tajemství rozkoše zčeřené hladiny

„Měl by jsi chodit na záchod,“ řekl mi doktor M., když vypochodoval z hospodské toalety.
„Tam se vedou řeči.“
„Nejspíš je to lepší než nakažená deka,“ zachrčel hlas neznámého muže na roztřesený nápis na zdi.
CIZINCI GO HOME!
„Pěkná pěkná pěkná,“ zaznělo z rádia.
„Některý songy dokážou pěkně vyděsit,“ řekl doktor M.
„A co tuta,“ nechal se slyšet ten chlap, co vypadal jak zašlápnutá květina.

Zabila dívenka zabila
anděla strážného anděla
panenku Marii opila
každou noc pod jiným chlapem ležela

Zapěl tak krásným hlasem, že se u restaurační zahrádky v okamžiku srotilo tolik lidí, jakoby cítili mrtvolu.

„Na větrníku Boha šumí mnoho hvězdných soustav a navzájem vyznávají božské tóny, jež nejsme schopni slyšet,“ řekl uznale muž za ohrádkou, který venčil psa. „Myslíme si, že něco vidíme a slyšíme a přitom jsme na tom hůře než naši přátelé psi,“ dodal a nakopl psíka, co mu pomočil botu.

Božský hlas se mezitím vymotal na chodník, kde mu zastavil taxík.
Hrubým hlasem houkl řidiči do okénka.
„Vysaďte mě na patologii!“

Houf se rozešel stejně rychle jako se objevil.
Nastalo ticho k několika nadechnutí.

„No. Je dobré, když člověk ví, co chce,“ prohlásil doktor M. a objednal si další rum s kolou.

PS.
Nedávno doktor M., řekl, že kdyby byl bohatej jako Gott, tak si vydržuje dvě mladinké holky.
Načež to jeho synek bleskurychle okomentoval.
„Indiání nebyli bohatý a měli i šest žen.“