ČESKÁ TELEVIZE – HROBAŘ ČESKÉ KULTURY

Anotace: Závěrečná zpráva o festivalu OPERA 2015 a (bohužel nikoli závěrečná) zpráva o stavu České televize.

 

ČESKÁ TELEVIZE – HROBAŘ ČESKÉ KULTURY

 

 

Hned zpočátku se musím omluvit, že název odpovídá jen částečně tomu, o čem budu psát. Ale tento mediální zlozvyk je už tak rozšířený, že by vám to možná bez mého upozornění ani nepřišlo. Vždyť dnes už je úplně běžné, že po rozkliknutí  poutavého titulku na webu nebo začtení se do novinového článku zjistíte, že obsahuje úplně jiné informace, než jaké název avizuje. Prostě jen někdo moc stál o to, abyste si to vůbec začali číst, taková už je doba. Bohužel. O tom, že Česká televize je hrobařem české kultury se však nakonec v této reportáži přece jen dočtete – také asi bohužel. Ale mějte prosím chvíli strpení. Se mnou – ne s Českou televizí.

 

V prvé řadě bych  vás totiž chtěl seznámit s tím, jak dopadl festival OPERA 2015, o kterém jsem tu napsal tolik „trochu jiných recenzí“, alespoň z pohledu tiskové konference, na kterou jsem se šel podívat – byla totiž přístupná i pro veřejnost. A jak už to na tiskových konferencích bývá, došlo i na dotazy a odpovědi, o některé z nich bych se s vámi chtěl také podělit, neb ne všechno možná bude zveřejněno v tisku tak, jak jsem to na vlastní uši slyšel já. Tak nikam mezitím neutečte! ;-)

 

Nejdříve tedy pár souhrnných informací. 12. ročník Festivalu hudebního divadla Opera 2015  byl nejrozsáhlejším v jeho více než dvacetileté historii (koná se každé dva roky) a prvním se zahraniční účastí. Festivalová představení navštívilo přes 9000 diváků, což je nárůst oproti tomu předchozímu snad o třetinu.  Největší návštěvnost zaznamenal  Evžen Oněgin  z Banské Bystrice (947 diváků),  Bohéma  ze SND Bratislava (740) a Eva z Divadla F.X.Šaldy v Liberci (730).

 

Výjimečné festivalové výkony jsou oceňovány tzv. Libuškami, vyrobenými ve sklárně PRECIOSA ORNELA v Deštné podle návrhu sklářského výtvarníka Václava Hanuše (1924 – 2009):

 

Cenu kritiků za nejlepší inscenaci získalo Divadlo F.X.Šaldy Liberec za již zmíněnou inscenaci opery Josefa Bohuslava Foerstera  Eva .

 

Cenu diváků za nejlepší inscenaci získalo Slezské divadlo Opava za inscenaci opery Leoše Janáčka Její pastorkyňa s průměrem hodnocení 4,80 (maximum = 5).  Následovala Pucciniho Bohéma v nastudování Opery SND v Bratislavě (4,65), Mascagniho Sedlák kavalír / De Roseho Nyní a navždy v nastudování Jihočeského divadla České Budějovice (4,65), Martinů Voják a tanečnice v nastudování Divadla J. K. Tyla v Plzni (4,62) a v těsném závěsu vždy další. Jen jediná inscenace zaznamenala průměr hodnocení těsně pod 4, což i tak je slušný výsledek a znamená to, že operní publikum je vstřícné a bylo se všemi představeními nadmíru spokojené.

 

Cenu za mimořádnou interpretaci role získala Jitka Zerhauová za Madame de Croissy v Poulencově opeře  Dialogy karmelitek v nastudování Státního divadla Košice.

 

Cenu ředitelky festivalu získalo Moravské divadlo Olomouc za inscenaci opery Viktora Ullmanna Pád Antikrista .

 

Cenou výboru Jednoty hudebního divadla za významný počin v oblasti hudebního divadla byl poctěn Robert Jindra a jeho tým za vedení opery NDM v Ostravě v duchu a zvyklostech evropského operního domu, a to jak dramaturgií, tak marketingovými aktivitami.

 

V zajímavé diskusi jsem se pak dozvěděl, že jednotlivé Libušky budou předány přímo v oceněných divadlech před zahájením domluvených představení. Tento způsob předávání cen je volen hlavně proto, aby se jednotlivé soubory svým úspěchem zviditelnily před vlastní politickou reprezentací, která rozhoduje o tom, jaké prostředky tomu kterému divadlu uvolní k jeho dalšímu přežití. Moudré, že?

 

V diskuzi se také hodně hovořilo o tom, v jak složitých finančních podmínkách jednotlivá zejména oblastní divadla působí. Přitom šance na získání  různých dotací se zvyšuje tehdy, pokud si soubor vydobude větší prestiž. Zazněl názor, že z 80 – 90% si tuto prestiž musí vydobýt divadlo samo. Například tím, jakou má „operní strategii“, t.j. jak dokáže cílit na diváka, jak umí dát o sobě vědět apod. To se různým souborům daří velmi rozdílně. Ovšem někdo jim v tom musí i pomoci, a to je právě třeba tisk a další média.

 

Již v úvodu tiskové konference však ředitelka festivalu Lenka Šaldová zmínila, že jediné médium, které festival vůbec nezajímá, je bohužel Česká televize. A k mizerné úrovni kulturního zpravodajství i kultury jako takové v České televizi se rozproudila poměrně vášnivá diskuze, přičemž téměř všichni se vcelku jednoznačně shodli na tom, že Česká televize na poli kultury své veřejnoprávní poslání dlouhodobě neplní a je to dokonce čím dál horší. Na základě konkrétních zkušeností jednotlivých diskutujících se hovořilo o tom, že v ČT jsou na odpovědných místech lidé, kteří vůbec netuší, že by něco takového měli snad dělat, jsou naprosto nekvalifikovaní pro tuto činnost. Pokud se sporadicky nějaká opera v ČT objeví, je to taková, s jakou nikdo díru do světa už dnes neudělá – naposledy prý ČT udělala před lety záznam v Národním divadle Dvořákovy opery Čert a Káča, která přitom byla natočena i dříve.

 

O tristním působení ČT se zmínila také paní, která m.j. učí na konzervatoři. Pochválila festival Opera za to, že měla kam posílat své studenty, aby se mohli podívat, jak se dělá současná opera na českých jevištích. Vůbec u mladé generace je prý vnímání klasické opery velký průšvih, v médiích nemají téměř žádnou šanci se s něčím seznámit. ČT vysílá kdejaké superstar, myšlenkově laciné a vyčpělé seriály, ale když ona paní jednala na ČT Art o tom,  jak by bylo možné zlepšit povědomost o klasické hudbě, bylo jí řečeno, že pokud vymyslí tříminutové vtipy o Mozartovi apod., tak by se s tím možná něco dělat dalo, jinak ne.  Když přicházejí děti na přijímačky, mají naučené všemožné muzikálové hity v angličtině, ale už i lidová písnička je pro ně španělská vesnice.

 

Jeden z diskutujících to pak podpořil tvrzením, že je to ještě horší. Stává se prý, že děti poznají nějakou známou árii, třeba La Dona e Mobile z Rigoletta, neřeknou ale „to je Verdi“, nýbrž „jéé, to je z reklamy na Danone“. Což je prý naprosto něco šíleného. Hudební kritička Olga Janáčková do diskuze vstoupila s tím, že to je pláč na špatném hrobě, že na tiskové konferenci se to nevyřeší, nicméně všichni ostatní s ní bouřlivě nesouhlasili, protože právě přítomní novináři by měli na tuto katastrofální situaci v ČT upozorňovat, aby se na ni aspoň vytvářel nějaký tlak. Bouřlivý aplaus dal těmto názorům za pravdu. Tak už víte, proč ten můj nadpis?

 

To ale není všechno. Jeden obeznámený přítomný pán vysvětlil, že ČT je po celá léta nezvladatelným státem ve státě, že je vnitřně rozdělena na dvě nepřátelsky nesmiřitelné frakce – tu zpravodajskou, která dokonce sedí v oddělené budově, a ty hlavní „Kavky“. Té zpravodajské se údajně povedlo před časem pro sebe uzurpovat každodenních 20 minut Událostí v kultuře, jejichž obsah prý ale se skutečnou kulturou nemá mnoho společného a úroveň tohoto zpravodajství je tak naprosto zoufalá.  Jelikož já osobně považuju za tristní a zoufalou úroveň všech našich televizí už po dlouhou řadu let, prakticky na nic kromě Historie.cs se tam nedívám, nahrávám si jen některé dokumenty a filmy, je jen na vás, zda tato slova potvrdite či nikoliv. Prodávám jen, jak jsem koupil. Pán ještě dodal, že v hudební redakci ČT by si snad poradili lépe, ale jsou hluboce podfinancováni, protože peníze v ČT na výrobu kvalitních pořadů zkrátka nejsou. Tedy peníze samozřejmě jsou, leda ale tak na estrády, šoubyznys, seriály apod., ale na skutečnou kulturu zkrátka nezbývají. Inu veřejnoprávnost ve stylu CZECH (Š)MADE – to už dodávám sám za sebe.

 

A jelikož si z ČT snažím nahrávat alespoň artové filmy či divadelní inscenace, mohu potvrdit stále větší selhávání molochu naší „veřejnoprávní“ televize i v této užší oblasti. Dřív běžely kvalitní filmy na ČT 2, po zřízení kanálu ČT Art však prakticky z této stanice vymizely a na ČT Art už se většinou jen opakují ty z dřívějška, nové jdou v mnohem menší četnosti, než dřív. Záznamy divadelních inscenací jakbysmet. Fakt nevím, za co tam ty koncesionářské poplatky vlastně posílám. Možná tak leda generálnímu řediteli Dvořákovi na tučné prémie, nic jiného mě v rychlosti nenapadá.

 

Má smysl pokračovat...?

 

Abych to zakončil něčím blíže k festivalu, čpící novinář ze včerejší mé recenze, ani jeho kolegyně s kabátem a nákupní kabelou na klíně samozřejmě na tiskové konferenci přítomni nebyli. Nepodávalo se totiž žádné občerstvení, takže přeci jen asi holubí letka, která místo jídla zřejmě konzumuje operu. Tak hlavně, když jim chutná!

 

A na úplný závěr – velký potlesk sklidili na konci od všech účastníků tiskové konference organizátoři festivalu. Víc než zaslouženě! Držte jim se mnou palce, ať za dva roky ten 13. ročník není ani trošku nešťastný, ba právě naopak! A třeba přijde i.... Česká televize...???

 

Praha, 23.2.2015

 

 

http://www.festival-opera.cz/