co děláš zítra večer?

Proč za mnou chodí tři bozi?
Vypadají úplně stejně.
Ten prostřední je mi hodně povědomý, ale za boha si nemohu vzpomenout kde jsem ho viděl.
Přišlo mi, že v nějaké hospodě.
A nebyl tam tak čistej.
Asi tam sedával inkognito.
Jak je to vlastně s tou jejich vševědoucností?
K čemu by jim byla?
To by přece musela bejt hrozná průda.
Čekal jsem, že mi něco nabídnou, ale oni jen tak seděli a čučeli.
Vlastně mi připomínali chlapi od pohřebních sběren.
A možná to byli pošťáci.
V tu chvíli se rozsvítila žárovka na stropě a jeden z nich stál v mžiku na stole a deklamoval:
Vlákala mě svým tělem
do bílých oblázků
na něž se dají psát
bláznivá slůvka pro lásku
Nikdo si ho nevšímal. Ani jeho dva společníci. Jen servírka mu zaťukala prázdným sklem o botu.
„Ještě třikrát?“

„Jaký je váš názor na jadernou elektrárnu?“ zeptal se mě mladík s hromadou papíru v dlaních.
„Názor? A není to blbá otázka? Vědomí má prý dvacet wattů. A tak nemůže zmizet, protože to by popřelo fyzikální zákony. Stačí?“
Jeden z těch bohů se rozchechtal.
Druhý zvedl ruku a řekl.
„Ještě třikrát.“

PS.
S každým to občas lomcuje.
Úplně mi vypadlo, která bude příští zastávka.
„Bylo nutný mě budit tou holí? Myslím, že na barvě až tak moc nezáleží.“