Jak jsem se dostal za realitu snu

Anotace: Myslíte, že za moje stavy může dogmatil nebo jsem maniodepresivní? Myslíte že žijeme dvojí život, jeden ve snu a jeden v "realitě?" Každopádně... Hodlám to vyzkoušet znova.

Tyhle tři dny byly šílený. Přesně tři dny, a tři noci jsem nespal a začínal jsem mít fakt dost. Vždycky když jsem se pokusil uchýlit do postele, děly se divný věci. Strašnej tlak v čele, tlak za víčkama, tlak v prostatě. Jenže kurva, byl sem tak unavenej, že oči se mi samovolně zavíraly. Dostával jsem se do polospánku. A náhle strašnej VÝBUCH. Jakoby mi něco bouchlo za očima a mě to s trhnutím probralo, až sem vyskočil a praštil se hlavou o palandu. Takhle to chodilo každej večer. Taky jsem měl v posteli halucinace. Přitom jsem téměř nic nebral. Přesto jsem nemohl spát. Jakoby mě obklopovala nějaká neznámá síla která mi nedovolovala usnout. Nevěděl jsem jestli za to může antipsychotikum Dogmatil který beru, a že jsem vysadil antidepresiva co jsem bral na noc, nebo jestli jen prostě začínám bláznit. I když jsem byl příšerně vyčerpanej, v hlavě mi to jelo na plno. Udělej tohle, udělej tamto, vykuř cígo, dej si pivo. Furt něco. Složitý.

Po další probdělý noci jsem se teda nasral a šel si pro léky. Byl jsem už předtim domluvenej s doktorkou, takže pohoda. Řikala, že i když u ní nejsem vedenej, a nemá smlouvu s mojí pojišťovnou, léky mi dá. Mohl jsem si teda vymyslet cokoliv. Napadly mě jen ty antidepresiva co beru, dogmatil a Rivotril 0,5, na kterej sem ohledně možnosti usnout hodně spolíhal. Po nějaký době čekání na mne konečně přišla řada, a já to psychiatričce vysypal. Vážně mi všechno napsala bez problému. Šel jsem do lékárny kde se na mne z časáku usmívala moje matka a oni mi to všechno bez problému vydali. Dokonce za Rivotril a ty antidepresiva Mirtazapin sem ani nemusel platit.

Hned před poliklinikou jsem si dal Rivotrilu půlku. Tlaky v hlavě byly furt strašně silný, drhnul sem o sebe zubama, jako bych frčel na piku, takže jsem doufal že to Rivotril zmírní.
Po cestě domů začal najíždět. Začínalo mi bejt lehko, ale zároveň se mi špatně dýchalo a měl sem trochu závratě a pocit jako bych měl každou chvíli omdlít. Hodil jsem do sebe teda před zraky lidí další půlku a říkal si "děj se vůle boží."

Dorazil jsem domů a to už jsem byl fakt vyjetej. Otevřel jsem počítač a všechno se zredukovalo jen totální minimalismus. Jakoby se zmenšily ikony, zmenšily písmenka, ale zároveň bylo všechno pod nažloutlou lupou. Byl jsem jen já, a komp. Únava ze tří dnů ta tam, bylo mi dobře... krásně sjetě. Složil sem teda novou písničku, napsal nějaký hovna na fb, a hodil do sebe půlku mirtazapinu. Za chvíli to přišlo, a já cítil že se konečně vyspim. Konečně, konečně, konečně... Šel jsem teda na gauč do obýváku, natáhl se, přikryl dekou a opravdu usnul.

Během spánku se děly zvláštní věci. Každou chvíli jsem otvíral oči a vytřeštěně zíral na pohovku kde byly uložené polštáře z gauče. Jakoby se na mne usmívali a volaly. Moje pozornost k nim byla neustále směřována. Taky na mne něco mluvil otec, a mám pocit že se doma stavil i bratr. Na všechno sem sral, odpověděl jsem jim vždycky jen nějaký blbiny a spal dál. Zdály se mi podivné výjevy. Zahrada, skupinka lidí, asi tři holky, tři kluci. "Tak co, pojedem do tý Chrudimi? Mám auto, takže není problém. Uděláme si výlet, bude to pohoda, seš pro Jirko?" Ptal se mě jeden z nich. Samozřejmě jsem souhlasil, protože Chrudim je fajn místo a mám tam babičku.
Pak záblesk, jak procházíme chrudimským parkem, a jsme na sračku. Něco vyřvávám a dělám bordel, pak najednou koukáme v televizi na simpsny a pak...

Najednou je 4:45. Jsem pořád dost zmoženej a lehce vyčerpanej ale konečně docela vyspanej. Všechno je v mlze. Řikám si ale, že chci ještě spát, tak du a fláknu do sebe další Rivotril. Pak to přichází.

Ocitám se na obrovské posteli mezi třema holkama a jedním klukem, kterej s tou jednou, černovlasou zjevně chodí. Zavrtávám se pod peřiny a nořim se do nich. Každou chvíli se ocitám v těsné blízkosti jedné ze slečen a dělá mi to dobře. Všechny jsou velice pohledné a přitažlivé. Pak se rozhlídnu po místnosti. Jsme v Chrudimi, v babiččině obýváku. Všechno je velmi detailní a realistické. Na druhé straně obýváku leží moje teta. Jsem nějakej zmatenej, mám kocovinu. Teta je vzhůru, ptám se jí, co tu děláme. "No babička je na víkend pryč, a vždycky to tu pronajímá přece!" říká mi teta. Náhle k nám vpadne obrovský pes. "Ježišmarja pardon, pardon," přiřítí se k němu starej chlap ve spodkách."Nezlobte se že vás rušim, on mi utek." Řekne nám a vrátí se o místnost dál.
Ještě si lehnu na postel vedle jedný brunetky a ona otevře rozespale oči. "Včera to bylo fajn viď? Dobrá kalba," řekne mi a usměje se. Já si náhle začnu vybavovat že jsme se koukali na simpsny. A taky že jsem byl u sebe doma a spal na pohovce. Najednou nevim, co z toho se stalo.
"Hele lidi..." zašeptám. "Je tohle sen nebo skutečnost?" Všichni už jsou vzhůru a vyjeveně na mě koukaj. "Jirko ty si nějakej mimo ne? jasně že skutečnost, co jinýho by to mělo bejt." Odpoví mi ten kluk co spal vedle holky. A já váhám. Vážně nevim, co se z toho všeho skutečně stalo. "Kurva já sem musel bejt včera fakt mimo," řikám. Jsem čim dál tim zmatenější, chci nějakej důkaz, že tohle je realita. Vrhám se na stojící blondýnu vedle postele. Má žluté tričko a trenky na spaní. "SAKRA LEXO ŘEKNI CO JE REALITA," řvu na ni a strhávám ji na zem. Roztrhávám jí triko, vykoukne na mne obnažené prso. "TY DEBILE, CO SI MYSLÍŠ ŽE DĚLÁŠ, KURVA! AŤ MĚ PUSTÍ," řve vyděšeně ona dívka. Pouštím jí, nechávám toho. "kurva kurva," říkám, Teď vážně nevím co je realita. Kdyby to byl jen sen přece by se nebránila, ne? Mohl bych si s ní dělat všechno co bych chtěl, a všem by to bylo jedno. Ona je ale tak vyděšená...a já taky. Jsem se úplně bál, když jsem se na ní vrhnul s účelem znásilnit.
"Hej sakra...Lidi, já nechápu co se děje... je mi divně," řikám a vrávorám. Všichni na mne koukaj a vyděšeně si mezi sebou šeptaj.
"Mirku," řeknu. Dej mi prosimtě dělo.
"Né vole, co ti kurva je? To po mě přece nemůžeš chtít," na to on.
"ŘIKÁM TI ABYS MI DAL DĚLO SAKRA," zařvu a vrhnu se na něj.
"JEŽIŠ DOBŘE DOBŘE TAK JO," na to on. "Stoupni si rovně a počkej." Poslouchám ho a čekám. Všímám si, že má na ruce prstýnek. Čekám na ránu. Náhle přijde. BUM. Všechno se rozprskne, chvilku strašlivá bolest. Chytnu se za nos a zasténám. "Tak co, už nám věříš?" Ptá se mě Mirek. Neříkám nic a ublíženě si sedám na postel.
"Že to ale včera byla kalba co?" Ptá se velkej fousatej typ kterej vypadá jak bejvalej kluk mý kamarádky.
"A kdo kurva včera strhal ten plot u toho Red Affra? Nebyls to ty?" Ptá se mě.
"Red Affro? jaký red Affro...?" Šrotuje mi hlavou. "Sakra já nevim... nepamatuju si... Nic si nepamatuju...už nevim nic, " Odpovídám.
"počkej ty si to fakt nepamatuješ?" Ptá se mne bruneta. "Byli sme přece včera kalit... Přijeli sme sem ze špindlu..." "Já nevim," odpovídám... "Už fakt nevim.." řeknu smutně a zadívám se obraz na stěně.

Najednou se ocitnu v gauči, zpátky doma. Jsem vyděšenej a zmatenej. Co to kurva bylo? Vyskočim z postele. Mám neblahou předtuchu. Běžim k zrcadlu a v tom to spatřim. Na nose mám ránu od prstenu.


End