Měli jsme si spolu víc promluvit (3.)
Měli jsme si spolu víc promluvit (3.)
Anotace: RADOST
Sbírka: Měli jsme si spolu víc promluvit
Seděla v autobusové zastávce, vedle sebe velkou, určitě i těžkou, nákupní tašku. Nebyla mladá, ani moc hezká, ani moc štíhlá, ani noblesně oblečená. Vyndal jsem si z peněženky kartu na autobus a sedl si vedle ní. Šibalsky na mne mrkla a usmála se. Také jsem se na ni usmál, už jsem věděl kdo to je.
„Jak jste mne poznal?“ zeptala se.
„Úsměv vás prozradil, udělal vám slušivé vrásky kolem očí,“ neobratně jsem ji polichotil. Přál jsem si potkat paní Radost, ale netušil jsem kdy a kde.
„Čekal jste asi mladou kočku a potkáte opotřebovanou starou bábu,“ culí se paní Radost.
„Tak to tedy né,“ ohradil jsem se, „Radost by měla být už zkušená, aby uměla podarovat i ty, co si to nezaslouží. Zlej člověk by bez vaší pomoci těžko našel lepší cestu.“
„Vidíte – a tohle mně lidi zazlívají nejvíc ...že se zastanu i darebáka. Když potěším dítě nebo nemocného, tak je to v pořádku. Radost ale potřebují všichni. No... grázlové si mě stejně pletou s radostnou Zlomyslností.“
Její autobus přijel, ale bohužel ne můj. Pomohl jsem paní Radosti s taškou do autobusu. Dveře se zavřely, ještě jsme si stačili zamávat.
Škoda, měli jsme si spolu víc promluvit.
Komentáře (17)
Komentujících (12)
Doporučit
Tisk03.05.2008 20:23:00 uživatel smazán
To jsi musel mít radost...
Škoda že jsi se rozhodl, že to bude "Měli jsme si víc promluvit" , strašně rád bych si toho přečetl víc ;-)
14.02.2008 12:25:00 Jiparo
... ještě že jezdí autobusem... vlaky mají furt zpozdění a výluky :) .. to bychom se načekali!
14.02.2008 11:11:00 takova
Potřebovala bych ji na chvilku půjčit,
ale prý se nic neděje zbytečně
tak to mám asi za to.
14.02.2008 10:24:00 Aťan
Bíne, tam co bydlíš, není to zevnitř vyčalouněný bez kliky? Možná tý Radosti bylo na tebe moc. :-)))
14.02.2008 10:02:00 Bean
Klusííííííííííííííííí
ta mrcha se u mě už pár let ubytovala..nechcete ji na chvilek něgdo? .o))
14.02.2008 09:41:00 Cecilka
Vzpomínám, jak jsem ji uviděla..
jemnou zář měla kolem těla,
z vláken štěstí utkaný šat,
v úžasu zůstala jsem stát..
Jak kolem zlehka procházela,
na okamžik se zastavila,
její pohled mě v srdci hřál,
božský úsměv se hmotným stal
a v jeho něžném objetí
bylo mi jako dítěti..
Když odešla, tak ještě chvíli
vnímala jsem, jak pocit sílí..
Dodnes mám v sobě, co chtěl dát,
je darem Radost potkávat..
a kolik že jí bylo let??
nevím..
(nehledám odpověď)
:o)
14.02.2008 06:57:00 Romana Šamanka Ladyloba
krasna povidka
a k tomu mi v hlave nabehla melodia ody na radost ...
dakujem
