-Osudný den-

Anotace: Napsáno v afektu bolesti a smutku.../takže nečekejte žádnej literární zázrak/Jsou věci které nikdy nepřestanou bolet...A jsou věci na které nikdy nezapomeneme...Taky ty,které zůstanu navždy v našich srdcích...

Začal jako každý jiný,obyčejný den,obyčejné myšlenky....
Náhle se ale stal dnem,který nebude zapomenut...

...Byl to den,ve kterém jsem poznala tu krutou bolest,tu hroznou samotu. Svázal mě pocit prázdnoty,který mě nikdy neopustil. Ztratila jsem kousek sebe,někoho kdo vedle mě vždy stál,někoho pro koho stálo za to žít!...

...V hlavě prázdnota a zmatek,necítila jsem nic jiného než tu hroznou bolest a bezmoc. Pořád dokola jsem si kladla tu stejnou otázku,která mi nebyla nikdy zodpovezena...PROC?...
Otevřu oči a tiše doufám,že vše byl jen zlý sen...Ale ne. Byla to skutečnost! Stála jsem na hřbitově,uplakaná s květinou v ruce,kterou jsem později položila na tvuj hrob. Stála jsem ve skupince lidí,lidí kteří trpěli stejně jako já. Avšak jsem tam stala sama,sama na tohle světě. Sama,bez Tebe. Tak moc to bolelo.
Už Te nikdy neuvidim.nikdy s Tebou nepromluvím? Né! To nemuže být pravda...Proč ty?...Proč ne ja?
Neuplyne jediny den,který bych nevěnovala vzpomínce na Tebe. Nikdy v živote nikdo nenahradí Tvé místo. Svět byl náš...

Chtěla jsem Ti ješte tolik říct. Tolika věcí lituju.
Bohužel,už mohu jen donest květinu,zapalit svíčku...
...a...s plačem vzpomínat...

Vzpomínka na člověka,který nejen mě neuvěřitelně moc chybí...Lilian