Čokoláda s extra kousky života

Čokoláda s extra kousky života


Už pozítří oznámí mi zlomyslně jedna část mého já.

Já vím, nejsem blbá, prskne podrážděně další část mého já. Povzdechnu si. Svoje „vnitřní monology“ jsem už dávno přestala řešit. Prostě si povídám sama se sebou. Jsem divná? Magor? Cvok? Anebo je to normální?

   Od jisté doby nemám ráda srpen. Nejenom že příchod srpna značí to, že půlka prázdnin je definitivně a nenávratně v tahu. Srpen, respektive jeho první polovina se v mém případě nese ve znamení stresu. I po těch pěti letech si to pamatuju, jako by to bylo včera.

  

  Seděli jsme tehdy s mým starším bráchou v dětském pokoji a dívali se na Vinnetoua. Měli jsme v té době v pokoji takovou malou televizi. Tenkrát ještě fungovala, tak jsme se dívali. Už nevím, co to bylo za díl.

Nemá od té doby Vinnetoua ráda, připomene mi jedna část.

Já vím, nepřerušuj, poprosí jí další část.

Najednou vtrhla do pokoje uslzená máma.

„Děti, tatínek asi zemře…“

Tady moje vzpomínky na ten den končí. Není toho moc, ale pamatuju si to v až moc jasných barvách. A pak už jen bolest a slzy. A slzy a bolest.

 

Vlastně tohle odstartovalo to, že jsem se začala věnovat psaní. Psaní se mi stalo takovou soukromou psychoterapií. Útěkem z reality.

Takže ty nepíšeš, ty utíkáš? rýpla si jedna část.

Drž klapačku! požádá jí ostře druhá. Povzdechnu si. Nebe je takové šedé, jako srst modrých perských koček. Začíná pršet. Někdo asi obloze ublížil, tak pláče. Anebo že by plakal Zeus, bůh oblohy?

Die, pláčeš?

Fakt se ptáš boha, jestli brečí? Hrabe ti?

Protřu si oči. Na poličce mám sušenku, tak si jí vezmu a roztrhnu obal. Kousnu si. Je slyšet jenom drcení struktury sušenky pomocí zubů a ťukání kapek na okno.

Čokoláda je prý dobrá na nervy, olízne si jedna část mého já chtivě rty.

Já vím, ujistí ji druhá. A za okny pořád prší. 

 

 

Život je jako bonboniéra, nikdy nevíš, co ochutnáš

-       Forrest Gump


 

 

Autor Elisa K., 16.08.2014
Přečteno 551x
Tipy 23
Poslední tipující: Nespavec, ElaJah, jitoush, Isquieasuus, Akrij8, Laven De Brig, poeta, Amonasr, AndreaM, básněnka, ...
ikonkaKomentáře (20)
ikonkaKomentujících (8)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Přiznám se, že od té doby co jsem na Literu, už ty čokolády tak nelikviduji. Funguje to, ta psychoterapie ;)
Smutný příběh... Ale je to jako s tou bonboniérou. Zítra je nový den... :)

21.02.2015 19:29:08 | Nespavec

Já vím...

21.02.2015 19:32:10 | Elisa K.

Víš, moje hladina vnitřní intuice je pořád stejná. Vyschlý rybník.
"Já vím..." Já ale nevím :)

21.02.2015 19:50:14 | Nespavec

....všechno se tak nějak spojilo.Dnes jsem dočetla tu knížku/Hvězdy
nám nepřály/,teď jsem si přečetla Tvoje dílko...všechno se tak nějak
spojilo....naskočilo mi obojí,smutek i radost,protože v tom prvním
případě láska "udělala"hodně,zanechala věčnou stopu....a v tom druhém
případě vlastně také,i když jinak....Eliško,sám život s tím vším,co si neseš, se
přetavuje do Tvého psaní,už na začátku Ti to jde,každý ten dar nemá....
pomáhá to Tobě i jiným....Tak držím palce a posílám pozdrav Tvým směrem....
Ji.

19.08.2014 22:11:18 | jitoush

Děkuji Jituško za krásný komentář...

19.08.2014 22:12:38 | Elisa K.

Pořád svěží jak vítr z hor ...nenudíš tak se toho drž holka udržet laťku je facha chacha ;-)

17.08.2014 18:16:40 | xoxoxo

Ahoj xoxonko :) Budu se snažit, neboooj ;)

17.08.2014 18:18:17 | Elisa K.

To ráda slyším ;-)

17.08.2014 18:19:51 | xoxoxo

Milá Eliško, je mi moc líto, že se tak trápíš. Přesně jak napsal Amonasr, píšeš velmi kvalitně, protože do všeho dáváš kus sebe sama. Rád Tě tu čtu a setkávám se s Tebou mezi řádky. Přeji Ti mnoho sil a jsem s Tebou

16.08.2014 23:38:17 | Akrij8

Tohle je jedna z těch chvil, kdy člověk jenom pokorně skloní hlavu a tiše poděkuje... Děkuji, Jirko.

16.08.2014 23:41:13 | Elisa K.

Poděkování je na mé straně, Eliško

16.08.2014 23:47:09 | Akrij8

vlastně to jsou slova jeho maminky :)

16.08.2014 21:56:58 | poeta

Já vím, celý ten citát správně začíná "Máma vždycky říkala:..." :)

16.08.2014 21:58:53 | Elisa K.

krásnej film...dostávám chuť na krevety

16.08.2014 21:59:28 | poeta

Eliško, je obdivuhodné, jak tohle téma dokážeš uchopit. Není jednoduché, něco tak silně osobního přetvořit do kvalitního literárního tvaru, jak se Ti to tady zdařilo. Myslím, že jsi svým psaním zvolila tu nejlepší možnou "psychoterapii" a výsledkem jsou texty, které tu osobní rovinu přesahují a stávají se opravdu literaturou v pravém slova smyslu...

16.08.2014 20:13:48 | Amonasr

No nevím, jestli je na tom něco obdivuhodného, ale když to říkáš ;) Děkuji moc za komentář, strašně mě potěšil :)

16.08.2014 20:17:30 | Elisa K.

i v srpnu se dá utíkat...
a Vinnetou, ten rudej brácha, ten za to sakra nemůže

16.08.2014 19:19:29 | básněnka

Vždyť já vím, že za to nemůže... Ale mám ten den s ním prostě spojený, takže mé sympatie vůči němu uvadly jak kvítko bez vody...

16.08.2014 19:21:31 | Elisa K.

neboj rozumím tomu...ze stejného důvodu nemusím tak zlehka říjen(babi)

16.08.2014 19:24:22 | básněnka

Tak to je mi jasný...

16.08.2014 19:25:17 | Elisa K.

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí