občas se oči zamlží

Anotace: ...

Nepracoval jsem v uranových dolech a tak jsem o vzpomínku lehčí.
Sedával s námi v hospodě chlapík, co tam pracoval, aniž se k tomu sám rozhodl.
Byl hodně pohublý a smál se nějak dovnitř.
Jeho kůže byla pořád jakoby spálená od slunce.
Někdy si dával ohříváček do piva.
Rád hrál karty.
Cvika.
Občas se na stole válelo dost peněz, když se hrál zvanej i za stovku.
To ještě nebyly v hospodách výherní automaty a kamarádi se tak okrádali jen navzájem.

O práci v uranových dolech nikdy nemluvil.
Když se ho někdo zeptal, tak dělal, že neslyší nebo se jen někam pousmál.
Vynesl kartu a upil piva.

Vzal si za ženu světici.
Věděl, že to byla děvka, a o to víc ji miloval.
Měli tři děti. Dva kluky a holku.
Ten starší se zabil na mašině, když mu bylo sotva dvacet let.
Co záleží na tom čí to byla vina?

Holka byla ošklivá.
Postavu měla neforemnou, ale i tak se brzo vdala.
Dokonce zvládla i nevěru.
K čemu to házet kamenem, když na dveřích někdo napsal křídou K+M+B a její telefonní číslo.

Mladší syn taky nebyl žádnej krasavec.
Hubeňour a velké uši po tátovi.
Rád sedával u vedlejšího stolu a pil pivo.
Namluvil si holku, co se podobala jeho setře.
Do hospody ji nikdy nevzal.
Chodila se na něj dívat, když hrál mistráky za vesnický fotbalový klub.
Než byla vykázaná za to, že praštila po hlavě deštníkem hráče hostujícího celku, který fauloval jejího miláčka.
Otec z uranového dolu se tehdy opravdu smál.