písek v očích udělá své

Anotace: ...

DEJTE SI POHOV!
„Tohle znělo vojensky.“
„Jak to můžeš vědět? Na vojně jsi nebyl.“
„Ale ve škole jsme měli tělocvik.“

Někdy se tak zasním, že bych si vzal na záda nůši a
vyrazil na trávu.

Jak daleko, či blízko je k zblbnutí?
No nejpřesnější metr mají v Paříži.

„Každý centimetr dobrý,“ řekla a mě polil nach.
Jenže dnešní ženy už nejsou žádné upejpavky.
Ne, že by někdy byly.
To jsou jen mimikry stoletých kalendářů a puritánských historiků.

„Nebudeš to nikomu vykládat, že ne?“
Řekl mi první gay, které ho jsem potkal.
Tedy já znal už předtím dva, ale to byli starší chlapi.
A tak trochu jsem si myslel, že se tohle týká jen těch starších lidí a mládí s tím nemá nic společného.
Ti dva byli trochu divní, ale tenhle kluk byl naprosto normální.

Až dám pokyn: POTLESK!
Tleská se kdečemu.
Kde komu.
Potlesk patří k těm věcem, které jsou si na celém světě dokonale podobné a není třeba žádných titulků.
Někdy by se mělo víc fackovat.
Melodie je stejná.

PS.
Střelit se do nohy?
To ale přece musí bolet.