ne… Všechny písničky znám od něj, neposlouchá nic jiného… A když se na nás dívá... Má o mě strach… A ještě… Ještě něco,“ trošku se zasekávala. Jako by přemýšlela, zda to má říct. Zvědavost ho pálila. „O co jde?“ „No… On je do tebe tak trochu zamilovaný,“ pokrčila rameny. „Víš, ne vážně, jen tak fanouškovsky…“ „Jak to myslíš?“ nedotékalo mu to. „No… Tom je gay, víš?“ zašeptala. „Ne! Nedívej se tam! Poznal by, že se o něm bavíme,“ dodala urychleně varovným tónem, když si všimla, že se chystá otočit na jejího nejlepšího kamaráda. „Hmm, to by mě nenapadlo,“ pronesl, neboť nevěděl, jak by měl reagovat. Věděl, že z něj šílí slečny, ale tohle byla novinka. „Myslíš, že… Myslíš…“ evidentně se styděl za svůj nápad. „Co?“ pobídla ho. „Myslíš, že by tě se mnou pustil na rande, kdybych se mu podepsal na zadek?“ zasmál se. „Ty jsi blbej!“ vypískla. „Ale můžeš to zkusit. Stejně se tam budu muset vrátit, jsem tu s ním. Jinak by mě nikdo na afterparty ani neviděl,“ nevinně se ušklíbla a pokrčila rameny. „Au! To bolelo!“ chytil se za srdce, ale přesto se zastavil uprostřed pohybu a vedl ji ke stolu.

xxx

„A tak jsem s ním šla tančit… A později mě pak pozval na rande poté, co se Toma zeptal na svolení a podepsal se mu na zadek,“ zakončila příběh. V počítači to mírně zachrčelo. „Slyšíme se?“ „Jasně, je tu jen nějakej blbej signál,“ odvětila její kamarádka Ivana. „No, tak co myslíš?“ téměř nadskakovala na židli. „Co myslím? Myslím si to, že já odjedu na prázdniny a ty hned začneš zažívat takový dobrodružství… To není fér,“ zasmála se. „A měla bych jít?“ zeptala se nejistě. „Copak tys ještě nekývla?!“ ozvalo se ze skypu hlasitě. „Ale ano, kývla… Jen jestli to nemám zrušit.“ „Jestli to zrušíš, volám Tomovi, ať ti dá do tlamy… A já ti dám hned, jak se vrátím, kočko!“ varovala ji.

xxx

Stále nevěděla, co čekat. Byl to rocker. Nedovedla si představit, že by ho zajímala nějaká romantická gesta. A ona si vlastně do té doby, než ho poznala, neuměla rande bez nich představit. Od toho okamžiku, co kývla na první schůzku, prakticky všechno se změnilo. Už ji nepřekvapilo, když se jeli projet na kolečkových bruslích, aniž by ji u toho pronásledovala nějaká sladká slovíčka. Vlastně žádné jejich rande nebylo vůbec sladké. Na jednu stranu jí to chybělo. Na druhou stranu se bavila víc, než kdykoliv dřív s jakýmkoliv klukem. Věděla, že někde v něm bude i ta romantická stránka. Na první polibek si počkal na třetí rande a začal opravdu opatrně a jemně. Za celou dobu se pak nepokusil o víc, než ji vzít za ruku, nebo ji zlehka políbit.

Už spolu byli asi půl roku. „Máš čas, zlatíčko?“ mlel do telefonu, jen hovor přijala. „Ano, jistě,“ odpověděla. Tohle byl jejich den, každý týden se v ten čas vídali. „Vyzvednu tě u vás,“ zaznělo v reakci. Cítila z tónu jeho hlasu ten jeho úsměv na půl pusy. „Je na cestě, řekla bych,“ oznámila Tomovi, který seděl na její posteli, když zavěsila. „Ok, počkám tu na něj a půjdu,“ usmál se. „Pojď sem,“ rozpažil a přivítal ji do medvědího objetí. „Nikomu bych to nepřál jako tobě. Vždycky jsem si myslel, že na jeho slečnu budu jednou žárlit, ale ne… Já jeho slečnu miluju,“ zašeptal. „Taky tě miluju, to víš,“ dala mu rychlou pusu na tvář. Vtom se rozezněl zvonek. „Mám to,“ usmál se a vstal. Otevřel dveře. „Ahoj Maxi,“ pozdravil nadšeně. „Tome!“ překvapená odpověď sklouzla z jeho rtů. „Jdu vyzvednout Klárku. Ale jestli máte plány, můžeme to přeložit,“ usmál se. „Nebo můžeme něco podniknout všichni spolu.“ „Ale ne, ne, jsem na odchodu,“ usmál se Tom. „Musím ještě dokončit projekt na francouzštinu.“ „Ahooooj!“ ozvalo se zpoza Tomových zad nadšeně. „Ahoj miláčku,“ oběhl ho a sevřel ji v náručí.

xxx

„Tak pojď, ještě krůček,“ držel ji za ruku a se zavázanýma očima ji vedl do auta. „Proč se nemůžu dívat?“ zaskuhrala. „Protože je to tajemství!“ šťouchl ji do boku a pomohl jí sednout do auta, zapnout pás a zavřít dveře. Nejeli daleko. „Vystupovat,“ vyzval ji, když jí otevřel dveře. Opatrně jí asistoval, aby se nepraštila do hlavy. Pak ji vzal do náruče a kus ji nesl. Cítila, že šli do schodů. Pak ji postavil, odemkl a nechal ji projít dveřmi. „Už můžeš,“ zašeptal jí do ucha a rozvázal šátek, co měla na očích. Zamrkala, aby se oči začaly znovu soustředit. A nestačila se divit. Byli v nahrávacím studiu Jirkova táty. Na zemi byla rozložená deka, okolo svíčky, které on právě zapaloval. Dvě sklenky, láhev šampaňského a miska nakrájeného ovoce. Uprostřed stála váza s bílými liliemi. „To je nádhera,“ špitla. „Posaď se,“ vyzval ji jemně. Pak usedl naproti ní, vzal do ruky kytaru a pohlédl jí do očí, než začal hrát.

https://www.youtube.com/watch?v=_7gjwS13smI

„Děkuju,“ zamumlala dojatě a stírala slzy z tváří. Položil jí ukazovák přes rty. „Já děkuju, žes to se mnou vydržela,“ pošeptal jí do kůže na krku.