Petr a Lucie (1. část)

Anotace: Svou prvotinu co sem napíšu, je příběh 2 mladých lidí, který se doopravdy stal. Ve skutečnosti se stal mě. Odpusťte mi prosím pravopisné i slohové chyby, budu se snažit, aby to bylo příště určitě lepší.

Bylo, nebylo... Tímto spojením zpravidla začíná každá pohádka, ovšem tento příběh pohádnou není. Tento příběh se doopravdy stal, byla to náhoda, nebo ho snad napsal sám osud? Čtěte a dozvíte se víc....
Stalo se tak před více než 6 lety o letních prázdninách na dovolený v Rakovníku. Petr, tak jako každý rok, odjel se svými rodiči na dovolenou, tentokrát to bylo opět do Rakovníka. Měl to tam rád, líbilo se mu okolí i samotný areál zvaný Tyršovo koupaliště.
Chvilku po tom, co se ubytoval, šel se porozhlídnout po pláži a nasát tu letní atmosféru, která se v tu chvíli zdála býti neskutečně příjemnou. Po necelé hodině se vrátil zpátky do chatky, převlíknul se a šel se podívat dolu do hospody, aby zjistil co se za ten rok zase změnilo. Vše bylo prakticky stejný, šipky, hokej, rozestavení stolů i barman Luděk.
Ovšem tento rok tam nebyl sám, Petr pozdravil Luďka a všiml si vzadu křehké mladé slečny v černém tričku a černých dlouhých kalhotech. Po chvilce se ta slečna otočila „Vy se asi neznáte to je Lucie“ představil je se zájmem Luděk. „Ahoj“ pronesli oba dva. Nějak nic závratného se po zbytek dne už nestalo a tak se zanedlouho setmělo a celý areál utichl ke spánku. Další dny sluníčko pálilo jako o život, Petr si každý den prázdnin chtěl maximálně užít, jezdil po tobogánu, plaval, opaloval se, ale na něco přeci jen čekal. Před rokem na tom samém místě totiž poznal jinou dívku, se kterou si nějaký čas psal, ale pak jako když utne, si psát přestali. Vrtalo mu hlavou kde ta slečna je, zároveň se mu v myšlenkách běhala i Lucie z předešlého dne. „Sakra, nemůžu myslet na dvě holky najednou, to nejde“ pomyslel si Petr. Nastal večer, všichni se odebrali do hospody poslouchat písničky, pokecat o všem možným.
Petr seděl u vedlejšího stolu a koukal v televizi na fotbal, nějak ho nic v tu chvíli nezajímalo. V jednom okamžiku se ale přeci jen podíval k baru, ano stála tam ona, Lucie. Na chvilku se na ní zadíval, ona na něj, jejich pohledy se střetli, ale Petr hned svůj zrak sklopil k zemi. Neměl zájem o to poznávat někoho novýho, žil jen fotbalem, holky ho nějak vůbec nezajímali. Lucii se ale Petr moc líbil, snažila se s ním jakkoliv promluvit, přiblížit se k němu, nebo se jen na něj koukat, ale nenašla odvahu za ním sama přijít a začít se s ním bavit. Styděla se a čekala asi na to, že Petr za ní příjde sám, ale ten byl myšlenkama u svýho fotbalu. Po pár dnech se Lucie přeci jen odhodlala.
Petr byl zrovna na pódiu se svou sestrou a hráli badmington. Petrovo sestra věděla, že se Lucii Petr líbí a tak tam odložila pálku a nechala je tam spolu o samotě. „Hraješ badminton?“ zeptal se Petr „Hm, ale moc to neumím“ odpověděla Lucie. „To nevadí, zapinkáme si alespoň“ řekl Petr a podal Lucii pálku. Chvilku si jen tak pinkali, ale ani jeden nic neříkal. Když dohráli, odnesli pálky do chatky a šli dolu do hospody.
Lucie šla za svým tátou mu trošku pomoct s čím potřeboval a Petr si sedl ke svým známým. Když se setmělo bylo na programu grilování, Petr se strašně moc těšil, protože zrovna ten den slavil narozeniny a těšila se i Lucie, která tam s Luďkem zůstala, aby mohla vidět co nejvíc svého vysněného Petra. Ten jí ovšem bral čistě jen jako kamarádku a nechtěl si začínat nic víc. Později večer se všichni sebrali a šli si sednout do hospody. Petr tam seděl a povídal si s jeho mamkou, která ho pobízela, aby vzal Lucii a šel se s ní projít. Zaváhal jen na chvilku, potom vstal, došel k ní a zeptal se jí, zda by se s ním šla projít.
Těžko říct o čem si povídali. Přešli na druhý břeh a koukali na ostrůvek, který byl uprostřed celého areálu. Náhle se stalo něco, na co Lucie čekala celý večer. „Dneska máš narozeniny viď“ zeptala se Lucie. „Jojo, mám“ odpověděl Petr. V tu chvíli se Lucie přiblížila k Petrovi jen na pár centimentrů a políbila ho, krátce, za to jistě. Petr se nechal, přeci jen měl narozeniny a nebyl proti, po nějaké době se vrátili zpátky do hospody, kde už na ně ostatní čekali, aby se mohlo jít spát.
Kdyby jen věděl, co se za pár let stane, ale nebudeme předbíhat. Blížilo se posledních 5 dnů dovolené, když za Petrem přišla jeho sestra a řekla mu, že se Lucii moc líbí a že si myslí, že je do něj zamilovaná. „Tohle ne“ pomyslel si Petr „Co teď, to jsem přesně nechtěl“. Jediným řešením, které se Petrovi v tu chvíli zdálo býti přijatelné, bylo to, že si Lucie přestane všímat, aby ten její zájem opadl a mohlo to být jako doposud. Lucie v tu chvíli nevěděla co se stalo, celou dobu se spolu tak nějak bavili, občas něco prohodili, zahráli si spolu šipky, hráli badminton, házeli si lítajícím talířem, hráli nohejbal, grilovali spolu a najednou se jí Petr začal vyhýbat. Začalo jí to mrzet a bolet, nevěděla co udělala špatně, ale ona špatně neudělala nic, to jen Petr nechtěl si nic začínat a nechtěl ublížit sobě, ani jí, jen se tomu nedokázal postavit čelem a říct jí to, raději se jí vyhýbal.
Nastal den odjezdu, všichni se loučili a těšili se zase na další rok až se shledají, všichni měli radost, že se viděli, promluvili spolu pár slov, jen Petr s Lucií, jako by v ten den nebyli svoji. Ani jeden nevěděl jestli se uvidí, ale viděli se. Petr váhal zda se jít rozloučit, nebo to nechat být, nakonec se rozhodl se rozloučit. Přišel za Lucií a slabým hlasem řekl „Ahoj, měj se hezky“ „Ty taky, ahoj“ odpověděla Lucie. Otočili se a každý si šel svou cestou.
Po výjezdu z Rakovníka přišla Petrovi smska, „neznámé číslo, kdo by to mohl být“ pomyslel si. Byla to Lucie, získala jeho telefonní číslo od jeho sestry. (Jen matně si vybavuju co v Té smsce bylo, takže Vám to blíže nepřiblížím, jen vím, že nějakou dobu si spolu sem tam párkrát napsali smsku, ale jedna zpráva se mi momentálně vybavila, nevím jak se mi to povedlo, ale vím, že jsem jí četl na své posteli doma jednoho večera, nevím zda bude přesně tak jak byla, ale pokusím se. „Ahoj Petře, chci jen aby si věděl, že když si Tu byl, tak ses mi hodně moc líbil a chtěla jsem s Tebou být, jsi první kluk který se mi líbil, jsem ráda, že jsme se poznali“) Petra to těšilo, ale zároveň zůstaval chladný a nedobytný. Po pár týdnech kdy si poměrně často psali se i jejich psaní ztrácelo a ztrácelo, až se úplně vytratilo a přestali si psát...
Zajímá vás co se dělo dál? Zda se opět někdy shledali? Jestli se Petr změnil? Jestli Lucie byla stále do Petra zakoukaná? To se dozvíte zase příště...