Kancelářský Valentýn

Anotace: Tahle povídka vznikla na Valentýna. Za pomoc při jejím vzniku děkuji svému kamarádovi Alexovi.

„Mějte se dobře, byla s Vámi perfektní spolupráce! Kdyby něco, víte, kde mě najít.“

Ta slova jí zněla v uších ještě dlouho poté, co odešel. Seděla ve ztemnělé kanceláři a hlavou jí, jak na filmovém plátně, probíhaly některé momenty uplynulých let.
Už je to dlouho, co nastoupila do firmy. Prožila tu hodně dobrých, i těch méně dobrých, let. Jak to vlastně začalo? Jednou odpoledne seděla v kanceláři, a jak tak koukala do těch tabulek, přepadla ji touha.
Ani nevěděla jak, najednou se přistihla, že sedí pohodlně opřená v křesle, kratinká sukně se jí vykasala až někam k pasu a ruka už hledala to nejcitlivější místečko, ukryté ve skulině mezi jejíma nohama. Jak tak ruka s tělem našly společný rytmus, dech se zrychloval, napadlo ji přizvat si pomocníka. Natáhla se ke stolu, kde se v poslední přihrádce ukrýval průsvitně modrý, vždy k akci přichystaný pomocníček. Zapnula ho a začala jím pomalu, zlehounka přejíždět po citlivé štěrbince. V tom její slastí přivřené oči upoutal jakýsi pohyb. Za prosklenou výplní a nezataženými žaluziemi, které oddělovaly prostor mezi kancelářemi, seděl její kolega, který měl nerušený výhled právě na křeslo osvětlené slunečními paprsky.
Uvědomila si, že ji MUSEL vidět, že ji celou dobu pozoroval. Okamžik úleku vystřídal pocit ještě většího vzrušení - všiml si, že o něm vím? Podívala se na něho ještě jednou, přitom stále projížděla svou štěrbinku. Už se na ni nedíval. Měl přivřené oči, skoro zavřené. Seděl za stolem a ona jasně viděla rytmický pohyb jeho ruky v místech, která skrývala deska psacího stolu. Ten pohyb jeho ruky ji fascinoval. Uvědomila si, že pohyby jejich rukou se sladily ve stejném rytmu. Pomocníček sklouzával čím dál častěji až do hlubin jejího těla. Ona však nedokázala odtrhnout pohled od scénky za sklem a vědomí, že ji vlastně vyprovokovala ona, ji vzrušovalo ještě víc. Vtom otevřel oči a jejich pohledy se setkaly. Oba na chvilku přestali myslet rukou na tělo toho druhého. Jako první zareagovala ona. Vstala a pomalými krůčky přistoupila ke sklu, které je oddělovalo. Sukně jí trochu sklouzla dolů, ale byla si vědoma toho, že lačnou štěrbinku nezakryla. Začala si rozepínat halenku, knoflíček po knoflíčku. Kolega mezitím zrychloval pohyb rukou. Jak se blížila ke sklu, otvíral se jí pohled na jeho naběhlý, ztopořený pyj, kterému ruka rychlými pohyby odkrývala rudý žalud, jakoby jej směla spatřit vždy jen na malou chvilku. Začala po něm toužit.
Když došla ke sklu, ruce jí automaticky zamířily pod podprsenku, kterou odkryla rozepnutá halenka. Stačilo jen pár zkušených pohybů, ramínka podprsenky sklouzla níž a tajemství, které skrývala, ozářilo slunce. Odhalilo ztuhlé, výbojně trčící bradavky, které si jednou rukou hladila. Druhá ruka zatím vklouzla zpět k vlhké štěrbince. Muž přestal s drážděním svého pyje a taktéž se zvedl z křesla. Kalhoty se mu svezly někam ke kotníkům a on opatrně, aby neztratil rovnováhu, je setřásl. S hrdě tyčícím se mužstvím přistoupil blíže ke sklu. Zavřela oči a téměř cítila jeho jazyk, který se snažil dobýt se k ní přes zamlžené sklo. Žaluzie se jí třely o holá záda, bradavky přitisknuté na skle. Vibrátor pronikal stále hlouběji a ona cítila, že její chvíle se blíží! Bylo to nádherné! Orgasmus jí skoro vyrazil dech. Strnulá šíje, otevřená ústa se jen stěží bránila výkřiku, nohy zeslábly a ona padla na kolena, vznášejíc se na vlnách rozkoše.
Po chvíli otevřela oči. Přímo před ní, za sklem, jí vycházel vstříc jeho roztoužený krasavec... Táhlé, rytmické pohyby jeho ruky, kterými po něm přejížděl, způsobily, že přestal sledovat fascinující scénu za sklem. Jeho tělo se prohnulo a přímo na sklo před ni dopadla první dávka spermatu, která byla rychle následovaná další a další, dokud cukající se pytlík nevydal i tu poslední kapičku. Přitiskla tvář do míst, kam tekutina dopadla a téměř cítila její horkost. Pomalu se zvedla a mužova ruka pohladila sklo v místech, kde se její bradavka dotkla skla. Pomalu se otočila a popošla k místu, kde byl řetízek ovladače žaluzií. Naposledy se ohlédla, ústa naznačila polibek a žaluzie nehlučně splnily svůj účel…
Tato epizoda byla jen počátkem. Nechala si v kanceláři posunout stůl tak, aby sluneční paprsky dopadaly do míst pod jejím stolem. David, jak se kolega jmenoval, brzy pochopil. I on si nechal přestavět nábytek v kanceláři tak, aby její výhled byl dokonalý. Pak už jen stačilo nevzít si třeba kalhotky. Naučili se číst v gestech, která prozrazovala přání toho druhého. Za všechny ty roky však neporušili tabu, kterým byla skleněná přepážka. Ač znali tělo toho druhého do posledního detailu, nikdy se na veřejnosti neoslovili jinak, než formálním pane kolego – paní kolegyně. Jen jednou, to když je vedení vyslalo společně na dvoudenní školení, jen tehdy si dovolili, v anonymitě cizího města, porušit pravidla a strávili spolu noc.
A dnes sledovala, jak z jeho kanceláře nějací muži vynášejí krabice s jeho věcmi. Pak tam začali nosit jiné krabice. Nakonec vešla nějaká žena, která se autoritativně posadila do jeho křesla za jeho stůl. Když si všimla, že ji pozoruje, rázně vyšla z kanceláře a po krátkém zaklepání vešla. Představila se jí jako Dagmar. Prý nastupuje za odcházejícího Davida.
Později odpoledne jej pak potkala, když vycházel ze dveří šéfovy kanceláře. „Mějte se dobře, byla s Vámi perfektní spolupráce! Kdyby něco, víte, kde mě najít.“ S těmito slovy jí podal ruku, kterou mu pevně stiskla. Jejich pohledy se střetly, výmluvnější, než by kdo tušil. Pak se na ni usmál, otočil se a odešel. Ano, věděla, kde ho hledat. Dostal místo šéfa pobočky. Však ona se najde příležitost, aby ho zas viděla…..pomyslela si a usmála se.