Divadelní hra - ŠVÁB NA MOZKU 5.

Anotace: Divadelní spolek "ŠMÍRA" - domovská scéna v hospodě U Aťana.

OSOBY A OBSAZENÍ:

Děda Hadraba (82 let) - starší dvojník Vlastimila Brodského
krásná vnučka Zdenička (28 let) - Eva Šikovná
Honza (30 let, manžel vnučky) - Pavel Liška
kamarádi dědka:
Václav (geolog a klimatolog, 45 let) - Václav Vydra
Vojta (entomolog a filozof, 40 let) - Jaroslav Dušek
krásná servírka Boženka - paní učitelová
ohyzdná sousedka baba Hanousková - Zdenek Srstka

Scéna se vrací do Obrazu 1. Půdní byt starého činžovního domu. Děda leží v posteli.

Děda: (Leží v posteli na zádech a mluví do stropu.) "Proti švábům tu stříkali předevčírem, ale smrdí to tady, jako kdyby odešli teď. (Svižně vyskočí z postele a otevře okno. Na cestě směrem k záchodu se přerazí o invalidní vozík. V mžiku je opět na nohou. Diváci ho vidí v trenýrkách: perfektně vypracovaná postava, obličej bez vrásek, zmizely i kruhy pod očima. Prošedivělé vlasy i vousy zůstávají, tak mladý zase není. Udiveně kouká na své nohy. Poskočí. Potom ještě několikrát.) "Možná ještě spím a až se probudím, vozík mi bude ještě dobrej." (Štípne se.) "Aúúú. To není možný, co se to se mnou k sakru děje?" (Koukne se do trenek.) "Čau, taky nespíš? Taky máš ranní vstávání?" (Jde na záchod.)
Zvukař: Zvuk splachování. Možná přidáme ještě jiné zvuky, podle momentální úrovně náročného diváka.
Děda: (Vrátí se z WC.) "Křižíkova fontána jako za mlada!!! Teď už věřím, že jsem vzhůru. Ale jak je to možný?!" (Zase si podrobněji prohlíží nohy.) "Mám je nějaký poštípaný nebo pokousaný! Jako od štěnic. Nebo od švábů? Že by mě uzdravili od postřiků zmutovaní švábi, vylepšení enormním slunečním zářením? Tohle musím probrat s Vojtou entomologem. Ale to počká..." (Podívá se zase do trenek. Se zájmem. Už to není dvojník pana Brodského, spíš má figuru Antonia Banderase ve třiceti. Přesto jsme pro jistotu zvolili nenápadně do trenek instalovat molitanový tenisák.) "Všechno musí jít stranou." (Hovoří k tenisáku.) "Teď máme po třiceti letech chuť na ženskou, viď?"
(Někdo několikrát zazvoní.)
Děda: "Už je to tady!" (Tryskem přiběhne ke dveřím a prudce otevře. Za dveřmi je pan Srstka alias ohyzdná sousedka baba Hanousková.)
Hanousková: (Upřeně kouká na bouli v trenkách.) "Původně jsem potřebovala od vás sůl, ale..."
(Chvíle trapného ticha.)
Děda: (Smutným hlasem.) "Jdete jako na zavolanou."
Hanousková: "Viďte?" (Břichem dědu nastrká do bytu a zabouchne dveře.)
Děda: "Jdu pro sůl, ať to máme za sebou."
Hanousková: "Jak to, že chodíte? A kdyby jenom to!!!"
Děda: "Pokousali mě švábi a od té doby můžu skály lámat."
Hanousková: "Skály mě nezajímají. Hele, mě taky pokousali..." (Zdvihá sukni a chce si stáhnout bombarďáky.)
Děda: "Ne!!! Proboha... věřím vám! Cítíte na sobě nějakou změnu? Já na vás nic nového nevidím."
Hanousková: "Protože se špatně díváte." (Hodila jednu nohu na stůl.) "Mám o jeden křečák míň. A celulitida za ušima taky zmizela."
Děda: (Přinesl půl kila soli.) "Tak tohle si sypte do vany. Mělo by vám to pomoct. Ve všem. Jestli se naložíte do octa nebo do soli, to vyjde nastejno." (Strká ji ke dveřím a úspěšně za ní zabouchne dveře.) "Jestli mně nebylo na tom vozíku líp." (Promne si rukama obličej.)

(Pokračování.)