Podzimní ticho Kapitola 5 - Halloween

 

                    Kapitola 5 - Halloween 

 

Markova rodina - 

Mark seděl u jídelního stolu v prostorné jídelně svého rodinného sídla. Mramorový stůl, zlaté zdobení lustrů a obrovská okna s výhledem na pečlivě udržovanou zahradu byly známkou luxusu, ve kterém vyrůstal. Přesto si nikdy nepřipadal doma. Jeho rodiče, Ellena a Ron Kingsleyovi, se soustředili na jeho budoucnost více než on sám. 

Ellena, elegantní žena s dokonale upraveným vzhledem, přelétla pohledem Marka a pečlivě nařezaný steak na talíři.

„Marku," začala, „mluvila jsem dnes s paní Lowellovou. Její dcera Cassie získala stipendium na naší partnerské univerzitě. Víš, že tam plánují otevřít nový program pro sportovce?"

Mark se zarazil, ale potlačil povzdech. „Ano, mami, slyšel jsem o tom."

Ron, jeho otec, odložil noviny a zapojil se do rozhovoru. „Je důležité, aby sis začal uvědomovat, jaké možnosti máš, Marku. Fotbal není jen koníček, je to tvá budoucnost. Kapitán týmu je začátek. Když ukážeš, že zvládneš vést, dostaneš se na univerzitu, o které jsme vždy mluvili."

Mark sevřel vidličku pevněji. V hlavě mu zněla slova Mii o Emmě. O jejím boji, o jejích pocitech a o tom, že by se mohla přestěhovat. Nemohl se na to soustředit.
„Fotbal mě baví, tati. Ale to neznamená, že vše ostatní půjde stranou."

Ellena zvedla obočí. „Mluvíš o té Emmě, že? Marku, my víme, že jsi mladý a že tě láska může zaslepit, ale přemýšlel jsi někdy, jak by to ovlivnilo tvou budoucnost? Je to milá dívka, ale..."

„Ale co?" skočil jí do řeči Mark. „Nemá bohaté rodiče? Nebydlí ve vile? Není pro vás dost dobrá?"

Ellena na chvíli zmlkla, pak se podívala na Rona, který pokývl hlavou. „Nemáme nic proti Emmě, ale nemůže ti nabídnout to, co by mohla jiná dívka, například Cassie," pokračovala. „Cassie je z dobré rodiny, má kontakty, je cílevědomá. Měli byste se sblížit. Spolu byste mohli vytvořit něco velkého."

Mark vstal od stolu. „Nejde o to, co ona může nabídnout mě. Jde o to, co já chci. A to, co chci, je být s Emmou. Jestli to nechápete, pak se opravdu neznáme."

Bez dalších slov odešel do svého pokoje, kde se posadil na postel a opřel si hlavu do dlaní. Cítil se rozpolcený mezi očekáváním svých rodičů a svými city k Emmě.

Ellena se podívala na Rona. „Nemůžeme to nechat jen tak. Jestli se bude pořád zaobírat tou dívkou, ztratí směr. Nemáme tolik času. Musíme s Cassie něco vymyslet."

Ron přikývl. „Máme dostatek prostředků na to, abychom Marka nasměrovali správným směrem. Emma... bude muset z cesty."

Ellena se usmála, zatímco v hlavě plánovala další krok. Cassie byla vždy ochotná pomoct. Otázkou bylo, zda dokážou Marka přesvědčit, aniž by si uvědomil, že tahají za nitky jeho života.

 

***************************************

Halloween se rychle blížil a celé městečko se oblékalo do oranžových, černých a fialových barev. Ulice zdobily vyřezávané dýně, strašidelné dekorace a světýlka, která zářila i za denního světla. 

Ve škole bylo nadšení pro Halloween všudypřítomné. Studenti se bavili o svých kostýmech a plánovali, kdo se zúčastní tradičního halloweenského večírku. Mia a ostatní kamarádky se rozhodly, že zorganizují odpolední „přípravu" a pozvaly Emmu, aby se přidala.
„Emm, musíš s námi jít!" Mia na ni naléhala během přestávky. „Zítra máme u mě doma odpoledne vyřezávání dýní a přípravu kostýmů. Bude to sranda!" Emma se pousmála, ale váhala.

 „Nevím, Mio... možná bych si měla odpočinout."
„Odpočívat můžeš potom," zasmála se Mia. „Halloween je jednou za rok a všichni se těší, že tě uvidí na večírku. Potřebujeme tě, abys nám pomohla vybrat nejstrašidelnější dekorace!"

Nakonec Emma souhlasila. Byla unavená z toho, jak se uzavírá do sebe, a rozhodla se, že jí prospěje být mezi přáteli.

 

Emma se dívala na hodiny. Ručičky ukazovaly 16:45. Začala pociťovat nervozitu, která ji obvykle přepadla, když šlo o důležité rozhovory. Mark ji pozval na večeři do jejich oblíbené restaurace „Seaside Bistro". Místo bylo útulné, se světlými dřevěnými stoly a výhledem na záliv, kam chodili, když chtěli uniknout starostem.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Holky já za vámi dorazím později ano ? Těd musím něco vyřešit . Emma popadla své věci a utíkala za Markem na jejich oblíbené místo. 

Když dorazila do restaurace, Mark už čekal u jejich oblíbeného stolu v rohu. Měl na sobě tmavou košili, která zvýrazňovala jeho světlé vlasy s melírem. Jakmile ji spatřil, postavil se a lehce se usmál.

 

„Ahoj, Em," řekl, když se posadila. „Jak se máš?"

„Dobře..." odpověděla neurčitě a složila si kabát přes židli. „Ty?"

„Zaneprázdněně," přiznal a uhladil si rukáv. „Ale chtěl jsem si s tebou promluvit."

Emma zvedla obočí. „Vážně? O čem?"

 

 

„O všem," začal a opřel se lokty o stůl. „Vím, že jsem ti v poslední době nebyl úplně upřímný. Ten fotbalový večírek... neměl jsem ti to tajit."

 

Emma se nadechla, ale mlčela. Byla ráda, že to přiznal, ale chtěla slyšet víc.

„A taky Alex..." pokračoval Mark. „Znám ho. Už nějakou dobu. A on zná mě."

Tohle ji zaskočilo. „Počkej... cože? Jak to myslíš, že se znáte?"

Mark si povzdechl. „Naše rodiny se kdysi přátelily. Je to dávno, ale když jsem ho viděl s tebou, nevěděl jsem, co říct. Nechci, aby to mezi námi něco změnilo."

Emma chvíli přemýšlela nad jeho slovy. „Takže jsi to přede mnou tajil, protože... proč vlastně?"

„Možná jsem žárlil," přiznal tiše. „Trávíš s ním hodně času a já mám pocit, že se ti nemůžu věnovat tak, jak bych měl."

Emma se na něj chvíli dívala. „Marku, já... Alex je jen kamarád. Pomáhá mi. Ale o nás dvou mám spoustu otázek. A pokud mám být upřímná, někdy mi připadá, že se snažíš uniknout."

 

Mark sklopil oči. „Já se nesnažím uniknout, Em. Jen nevím, jak ti být oporou. Tvoje nemoc... děsí mě to. A nechci udělat něco špatně."

Jeho upřímnost ji zasáhla. Místo odpovědi se natáhla přes stůl a stiskla mu ruku. „Možná bychom se oba měli přestat snažit být dokonalí a prostě být. Tohle zvládneme, ale jen spolu."

Mark se pousmál a jemně ji stiskl zpět. „Spolu," zopakoval.

Mark se na ni díval dlouze, jako by hledal správná slova. „Emmo," začal, „vím, že jsem to poslední dobou nezvládal. Ale to neznamená, že mi na tobě nezáleží. Jsem jen... zmatený. Miluju tě, ale bojím se, že tě zklamu."

Emma chvíli mlčela. Přemýšlela o všech těch chvílích, kdy ji Markova přítomnost držela nad vodou. O jeho vtipných poznámkách, o tom, jak ji nosil na zádech po fotbalovém hřišti, když jí bylo špatně, a o způsobu, jakým se jí díval do očí, jako by byla jediná na světě.

„Víš, Marku," odpověděla nakonec, „já taky nejsem dokonalá. A tím, co procházím, není něco, co můžeš vyřešit, nemusíš být hrdina. Stačí, že tu jsi."

Mark se usmál. „Budu tady. Vždycky."

 

Po večeři ji Mark doprovodil k Mii domů, kde si s kamarádkami slíbily připravit dekorace na Halloween. Emma se cítila klidnější, jako by se mezi nimi něco spravilo.

*****************************************

Když dorazila k Mii, bylo už trochu chladno, a dům byl rozzářený teplým světlem. Mia otevřela dveře, v ruce držela oranžovou lucernu ve tvaru dýně.

„Konečně! Už jsem myslela, že nepřijdeš," zasmála se Mia a vtáhla Emmu dovnitř.

Obývák byl zaplavený dekoracemi – všude byly papírové netopýry, černé svíčky, oranžové girlandy a na stole ležela hromada sladkostí. Mia s nadšením ukazovala strašidelnou tabuli s nápisem „Vítejte v domě hrůzy!", kterou vyrobila.

„To je úžasné," pochválila Emma a usadila se na gauč vedle ostatních dívek.

„Pojďme začít vyřezávat dýně," navrhla jedna z kamarádek. „A kdo prohraje ve strašidelné hře, musí dát strašákovi na zahradě pusu!"

Emma se rozesmála. Po dlouhé době se cítila normálně – žádné nemocnice, žádné hádky, jen smích a přátelství.

Zatímco pracovala na dýni, Mia k ní přisedla. „Tak co, jak to šlo s Markem?" zeptala se šeptem

Emma se na chvíli zamyslela. „Bylo to... těžké, ale myslím, že jsme udělali krok vpřed. Potřebujeme na sobě pracovat, ale cítím, že to zvládneme."

„To je skvělé," usmála se Mia. „A teď zpátky ke strašidelnému večeru! Máme toho hodně na práci."

Celý večer se nesl ve znamení zábavy a smíchu . „Co vůbec plánuješ na večírek za kostým?" zeptala se Mia, když se snažila vyřezat dokonalý úsměv na své dýni.

„Ještě nevím," přiznala Emma a odložila nůž. „Mám pár nápadů, ale nic konkrétního."
„Co kdybys šla za čarodějku?" navrhla Mia. „Černé šaty, klobouk, a můžeš vypadat stylově a zároveň trochu tajemně."

Emma přemýšlela a nakonec souhlasila. „To zní jednoduše a nebudu muset shánět moc věcí."

„Tak domluveno!" zvolala Mia. „Já půjdu za upírku, Sarah za zombie a Lily za ducha. Bude to dokonalé!"

*******************************************************

Když se Emma vrátila domů, našla na kuchyňském stole několik pytlů s dekoracemi. Její matka seděla u stolu s hrnkem čaje a kontrolovala seznam věcí na halloweenskou výzdobu domu.
„Ahoj, miláčku," pozdravila ji. „Pomůžeš mi s výzdobou? Myslela jsem, že bychom mohly dát dýně na verandu a pověsit světýlka na plot." 

Emma souhlasila. Společně s matkou trávily večer venku, umísťovaly dekorace a povídaly si o přípravách na Halloween. Emma se cítila o něco klidnější. Být doma s rodinou a zapojit se do aktivit, které jí připomínaly dětství, jí dodávalo pocit bezpečí.

****************************************************

Mezitím se Mark ocitl u rodičů, kteří se o jeho plánech na Halloween příliš nezajímali. „Nebudeš se snad zabývat těmi dětinskými večírky?" zeptala se jeho matka Ellena, zatímco vybírala víno k večeři. „Měl bys být doma a připravovat se na zápas."

Mark pokrčil rameny. „Je to jen večírek, mami. Potřebuji si občas taky odpočinout."

„Jen abys nepřeháněl," dodal jeho otec Ron. „Tvůj tým na tebe spoléhá."

Mark věděl, že Halloween bude ideální příležitostí, jak se dostat blíž k Emmě . Přípravy na Halloween slibovaly napětí i zábavu, ale pod povrchem se skrývaly nevyřešené otázky, které mohly ovlivnit nejen Emmu a Marka, ale i všechny okolo. Jak se blížila halloweenská noc, bylo jasné, že tento svátek přinese mnohem víc než jen dýně a kostýmy.

*********************************************************

Halloweenský večírek - Emma a její přátelé - 

Halloweenský večírek ve škole byl konečně tady, a Emma se těšila, že si užije alespoň na chvíli volný čas a bude moci zapomenout na všechny své starosti. Po dlouhé době se cítila uvolněně, a to všechno díky kostýmu, který si vybrala. Byla převlečená za Popelku, což bylo nejen pohodlné, ale také ji to na chvíli umožnilo zapomenout na své problémy. Její kamarádky, Mia a Lena, se oblékly jako upírka a zombie královna, a všechny tři si daly opravdu záležet na tom, aby jejich kostýmy byly co nejvíce propracované. Byly odhodlané vyhrát tombolu!

Před začátkem večírku se všichni fotili a Emma si s kamarádkami udělala selfie, které okamžitě putovalo na sociální sítě. Holky se bavily a smály, a Emma si uvědomila, že po dlouhé době je zase součástí něčeho normálního, něco, co nešlo ruku v ruce s její nemocí. Byla to chvíle, kdy mohla zapomenout na všechno ostatní a prostě si užívat přítomný okamžik.

 

Ve chvíli, kdy Emma vyšla ven, ji její rodiče ohromili svou reakcí. Maminka byla neskutečně dojatá, když viděla, jak její dcera vypadá krásně v šatech Popelky, a téměř se rozplakala. „Emmo, ty jsi nádherná," řekla s emocemi v hlase, a táta se na ni pyšně usmíval. „Jsem hrdý, že máme takovou holčičku," dodal.

 

Holky se zatím rozhodly počkat venku, aby měla Emma ještě chvíli soukromí s rodinou. Emma slyšela, jak její máma dodává: „A pamatuj, žádný alkohol, jenom s mírou, jo? A žádní kluci, kteří by tě otravovali, prosím!"

Emma vybuchla smíchem, ale nechtěla mámě kazit její proslov, takže se jen tichounce usmála a přikývla. „Jasně, mami, neboj. A klid, už jsem dost stará na to, abych věděla, co je pro mě dobré."

Její táta se usmál a řekl: „Můžeme tě hodit, pokud budeš potřebovat." Ale Emma se rozhodla, že to není potřeba. „Mii mamka mě tam hodí," řekla. Po chvíli se objevila u dveří Alex, který si pro ni přišel.

„Alexi?" vykřikla Emma překvapeně. „Co ty tady?"

Alex se usmál. „Jedu stejnou cestou, takže vás klidně hodím. Nebude to problém, ne?"

Emma souhlasila, a její rodiče, kteří se připojili k rozhovoru, se na to dívali s pochopením. „Samozřejmě, hlavně ať máte zapnuté bezpečnostní pásy!" říkali.

Po rozloučení s rodiči se Emma a Alex vydali na cestu. Když Alex uviděl Emmu v jejích nádherných modrých šatech, jeho oči se rozsvítily. „Wow, Emmo, vypadáš úžasně. Moc ti to sluší," řekl s obdivem.  

Emma se usmála a odpověděla: „Popelka, to jsem já," a její kamarádky se rozesmály. „No jo, protože nechtěla jít za čarodějku," smály se. „Místo toho si vybrala princeznu. Což ale taky odpovídá, že?" dodala Lena, a všechny se zasmály.

Emma se zasmála a dodala: „Aspoň nebudu strávit hodinu odličováním jako vy!"

Holky se dál smály a Emma se cítila šťastně. Halloween byl pro ni opravdu příjemnou pauzou, i když věděla, že její realita se k ní brzo vrátí. Teď ale chtěla jen užívat tu chvíli a bavit se s přáteli a rodinou.

******************************************************

 

Emma, Mia a Lena dorazily před školu, kde se Halloweenský večírek konal. Parkoviště už bylo plné aut a okolí osvětlovaly barevné světla. Holky nadšeně poděkovaly Alexovi za svezení, ale Mia náhle dostala nápad. „A nechceš se přidat, Alexi? Je přece Halloween, mohl bys jít s námi!" pronesla s úsměvem.

 

 

Alex se na chvíli odmlčel a rychle se podíval na Emmu, než odpověděl: „Nejspíš ne, ale díky za pozvání." Jeho tón byl opatrný, jako by v tom bylo něco víc. Holky pokrčily rameny, otevřely dveře auta a vyzvaly Emmu: „Tak jdeme."

Emma na okamžik zaváhala. „Holky, jděte napřed. Chci ještě něco s Alexem probrat, za deset minut jsem u vás." Lena a Mia se zatvářily překvapeně, ale nakonec přikývly. „Okej, Emm, ale moc se nezdržuj!" zavolaly a zmizely v davu studentů proudících ke vstupu.

 

Když Emma a Alex zůstali sami v autě, Emma se na něj otočila. „Alexi, co se děje? Máš nějaké problémy?"

Alex si povzdychl, jako by přesně věděl, že to přijde. „Emm," začal tiše, „než se začneš ptát, dovol mi to vysvětlit." Emma mlčky přikývla a čekala.

„Do Long Islandu jsme se přestěhovali, protože na předchozí škole v Tennessee jsem měl velké problémy se šikanou," spustil Alex. „Došlo to až do bodu, kdy jsem málem přišel o život. Chodil jsem na terapie, ale nic z toho nefungovalo. Cítil jsem se ztracený. Utíkal jsem z domova, vyhýbal se škole, chtěl jsem jen zmizet..."

Emma ho poslouchala, její pohled byl plný porozumění. Viděla v jeho očích bolest, kterou jí postupně odhaloval.

„Poslední dva měsíce před přestěhováním byly nejtěžší," pokračoval Alex. „Rozhodl jsem se, že už dál nemůžu, a plánoval jsem... no, spáchat sebevraždu. Byl jsem přesvědčený, že nemám jinou možnost. Nikam jsem nezapadal, byl jsem jiný. Nepatřil jsem mezi kluky, kteří si střídají holky jako ponožky. Věřím v lásku, v něco skutečného, a kvůli tomu jsem se stal terčem posměchu a urážek."

Emma cítila, jak se jí svírá hrdlo. Alexův příběh jí připomněl její vlastní boje, kdy se kvůli nemoci cítila osamělá a bezmocná.

„Pak přišla Marry," pokračoval Alex. „Byla to moje spolužačka, o rok starší. Když mě našla na školní koupelně, kde jsem si chtěl vzít život, zachránila mě. Marry byla sluneční paprsek v mém temném světě. Řekla mi, že život má vždy co nabídnout, jen to nesmíme vzdát. Učila mě, jak si znovu vážit sebe samého."

Emma se nadechla, aby něco řekla, ale Alex pokračoval. „Trávili jsme spolu spoustu času a nakonec jsme spolu začali chodit. Byla to ta nejšťastnější doba v mém životě. Měla tu vzácnou schopnost rozjasnit každý den..."

Na chvíli se odmlčel a jeho pohled ztvrdl. Emma zůstala sedět v tichu, než opatrně pronesla: „Byla? Nerozumím. Kde je teď Marry? Rozešli jste se kvůli stěhování?"

Alex se slabě usmál, ale jeho oči byly plné smutku. „Kéž by, Emm. Kéž by to bylo tak jednoduché," odpověděl, ale než mohl pokračovat, Emmě zazvonil telefon.

Emma frustrovaně vytáhla mobil z kabelky. „Mia," zamumlala, když viděla, kdo volá. „Určitě se po mně shánějí."

„Vem to," pobídl ji Alex. „Až budeš mít čas, můžeme to dokončit."

Emma se na něj smutně podívala. „Alexi, slib mi, že mi to jednou dopovíš."

Alex se usmál a pohladil ji po tváři. „Slibuju. A teď utíkej, ať nemají starosti."

Emma otevřela dveře auta, ale ještě se na něj otočila. „Veselý Halloween, Alexi," řekla jemně.

„Tobě taky, Emm," odpověděl Alex, sledoval ji, dokud nezmizela v davu, a poté odjel pryč temným lesem, který obklopoval školní areál.

 

Halloween byl v plném proudu. Emma se bavila s kamarádkami, když se najednou u vchodu objevil Mark. Jeho přítomnost ji zaskočila, protože po poslední konverzaci s ním nevěděla, co od něj očekávat. Zatímco holky ji povzbudivě poplácávaly po zádech, Mark se k ní pomalu přibližoval, jeho pohled vážný, ale odhodlaný.

 

„Emmo," oslovil ji tichým, ale naléhavým hlasem. „Můžeme si promluvit? Prosím."

Emma zaváhala, ale nakonec přikývla. „Dobře, ale ne tady."

Mark ji vzal za ruku a vedl ji pryč od hlučného davu. Zamířili k fontáně za školou, kde bylo téměř prázdno. Emma si sedla na okraj fontány, zatímco Mark zůstal stát před ní, zjevně nervózní.

„Podívej," začal Mark a sklonil hlavu, aby našel správná slova. „Já vím, že jsem to pokazil. Neřekl jsem ti o tom večírku, nechoval jsem se fér. Ale chci to napravit. Já... nechci, aby mezi námi bylo napětí. Chci, abychom byli zase my dva. Protože tě miluju, Emmo."

Emma si zkřížila ruce na prsou. „Marku, není to tak jednoduché. Tohle není jen o tom večírku. Je to o důvěře. O tom, jestli... jestli dokážeš přijmout to, čím procházím. Já nemůžu žít v nejistotě."

 

Mark si klekl před ní a vzal její ruce do svých. „Já to chápu. A vím, že jsem si to možná uvědomil pozdě. Ale prosím tě, dej mi šanci. Nech mě ti dokázat, že to zvládneme. Společně."

Emma zaváhala, ale Markův pohled byl tak intenzivní, že to nevydržela. Sklonil se k ní, vzal ji jemně za tváře a přitáhl si ji blíž. Když ji políbil, Emma na okamžik ztuhla, ale pak mu polibek oplatila. V tu chvíli jako by všechna zloba a pochybnosti zmizely.

 

Takže jsme v pohodě?" zeptal se Mark tiše, když se od sebe odtáhli.

Emma se pousmála a přikývla. „Ano, jsme."

Mark se rozzářil, vzal ji za ruku a vedl zpátky na večírek.

************************************************

Škola byla přetvořena v dokonalou halloweenskou atmosféru – strašidelné dekorace, blikající světla a hudba, která všechny nutila tančit. Emma a Mark se připojili k jejím kamarádkám, které nemohly zůstat v klidu, protože se blížilo vyhlášení tomboly. Emma se držela Marka, zatímco on slavil se svým týmem.

„Marku, tvoje holka je hotová princezna," žertoval jeden z jeho spoluhráčů.

„Vím," odpověděl Mark s úsměvem a vtiskl Emmě polibek na tvář.

Všichni se bavili, někteří možná až příliš – hlavně Mia a další kamarádka, které si dopřávaly drinky s mírou, ale přece jen s více než obvyklým zápalem. Emma měla několik drinků, ale snažila se být opatrná.

Mark se k ní naklonil a zašeptal: „Emmo, miluju tě. Tvoje nemoc mě nezastaví. Jsem tu s tebou, ať se děje cokoliv."

Emma se mu podívala hluboko do očí. Jeho slova ji zasáhla přímo do srdce a slzy se jí nahrnuly do očí. „Marku... děkuju."

Vše se zdálo dokonalé, ale jak se večer chýlil ke konci, Emma začala cítit podivnou slabost. Posadila se na gauč a pokoušela se rozdýchat náhlý tlak na hrudi. Jakoby jí tělem probíhalo horko a každý nádech byl těžší. Snažila se na sobě nedat nic znát, ale její únava byla zjevná.

„Emmo?" zeptal se Mark, když si všiml, že není ve své kůži. „Jsi v pořádku?"

Emma jen přikývla a tiše odpověděla: „Jen potřebuju na chvíli pauzu."

Mark si k ní přisedl a objal ji, zatímco kolem nich pokračovala party plná radosti a smíchu. Emma zavřela oči a nechala se uklidnit jeho přítomností, i když uvnitř cítila, že něco není v pořádku.

 

****************************************************

„Halloween skončil, ale v Emmině srdci zůstává mnoho nezodpovězených otázek. Co znamenal ten večer s Markem? A proč ji trápí pohled její matky, která se tvářila, jako by něco věděla? V další kapitole Emma narazí na tajemství, které změní pohled na její nemoc i vztahy... Odpustit není vždy snadné – ale někdy právě odpuštění otevírá dveře ke svobodě. ????????

→ Kapitola 6 už ve středu 16.07.2025  ! Sleduj stránku „Podzimní ticho“ pro novinky.