Utři ty slzy (4.)

Anotace: Povídka na pokračování.

„Posaďte se,“ naznačil gestem Kateřině, aby si sedla do hnědého koženého křesla, které stálo před pracovním stolem.
Radek Brlal, režisér amatér, obtloustlý a plešatý čtyřicátník, se posadil z druhé strany, opřel o desku stolu loket a chvíli si mnul kořen nosu, jako to dělají lidé, kteří nosí brýle.
„Tahle práce je náročná,“ prohlásil po chvíli ticha, „jste skutečně připravena na tohle prostředí?“
Kateřina nevěděla, jak má odpovědět. Dokáže se vůbec někdo připravit na to, že se stane pornohercem? Existují na to nějaké školy nebo kurzy?
„Nevím,“ odpověděla popravdě.
„Nejste. Nikdo není. Kdybych Vás teď požádal, abyste se svlékla, uděláte to?“
„Ano.“
„Dobře, svlíkněte se.“
Kateřina vstala z křesla a začala si rozepínat černou košili. Trochu jí mrzelo, že místo toho aby se na ní díval, začal listovat nějakými papíry, které byly rozházené po stole. Teprve když byla zcela nahá, zvedl zrak a začal si jí prohlížet.
„Máte hezká prsa. Vaše vlastní?“
Kateřina pocítila pýchu.
„Ano.“
„Taky jste se oholila,“ řekl uznale, „to je dobře. To je mateřské znaménko?“ Ukázal na její pravé stehno, kousek od rozkroku.
„Ano, je.“
„To budeme muset zamaskovat. Snad to nebude problém. Otočte se ještě.“
Kateřina se otočila zády. Už zase měla pocit, jako by byla na přehlídce.
„Předkloňte se.“
Čekala to, ale tón, jakým to řekl, jí zaskočil. Jakýkoliv muž, který jí do této chvíle řekl takovou větu nebo jí podobnou, byl zároveň nervózní, nebo to bylo alespoň slyšet v jeho hlase. On to prohlásil, jako by jí žádal o drobné. Zavřela oči a předklonila se, tím mu odhalila svá poslední tajemství. Je to práce, začala si opakovat, je to jen práce.
Najednou ucítila dotyk jeho ruky na svém zadečku. Nejdřív jí rychle přejel po obou půlkách, poté jí jednu po druhé stiskl. Ne tvrdě nebo surově, ale pevně. Zaťala zuby. Nebyl kdovíjak ošklivý nebo odporný, ale její typ to taky nebyl a nedokázala si představit, že by se s ním vyspala.
Ucítila, jak jí znalecky rozevřel jednou rukou a prostředníčkem jí začal prozkoumávat zevnitř. Naštěstí si pořádně naslinil prst a tak jí to alespoň nebolelo.
Necítila žádné vzrušení, spíš jako u gynekologa. Trocha nutného vnitřního studu, ale jinak naprosto nic.
Po chvíli toho nechal. Vytáhl ruku a posadil se zpátky za stůl.
Když se na něj otočila, utíral si ruku do papírového kapesníku.
„Potřeboval bych, abyste se na mě podívala tak, že mě chcete hned teď.“
Kateřina ještě nikdy gynekologa nesváděla. Znovu zavřela oči a představila si Paola. Nádherného, snědého, svalnatého muže s černými vlasy jako havran a hnědýma očima, které jí pozorovaly a doslova jí nabíjely sexuální energií. Když oči otevřela, za stolem už neseděl Radeček, ale on. On se svým vypracovaným břichem a rukama, které když se jí dotkly, cítila, jako by jejím tělem procházela čirá energie.
„Páni!“ vydechl režisér a vrátil jí tak zpět do reality.
Zatřepala krátce hlavou a byla definitivně zpět v malé kanceláři s malým kulatým plešounkem, který se na ní díval jako na zjevení.
Usmála se na něj.
„Oblečte se. Půjdeme udělat ty kamerové zkoušky,“ řekl a rychle vstal od stolu. Otevřel dveře a zařval do chodby, aby okamžitě přišel kameraman.
Kateřina si zrovna zapínala poslední knoflíček své košile, když vstoupil.
„Co je, rejžo?“
„Kde máš kameru?“
„Na place, kde jinde.“
Radeček se plácl do čela.
„Hele, řekni mi – co dělá kameraman?“ zeptal se ho.
„No točí, nastavuje úhel pohledu, kontroluje nasvícení, objektiv…“, začal hned vysvětlovat frajerským hlasem.
„A co ty teď děláš ty? Ty teď akorát točíš mně!“ zařval. „Koukej mazat pro tu kameru a ať si zpátky dřív, než se nadechnu.“
Kameraman zbledl, rychle se otočil a sprintoval zpátky na plac.
Radeček zoufale svraštil obočí, podíval se na Kateřinu a omluvně řekl: „No, vidíte, s čím já tady musím pracovat?“
Kateřina se zasmála.
Kameraman byl hned zpátky, tentokrát i s kamerou.
„Tak jsem tady,“ usmál se na rejžu, „co mám točit.“
„Kateřino, tohle je Jonáš, kameraman. I když to tak teď nevypadá, docela ujde a chvílemi se mi i zdá, že tomu co dělá, někdy i skutečně rozumí.“
Jonáš se zamračil.
„Jonáši, tohle je Kateřina, naše nová kolegyně. Teď zapni kameru a udělej nějaké záběry.“
Jonáš zapnul kameru a začal jejím hledáčkem pozorovat Kateřinu z různých úhlů.
„Kateřino, zkuste znovu udělat ten pohled, co jste dělala před chvílí.“
Kateřina se znovu zasnila nad úžasným Paolovým tělem.

„Páni,“ zkoprněl kameraman.
„Že jo?“ vítězně přitakával Radeček. „Tahle ženská nám to tu rozseká.“

(pokračování příště)