Flashback

Flashback

 

„A teď si představte, že vám lékař oznámí, že za tři měsíce zemřete. Změnily by se vaše potřeby nějak?“ vhodila tu otázku do placu, aby nás donutila přemýšlet.

„Já bych to všechno vyhodila,“ prohodila jedna ze spolužaček a mě každá vteřina připomínala úder do hlavy kladivem. Zrychlil se mi tep a oči mi co chvíli cukaly směrem ke dveřím. Sedím hned u dveří, vedle spolužačky. Mám to blízko. Ale nemůžu přece jen tak utýct uprostřed hodiny. Nemůžu…

 

Bylo horko, nebo akorát? To je jedno, prostě bylo léto. To léto jsme jeli maximálně tak na chalupu, kde jsme byli ale jenom já, brácha, děda, babička a náš pes, anebo na druhou chalupu se starší ségrou a jejím tehdejším přítelem. Bez mamky a bez taťky. Mamka se o taťku starala a taťka… Nebyl v posledním stadiu rakoviny už skoro člověk. Spíš… Troska. A potom umřel v obývacím pokoji a já a brácha a ségra a babička z mamčiny strany jsme seděli v dětském pokoji a brečeli, zatímco mamka s tetou a babičkou z taťkovo strany seděly v obýváku u rozsvícené svíčky. Ten den se zastavil čas a už nikdy neběžel stejně. Nikdy.

 

Nemůžu utýct. Tak kolik je hodin? Čtvrt hodiny. Nevydržím to. Možná bych mohla jít na záchod. Lidi tady o tom jak blbě snáším téma vážných nemocí nevěděj, až na jednu spolužačku. A ta by mě možná uklidnila. A pak by se to dověděli ostatní a ukazovali si na mě. Já nevím. Já nevím, co mám dělat, doprdele. Konečně. Hodina končí, nezvoní, protože se dělaj přijímačky. Chodba je na chvilku tichá. A potom nastane klasický přestávkový šum. Už jenom chemie, na oběd a domů. Obývák se od toho léta moc nezměnil. Ani my jsme se moc nezměnili. Zestárli jsme, dospěli. A taťka nic z toho neviděl. Neviděl ségřinu promoci a neviděl nejdřív bráchovo a později můj příchod na střední. Že mamčina hlava je protkaná sem tam šedivým vlasem. Neviděl nic z toho a neuvidí. A čím jsem starší, tím víc mě to mrzí.

 

Potřebuju obejmout. Obejměte mě někdo, sakra! Nebyl tu nikdo. Byla středa, půl třetí. Na klíčích se mi houpe plyšový oslík. Není to prvoplánový krasavec, má každé oko jiné a na sobě našité jizvy a náplasti. Připomíná mi mě. Taťka mi ho kdysi dal, už nevím, jestli k svátku nebo narozeninám. A od toho léta k němu mám vztah. Je můj. Navždy. Za tři dny mi bude sedmnáct. Tohohle oslíka ale nepředčí žádný dárek. Žádný. Nikdy. Víš, tati?

 

Autor Elisa K., 17.04.2015
Přečteno 366x
Tipy 16
Poslední tipující: bogen, Robin Marnolli, jitoush, AndreaM, Amonasr, kudlankaW, Joe Vai
ikonkaKomentáře (15)
ikonkaKomentujících (8)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Tak Eli...
Jedno obejmutí ode mne.
a pak pochvala za literární kvalitu. Moc pěkně napsaný. Fakt moc.

18.04.2015 21:16:40 | Robin Marnolli

Děkuju moc, Robine. Já to původně ani psát nechtěla, ale asi mě to sebralo víc, než jsem čekala...

18.04.2015 21:24:28 | Elisa K.

...spoustu věcí nám napíše sám život. Někdy v Dur a někdy v Moll...

18.04.2015 21:29:24 | Robin Marnolli

...na dálku Tě objímám,Eli....Ji.

18.04.2015 20:34:08 | jitoush

Děkuju...

18.04.2015 20:41:21 | Elisa K.

citlive napsane... ctu te rada

18.04.2015 16:12:05 | janewe

Děkuji.

18.04.2015 20:26:46 | Elisa K.

Tohle je moc hezky napsané, Eli, téma se snad ani hodnotit nedá, ale zpracování je perfektní.

18.04.2015 15:38:04 | iluzionistka

Děkuju, Iluz.

18.04.2015 20:26:31 | Elisa K.

A krůtí brtí. Ani jsem nečekala, že tohle ze sebe dokážeš dostat. Víme to tu a cítit to bylo z hloubky tvých textů, na to kolik ti je let. V tvorbě jsi přeskočila mnohé z nás dospělé už dávno. To většinou nastartuje sám život nějakou herdou, to se nedá jen načíst. Máš můj obdiv, nejen za tohle dílko, taky za to jak se s tím vším pereš. Myslím, že táta je tam někde na tebe moc pyšný, a myslím, že to i sama cítíš. To je pocit, který se těžko popisuje slovně. Za mě ST jak Brno. Střílím ho z kanóna rovnó ze Špilasu. :O)

18.04.2015 15:22:22 | Tichá meluzína

Děkuju, Blanko...

18.04.2015 20:25:52 | Elisa K.

Eliško,

tohle mě dostalo, ani možná netušíš jak...

Díky za možnost uvědomění si vlastní smrtelnosti...

Snad díky tomu dokáži smysluplněji vyplnit nějaký čas...

Pa, Eliško

poet Marty

18.04.2015 00:20:59 | kudlankaW

Já děkuju za reakci.

18.04.2015 00:23:14 | Elisa K.

Dokud ho budeš nosit v srdci, tak tady bude..

18.04.2015 00:10:02 | Joe Vai

Já vím, Joe. Já vím..

18.04.2015 00:11:45 | Elisa K.

© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter