Podzimní ticho - Kapitola 2 Rozcestí

                           Kapitola 2 Rozcestí 

 

Hádka s rodiči - 

 Emma seděla u stolu v kuchyni, když její rodiče přišli s novinkou. „Myslíme, že by bylo nejlepší se přestěhovat," začala její máma opatrně.

„Přestěhovat?" zopakovala Emma nevěřícně.

„Na venkov. Tam je klidnější prostředí, lepší vzduch, a navíc tam je nemocnice, která nabízí specializovanou léčbu," vysvětloval otec.

 

Emma vstala, její židle se prudce zhoupla dozadu. „Vy si vážně myslíte, že všechno vyřešíte tím, že mě vytrhnete z mého života? Neopustím školu, kamarády ani Marka!"

„Emmo, děláme to pro tvoje dobro," snažila se ji uklidnit máma.

„To říkáte vždycky!" Emma začala křičet, slzy jí tekly po tváři. „Ale vy nechápete, jaké to je! Nevíte, jaké to je mít pocit, že každý den bojuju jen o to, abych mohla být aspoň trochu normální!"

S těmito slovy se otočila a zabouchla dveře svého pokoje.

 

 Večer, když Emma odmítala vyjít z pokoje, její rodiče dostali telefonát. Výsledky z posledních testů byly znepokojivé – nemoc postupovala rychleji, než doufali.

„Navrhujeme silnější chemoterapii," řekl doktor přes telefon. „Bude to náročné, ale může to být šance na stabilizaci. Také bych doporučil individuální výuku doma, aby Emma mohla získat dostatek odpočinku."

Její rodiče seděli v obývacím pokoji mlčky, zatížení obrovským rozhodnutím.

Druhý den večer, když jí rodiče sdělili rozhodnutí o nové léčbě a individuálním vzděláváním, Emma vybuchla: „Tohle už nezvládnu! Vy si myslíte, že mě zachraňujete, ale já se jen propadám hlouběji a hlouběji! Já chci žít, ne jen přežívat!"

 

Pak si utřela slzy a odešla do svého pokoje, kde se zamkla. Následující dny byla jako stín sama sebe. Neodpovídala na zprávy od Marka ani od Mii.

 

Mark měl mezitím večírek s fotbalovým týmem. Zavolal Emmě odpoledne, aby jí řekl, že má hodně učení a nebude mít tolik času.

„Drž se, Emmo. Myslím na tebe," řekl jí na rozloučenou. Ani slovo o večírku.

Když si Emma později prohlížela sociální sítě, zahlédla fotku Marka s jeho spoluhráči, kteří se očividně skvěle bavili. Bolest na hrudi nebyla jen fyzická.

 

Mia a ostatní kamarádky se ale nenechaly odradit. Přemluvily Emmu, aby šla s nimi na nákupy a do kavárny. „Podzimní večírek bude super. Vybereme ti něco, co tě rozzáří," řekla Mia s úsměvem.

Emma se snažila vypadat nadšeně, ale uvnitř cítila, že se propadá.

 

Noví sousedé - 

Emma se začala více setkávat s Alexem. Jednoho dne přišel k ní s knihou v ruce. „Četl jsem, že máš ráda lékařství. Tohle by tě mohlo zajímat," řekl. Byla to stará učebnice anatomie.

„Díky," řekla tiše, ale jeho gesto jí přineslo zvláštní pocit útěchy. Alex byl jiný než Mark – nepřipomínal jí minulost ani současné problémy. Prostě tu byl.

 

Alex jako záchytný bod-

Emma se už pár dní necítila dobře – jak psychicky, tak fyzicky. Alex se ale ukázal jako pevný bod v jejím chaotickém světě. Jednoho odpoledne, když ji potkal na ulici, ji oslovil: „Emmo, máš chvilku? Mám nápad."

„Jaký nápad?" zeptala se unaveně, ale jeho energie ji přiměla souhlasit.

Odvedl ji do místní knihovny. Prošli mezi regály, až našel sekci o lékařství. „Tady. Tohle je to, co tě zajímá, že? Lékařství, lidské tělo, pomoc druhým. Myslím, že tohle by tě mohlo zase trochu nakopnout."

Emma vzala do rukou jednu z knih. Stránky byly plné detailních nákresů lidské anatomie. „Díky," zašeptala.

„A jestli chceš, můžu ti pomoct s učením. Je škoda, abys ztratila kontakt se školou."

Emma přikývla. V jeho přítomnosti zapomínala na bolest a strach. Alex jí připadal jako někdo, kdo věří v její budoucnost, i když ona sama občas pochybovala.

 

 

 

Starost rodičů - 

Rodiče Emmy byli bezradní. Máma se rozhodla zavolat babičce. „Mami, já už nevím, co dělat. Emma se nám vzdaluje. Nevím, jak jí pomoct," stěžovala si.

„Možná jí prostě dejte čas," odpověděla babička klidně. „A zkus jí ukázat, že jste tady pro ni, i když ne vždycky najdete správná slova."

Otec mezitím odjel na služební cestu do Virginie, kde se měl seznámit s novým místem a pracovním prostředím. Zprávy, které přinesl, byly povzbudivé – práce byla stabilní, dobře placená, a venkovské prostředí by mohlo Emmě prospět. Ale jak ji přesvědčit?

 

Markův večírek - 

 

Když se objevila Cassie, roztleskávačka, okamžitě ho objala. „Marku! Ráda tě vidím," zakřenila se. Mark se na ni jen slabě usmál.

 

Po chvíli však vzal telefon a vyšel ven. Poslal Emmě zprávu:
„Ahoj Emm, jak to zvládáš? Vše v pohodě? Volal jsem ti, ale měla jsi hlasovou schránku, tak jsem myslel, že nemáš čas nebo něco děláš. Prosím, až budeš mít chvilku, ozvi se mi. Miluji tě."

S povzdechem se vrátil dovnitř, kde oslava pokračovala, ale jeho myšlenky zůstaly u Emmy.

 

**********

Když Mark odešel zpátky na večírek, netušil, že právě teď…
…se něco v Emmě zlomilo.
V příští kapitole se podíváme, co znamená ticho, které bolí víc než slova.
Zůstáváte se mnou? ???? 

???? Pokračování vychází už v úterý 8. 7.
Sledujte příběh dál a děkuji.