Jedomil a Mstislava

Jedomil a Mstislava byli sourozenci, kteří se po jistých neblahých rodinných peripetiích octli sami uprostřed lesa poblíž zavěšené větve, ve větru tlukoucí do kmene stromu.

Hlad byl a noc se blížila. Přes siluetu vycházejícího půlměsíce přeletěl netopýr.

---

„Mastěno, já se bojim,“ prohlásil drsnej frajer Jedomil.

„Chcípni, debile,“ odtušila Mstislava.

„Zchladni, krávo. Tě neurážim, takže!“ pískal fistulí Jedomil. „By the way támhle vidim ňákej barák, možná tam bude něco k jídlu,“ kopnul sestřičku do holeně.

„Au! By the way si kretén, ty inteligente,“ děla si svou Mstislava snažíc se by the way bratříčkovi vyškubnout půlku hlavového pažitu.

A tak se svorně vydali skrz mlází ke světýlku, co skrz to mlází probleskovalo.

---

„Divnej barák,“ ztišil hlas Jedomil, když dorazili k zvláštnímu stavení z perníkových cihel; vůně badyánu, hřebíčku a skořice je šimrala na patře, „vočekuj to, Mastěno.“

„Ty mi nebudeš řikat, co mám dělat, vymaštěnče,“ vyjasnila situaci sestřička a dloubla významně bratříčka do žeber klackem.

„Au, to si vypiješ, ty (cenzurováno)...,“ řval láskyplně bratříček a hodil po sestřičce kámen.

„Ty jeden mrňavej...,“ sápala se sestřička, kapající krev jí znemožňovala správně zaměřit její hod placákem, takže se odrazil od okapu a trefil jí samotnou do čela, kde po chvíli vyskočila mohutná boule.

„Chachá, seš levá jak Maguire!“ Jedomil se zkušeně vyhýbal dalším kamenům, vrhaným Mstislavou.

Mstislava se na něj vrhla a zatnula drápy. Hluboko. Jedomil zařval, jak se drápy zaryly do masa.

---

V tu chvíli vyšla z domu tichá stará osoba. Světlo lojové svíce umístěné vzadu v domě způsobovalo, že jí nebylo vidět do tváře. Byl jen slyšet syrový skřehotavý hlas: „Kdo mi to tu, spratkové, loupe perníčeek???“ Padly dvě dobře trefené rány sukovicí a rozhostilo se ticho.

---

„Hmm, maso slušný, křehký, ale tak nějak mi poslední dobou chybí ten adrenalin předtím, než je chytnu, trochu jsem se spravila a malá honička po lese by mi jen prospěla,“ rozjímala stará paní nad pečínkou prohlížejíc si svůj mohutný břich, věrná černá kočka jí zavrněla na klíně.