50 odstínů šedi - film (recenze)

 

Režie:

 Sam Taylor-Johnson

Scénář:

 Kelly Marcel

Hrají:

 V hlavních rolích: Jamie Dornan (Christian), Dakota Johnson (Anastasie) a další 

 

(obrázek propagující film):

                                         

 

 

Hned na samém začátku nám do ucha spustí Annie Lennox a její I Put A Spell On You, během které se dostaneme spolu s Dakotou Johnson v roli Anastasie Greyovi do kanceláře. Do kanceláře jí doprovodí blondýna, která má na sobě šedý kostýmek. V knize ale měla „to nejlíp padnoucí uhlově černé sako s bílou halenkou, jaké jsem kdy viděla.“ No nevadí. Vzhůru za Greyem.

  Z Christiana Greye, kterého hraje Jamie Dornan bych coby žena měla být naprosto hotová (echm…), stejně jako Anastasie. Ale. Jamie je na něco takového příliš jemný, příliš málo samec. Ale hlavně. Neměl šedé oči. Proč sakra neměl šedé oči, když je z nich Ana všechny tři díly knižní předlohy úplně celá pryč? Kontaktní čočky nebyly k dostání?

 

  Představte si to. Pan Dokonalý vás pozve do kavárny, z té vás potom odtáhne a venku na ulici vám řekne, že byste od něj měla (teď se omlouvám všem mužům čtoučí tuto recenzi za to „měla“) držet dál. A vy mu o pár dní později zavoláte z fronty na toalety na nějakém večírku (protože víc sexy místo pro takový telefonát neexistuje, to dá rozum) a dobíráte si ho. Jemu to ale vůbec nevadí, nějakým způsobem zjistí, kde se zrovna nacházíte, drží vám vlasy, když před ním zvracíte a chytne vás do náruče, když omdlíváte. No není tohle láska?

 

 

 

(která holka by nechtěla, aby jí kluk na rukou nosil...) 

 

 

A je tu něco, na co nesmím zapomenout.

Zaprvé, já se nemiluju. Já tvrdě šukám.

Ano, ano ano! Bez téhle perly, která mě rozštípala při záchvatu smíchu na kousíčky už při čtení knížky, by to prostě nebylo ono!

 

Při scénce, kdy Christian Aně vysvětluje, že má určitá pravidla, která ona musí dodržovat, nebo jí potrestá, se mi na mysli pořád vtírala představa cvičitele a psa. Buďto mi dáš pac, nebo ti nedám piškot, rozumíme si?

Psí představa se prohloubila o pár minut později, kdy Ana leží na posteli s rukama nad hlavou svázanýma kravatou (ano, tou kravatou, tou, co je na obálce knížky) a Christian jí chválí slovy „Hodná holka.“ A mimochodem, Ana Christianovi musí říkat „pane.“  Pes a pán hadr…

 

Ana je vůbec naprosto unikátní bytost. Má rozbitý notebook, v knize ho dokonce nemá vůbec a půjčuje si notebook své spolubydlící. Christian jí samozřejmě koupí nový, ale… Bez notebooku? Studentka? V dnešní době?

 

Ta holka se toho prostě nebojí a sjedná si s Greyem schůzku ohledně smlouvy, kterou Christi požaduje podepsanou. Na rovinu se při čtení podmínek směje, používá slova jako „absolutně ne,“ zkrátka a prostě, je to pro ten večer rebelka. A aby toho nebylo málo, má červené (vínové) šaty. Červená barva (jak známo) působí na muže jako hadr na býka. A zatímco Christian s přesností obvodního lékaře určuje, že „ta změna dechu…“ a to, že „se nečervená kvůli vypitému vínu, ale kvůli adrenalinu“ tělesné změny Anastasiina těla, jeho hormony se bouří. Po chvíli přiznává, že by jí nejradši pomohl z těch jejích šatů a s potěšením zjistil, že je pod nimi nahá (ano, lidé jsou zpravidla pod oblečením nazí, tleskám vám, pane Greyi!) a pak by si jí vzal přímo na tom stole. Christiane, ty bejku….

 

  

       

          (z těchto šatů by Christian Aně "rád pomohl...") 

 

 

Logika celého snímku mi asi zůstane utajena. Nechápu, že on jí dá pár ran na zadek jako malý holce, následně jí líbá a potom si jen tak odejde. Prostě to nechápu. Tečka.

 

Přeskočíme pár nudných a nezajímavých scén (ono to vlastně bylo nudné celé, tyhle byly nudnější než všechny ostatní) a přesuneme se do Christianovo herny. Nojo, ne nadarmo se říká, že dospělí chlapi jsou jako malí kluci… Dobře, malí kluci svoje plyšáky/kamarádky asi nespoutávají a nebičují koženými důtkami, ale to sem nepatří.

 

 

Aby to všechno bylo podobné pohádce, Christi je přes to všechno v nitru velmi křehký. Proto si jednou sedne vedle spící Any a vypoví jí své srdcervoucí životní story, u kterého (by) nezůstalo oko suché.

 

Ke konci se opět dočkáme další sexuální scény, která mě naprosto odrovnala. Ten Christianův výraz byl dokonalý, div jsem nepadla smíchy. A taky se dočkáme první hádky. Konečně se tedy začíná něco dít (cca 20 minut před koncem.) Ana se chvíli po hádce rozhodne, ať jí pan „mám v sobě 50 pojebaných odstínů“ ukáže, jak moc zlé to jeho trestání může být. Udeří jí tedy šest krát páskem. A to je moc. Bezděky mě napadá, co by se dělo, kdyby těch ran bylo sedm…

Ona brečí, on jenom tupě zírá. Střih do pokoje, obrysů oken zalitých deštěm a Christianovo proseb „Prosím, nesmíš mě nenávidět“ a Anastasiino „Jsem do tebe zamilovaná.“ (taky cítíte tu atmosféru?)

Všechno to končí strašně dramaticky, kdy ona stojí ve výtahu, on před výtahem, oba vzdychnou jméno toho druhého a výtah s Anou na palubě sjede dolů.

 

 

Já nevím, jak to zhodnotit. Jamiemu jsem tu roli prostě nevěřila, neměl v sobě to „něco,“ tu živočišnost, kterou by v sobě Grey měl mít. Na druhou stranu, mohlo to dopadnout hůř – autorka knižní předlohy si původně přála, aby Greye hrál Robert Pattinson. Jen si to představte. Upíří sadomaso. To by bylo něco.

Oproti tomu Dakota se do Anastasie podle mého mínění vžila o něco lépe. A jak si hezky kousala ret… Teď dopadne stejně jako nebohá Kristen Steward, kterou už roli Belly ze Stmívání nikdo neodpáře.

„Hrála tam ta… No ta, jak hrála Anastasii v 50 odstínech…“ Už víte, jak to myslím?

 

Co mě „upřímně mrzí“ je to, že naprosto ignorovali Anastasiinu vnitřní bohyni a její vnitřní monology. Kdyby se jim to tam povedlo nějak propašovat, bylo by to ještě o něco vtipnější.

    Ne, u filmu se nebudete červenat. Protože není důvod. Možná si budete zakrývat oči nad jednoduchostí a blbostí celého snímku (za to ale režisérka až tak nemůže, už ta knižní předloha stála za nic) anebo vám budou cukat koutky.

   Pokud film (aspoň) něco splňuje na jedničku, tak je to product placement a reklama vůbec. Apple, Beyonce a tak. A když už zmiňuju Beyonce, poměrně velké množství soundtracku zaplňuje sladký popík, případně Danny Elfman.

A o prodejnosti celého snímku už není vůbec pochyb. Kdo to nečetl nebo neviděl, jako by nebyl. Uvzdychaná tragikomedie nás naučí, že se vyplatí uchovat si panenství pro zbohatlika do svých jednadvaceti a že sadomaso láska prochází zásadně dveřmi kanceláře. Že pro prachy si chlap klidně oblékne oblek, i když obleky nesnáší a že se bude ochotně svlékat, i když nemá rád vlastní tělo. Že je módní povinností pořídit si šaty se zipem přes celá záda a že chlapi šílí z toho, pokud si žena kouše ret. Že pokud na vás mluví Muž s velkým…. M (ano, velkým M), tak i slova jako „kabelové svorky,“ „lepicí páska“ a „provaz“ můžou znít velmi, velmi žhavě.

 

(a nevinné vybavení pro kutily tomu všemu přihlíží...) 

 

 

 

Film plně splnil má očekávaní, která se houpala mezi nulou a mínusem. Možná, že kdybychom se odprostili od „erotické nálepky“ a nazývali to pouze romantickým filmem, tak by to šlo. Možná, že kdyby se obsadili jiní herci a do režisérské stoličky zasedl někdo jiný… Ale o tom můžeme jen spekulovat.