Proti pašerákům se musí postupovat VELMI TVRDĚ, jinak to pašování bude v Evropě pokračovat dále

Anotace: Pašeráci a to také lidí, jsou velmi bezohlední vůči druhým, prolhaní, ale zároveň i kreativní, a také dost houževnatí, obzvláště pokud jim to přináší velké zisky.MUSÍ dostat pořádně přes prsty, aby s tím skončili, to tak bylo, je a bude

Moje zlatá mamka pracovala U Fleků.Bylo to dřina, věčně narváno, zahulíno, prostě známá hospoda, ale pořád jen začouzený hostinec.
No, a táta byl muž v domácnosti, a tak, když se někam jelo, třeba do Polska, tak mě musel vzít s sebou.
No, a s těma pašovanejma stříbrnejma liškama si pořád nedal pokoj,
až jednou.
Měl polského kamaráda, který ho do tohoto pašungu zasvětil, a jelikož se mu samotnému vedlo, a vše mu stále vycházelo, tak k nám do Prahy přivážel těch liščích límců čím dál více.

Jednou však nepřijel.
Po čase se táta dozvěděl, že jeho přítele zavřeli na dva roky v Polsku a to na tvrdo.
Když k nám po nějakém čase zase přijel, tak nám to celé vyprávěl, jak to vlastně celé začalo.

Víš Míro, dělám to už nějakou dobu, a vše v pohodě, ale tentokrkáte jsem udělal dětinskou chybu, no, a navíc ještě do toho ta děsná smůla.
Mě tenkrát bylo ssi třináct, a tak jsem poslouchal s napnutýma ušima jako rys.

No a tak začal.
Tentokráte jsem si připravil dvacet liščích límců, krásně a pečlivě zabalených do punčocháčů, to aby se krásnému liščímu límci také nezlámala křehká, krásná, a delší liščí srst.
Víš Míro, vždycky si beru rukavice, a taky balíčky pěkně popepřím, ale tenkrát jsem je nepopepřil:-(.

Všechny ty balíčky jsem strčil na wc, do té skrýše, však víš.
No jo, ale pak přišla Smůla.
Jeden celník šťoura, to našel, a pak to šlo ráz na ráz.
Bylo to zrvna ve Wroclawi, a tak jsme na celníkův příkaz museli všichni z vagonu ven na peron a to do řady.Nikdo se k tomu samozřejmě nepřiznal, a já už vůbec ne.

No, a jak tam všichni stáli v pozoru, přijelo auto a z něho vyskočil vlčák s psovodem.Marek byl v koncích, a v duchu si říkal, já vůl, jak jsem mohl zapomenout na ten pitomej pepř!

Vlčák pomalu procházel kolem cestujících, občas mu celník dal čichnout nalezeného balíčku, a šel dál.
Marek měl už nervy na dranc, ale zachoval klid.
Když k němu vlčák dorazil, začal na Marka štěkat jako šílenej, dokonce na něj chtěl i skákat.
Tak co, můžete nám k tomu něco říci.
Ne, nevím, nechápu.
Tak vy nechápete, ty balíčky tedy nejsou vaše, co??
Ne, nejsou, opravdu ne,
Dobrá., řekl celník a všem přikázal, aby měli lidé ještě chvíli strpení,
jelikož šetření ještě nezkončilo.

Do půl hodiny přijelo jiné auto, a hádejte, kdo z něj vylezl?
Jo,jo, další pěknej německej čtyřnohej čmuchal.
To když Marek zahlédl, málem skolaboval.
Celník vzal opět do ruky pár nalezených balíčků a dal hafanovi čuchnout no, a věc se celá opakovala.
Když dorazili k Markovi, druhý vlčák začal zase šíleet až Marka málem porazil.

No, to je náhoda, snaži se Marek ještě zareagovat.
Neměl šanci, za minutku byl v autě a už ho vezli.Dostal ta prý děsnou nakládačku, pak nebylo zbytí, a vše přiznal.Výsledek?, dva roky na tvrdo, ve tvrdším kriminále.

Když tohle táta slyšel, skončil hnedka s liščičkama, měl přeci mě a rodinu, na rozdíl od Marka.
No, a Marek?, ten už o liščích límcích nechtěl už ani slyšet:-)