Podzimní ticho - Kapitola 6 - Volba

 

                       Kapitola 6 - Volba 

 

Emma pomalu otevřela oči. Všechno kolem ní bylo rozmazané, světlo bílé nemocniční lampy ji bodalo do očí. Chvíli nechápala, kde je. Hlavou jí problesklo pár útržků – smích, vyřezávání dýní, strašidelná hra, a pak... slabost. Všechno se rozplynulo do tmy.

 

„Emmo?" ozval se jemný hlas vedle ní. Otočila hlavu a spatřila svou mámu sedící na židli vedle lůžka. Vypadala ustaraně, ale snažila se působit klidně.

„Mami... co se stalo?" zašeptala Emma, její hlas byl slabý a roztřesený.

„Udělalo se ti špatně na party. Mia mě hned zavolala, když viděla, že ti není dobře. Když jsme dorazili, už jsi byla mimo. Vzali jsme tě do nemocnice, protože sis stěžovala na bolest a závratě." Máma jí stiskla ruku, její oči byly plné starostí.

Emma zavřela oči, snažila se vzpomenout. V hlavě měla prázdno, jen tupou bolest a únavu. „Je to vážné?" zeptala se tiše.

„Lékaři říkali, že ses vyčerpala. Tvůj organismus je oslabený a potřebuješ odpočívat. Emmo, proč jsi mi neřekla, že se necítíš dobře?"

Emma věděla, že máma má pravdu, ale nechtěla ji děsit. Chtěla být normální, alespoň na chvíli. „Nechtěla jsem, abyste si dělali starosti. Byl to jen večírek. Chtěla jsem být se svými kamarádkami a trochu se odreagovat."

Máma jí odhrnula pramen vlasů z obličeje a povzdychla si. „Já vím, miláčku, ale musíš si dávat pozor. Nemůžeš si dovolit takhle riskovat. Chci, abys byla v pořádku."

Chvíli bylo ticho. Emma se snažila nevnímat pocit slabosti, který ji stále ovládal. Všechno se zdálo tak křehké – její zdraví, vztahy, budoucnost.

„Co bude dál?" zeptala se tiše.

„Zůstaneš tady na pozorování přes noc. Doktor přijde za chvíli a vysvětlí ti víc. Mark volal, byl vyděšený. Alex taky. Ale nechtěla jsem je sem pouštět, dokud nebudeš odpočinutá." Máma se na ni povzbudivě usmála. „Teď se soustřeď na to, abys nabrala sílu."

Emma jen přikývla, ale v hlavě měla zmatek. Cítila se slabá a zároveň zklamaná sama sebou. Věděla, že se na ni všichni bojí spoléhat, a měla pocit, že zase selhala.

„Bude to dobré," zašeptala máma a stiskla jí ruku pevněji. „Máš kolem sebe lidi, kteří tě mají rádi. A já jsem tady, vždycky budu."

Emma chtěla věřit, že to bude dobré. Chtěla věřit, že zítřek přinese lepší den. Zavřela oči a nechala se unést do ticha, zatímco se její mysl pomalu uklidňovala.

Po několika minutách ticha se dveře nemocničního pokoje otevřely a vstoupil doktor v bílém plášti, s tabletem v ruce. Usmál se na Emmu, jeho pohled byl vlídný, ale profesionální.

„Dobrý večer, Emmo," začal klidným hlasem. „Jsem doktor Reynolds. Jak se cítíš?"

Emma se pokusila posadit, ale cítila se příliš slabá, takže jen pokrčila rameny. „Unaveně... a trochu zmateně."

Doktor přikývl a přistoupil blíž k lůžku. „To je pochopitelné. Tvoje tělo je oslabené. Tvůj imunitní systém bojuje nejen s léčbou, ale i s vyčerpáním. Když se k tomu přidá stres a aktivita, jako byla včerejší party, tělo zkrátka nezvládne držet krok. Dobrá zpráva je, že všechny výsledky ukazují na to, že je to jen dočasné. Potřebuješ hlavně odpočívat."

Emma jen přikývla, i když uvnitř cítila frustraci. Už ji unavovalo pořád jen odpočívat a myslet na to, jak moc musí být opatrná.

„Můžu domů?" zeptala se s nadějí v hlase.

Doktor se usmál, ale zavrtěl hlavou. „Chci, abychom tě tu ještě přes noc sledovali. Zítra ráno uděláme další testy, a pokud bude všechno v pořádku, můžeš jít domů. Ale slib mi, že si dáš pauzu od všeho stresu."

Emma neochotně přikývla. „Dobře."

„Výborně. Odpočívej. Kdybys něco potřebovala, stačí říct sestře." Doktor se ještě otočil k její mámě, prohodil pár slov o léčbě a pak odešel.

Krátce poté, co doktor odešel, se na chodbě ozvaly hlasy. Emma slabě slyšela Markův rozrušený tón a pak Alexův klidný, ale ostrý hlas.

Co tady děláš?" slyšela Marka, který zněl podrážděně. „Nemáš tu co dělat."

„Stejně jako ty, Kingsley," odpověděl Alex chladně. „Jenomže já tu jsem, protože mě Emma potřebuje. A ty? Chceš si zase hrát na hrdinu, co?"

Emma sebou trhla. Nechtěla, aby se ti dva hádali, ale neměla sílu vstát nebo je zastavit.

„Hele, Alexi," zavrčel Mark, „nemusíš mi dávat přednášky. Vím, co dělám. Jsem její přítel."

„Přítel, co se radši schází s Cassie, než aby byl s ní, když ho potřebuje?" Alexův hlas byl jedovatý. „Víš vůbec, čím si Emma prochází? Nebo jsi tak zaneprázdněný tím, že hraješ roli dokonalého syna, kterého tví bohatí rodiče tlačí do něčeho, co nikdy nechtěl?"

Mark ztuhl. „Drž se dál od mé rodiny," zavrčel tiše. „O mé minulosti nic nevíš."

„Možná ne všechno," pokračoval Alex s úšklebkem, „ale vím dost na to, abych pochopil, proč jsi pořád tak vystresovaný. A víš co? Emma si zaslouží někoho, kdo tu pro ni bude. Kdo ji nebude zklamávat."

Dveře se náhle otevřely a oběma klukům se naskytl pohled na Emminu mámu, která stála ve dveřích s přísným výrazem.

Tady není prostor na vaše hádky," řekla pevně. „Emma potřebuje klid, ne drama. Pokud se nedokážete chovat slušně, radši odejděte oba."

Mark a Alex si vyměnili tvrdé pohledy, ale ustoupili. Mark se nakonec rozhodl promluvit jako první. „Můžu ji alespoň vidět?" zeptal se s pohledem upřeným na Emminu mámu.

„Jen pokud budete tiše," odpověděla a pustila ho dovnitř.

Alex zůstal stát na chodbě, ruce založené na hrudi. Vypadal klidně, ale v očích mu planula nevyřčená hrozba. Jakmile Mark vešel dovnitř, Alex se otočil a odcházel pomalu chodbou pryč.

Mark se posadil vedle Emmy, která se na něj slabě usmála. „Jsem v pohodě," zašeptala, než stihl něco říct.

„Nemusíš mi lhát," odpověděl Mark tiše a vzal ji za ruku. „Vypadala jsi, jako by... jako bys už byla úplně mimo. Měl jsem strach, Emmo."

„Já vím," odpověděla Emma. „Ale to zvládnu. Jen nechci, abyste se vy dva hádali."

„Alex to všechno zbytečně komplikuje," zamumlal Mark a odvrátil pohled. „Snaží se mě vytočit. Myslí si, že mě zná, ale vůbec netuší, čím jsem si prošel."

Emma cítila, že je něco, co jí Mark neříká. Něco, co souvisí s jeho rodinou a minulostí. Chtěla se ho zeptat, ale nechtěla ho tlačit.

„To není důležité," zašeptala místo toho. „Jen chci, abyste mi nekomplikovali život. Mám už tak dost starostí."

Mark přikývl a pevněji stiskl její ruku. „Slibuju, že se budu snažit. Jen... chci být ten, kdo tě podrží, ne ten, kdo tě zklame."

Emma se na něj jemně usmála. „To mi stačí."

***************************************************

Předvánoční atmosféra a školní přípravy

Městečko Long Island se halilo do prvního sněhu. Ulice byly ozdobené světýlky a ve školní hale visel obrovský vánoční stromek, který studenti pomohli ozdobit. Emma se pomalu vracela do běžného režimu – snažila se dohnat školní povinnosti a zároveň plánovala vánoční dárky pro svou rodinu a přátele.

Mark trávil více času se svými rodiči, kteří neustále organizovali společenské akce. Jeho otec očekával, že Mark bude vzorně reprezentovat rodinu, zatímco jeho matka mu připomínala, jak důležitá je jejich pověst.

Emma poznala, že Mark je z toho všeho vyčerpaný, ale o svých problémech s ní nechtěl příliš mluvit.

Cassie mezitím využívala každé příležitosti, aby se přiblížila k Markovi. Na školních akcích se k němu neustále otírala a snažila se vypadat jako ta nejdokonalejší dívka na světě. Emma si toho všimla, ale snažila se situaci ignorovat, i když ji to uvnitř sžíralo.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

*************************************************************

Na druhé straně Alex trávil hodně času s Emmou. Jeho rodina byla mnohem skromnější – jeho matka pracovala jako učitelka a otec jako technik v místní továrně. Alex měl dva mladší bratry, kteří ho obdivovali a často vyzvídali, kdo je ta „tajemná slečna", se kterou se pořád vídá. Alex se jen usmíval, ale v hloubi duše si uvědomoval, že jeho city k Emmě přerostly rámec přátelství.

***********************************************************

Jednoho mrazivého odpoledne se Emma rozhodla navštívit Markův trénink, aby mu ukázala podporu. Mark byl kapitánem místního fotbalového týmu a vánoční zápas byl každoroční tradicí. Jakmile Emma vstoupila do tělocvičny, okamžitě spatřila Cassie, která se smála něčemu, co Mark říkal. Emma pocítila záchvěv žárlivosti, ale rychle si uvědomila, že nemá důvod Markovi nedůvěřovat.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Mark si jí všiml a okamžitě zamával. Přerušil svůj trénink a přiběhl k ní s úsměvem na tváři. „To je překvapení," řekl zadýchaně. „Jsem rád, že jsi přišla."

Emma se rozhlédla po tělocvičně. „Chtěla jsem ti popřát hodně štěstí. A vidím, že máš spoustu fanoušků," dodala s náznakem humoru, přičemž pohlédla na Cassie.

Mark protočil oči. „Jo, Cassie se nějak nemůže držet dál," zamumlal.

Cassie si všimla jejich rozhovoru a s úsměvem se připojila. „Emma, to je milé, že jsi přišla. Mark opravdu potřebuje všechnu možnou podporu," řekla sladce, ale Emma ucítila podtón rivality.

Markův výraz ztuhl. „Cassie, myslím, že trenér tě volá," poznamenal suše a naznačil, že je čas odejít.

Cassie se jen uculila a odkráčela zpět k lavičkám, ale neustále po Markovi pokukovala.

****************************************************

Po tréninku se Alex a Emma společně prošli po zasněženém chodníku. Alex si uvědomoval, jak moc mu na Emmě záleží, ale váhal, jestli jí má říct pravdu.„Víš, Emmo," začal opatrně, „někdy si přeju, abych ti mohl říct všechno, co cítím. Ale bojím se, že bych tím mohl něco pokazit."

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Emma se zastavila a podívala se na něj. „Alexi, vždyť už mi říkáš všechno. Vždycky jsi tu pro mě."

Alex se usmál, ale jeho oči byly plné nevyřčených slov. Nechtěl riskovat jejich přátelství, a tak jen přikývl. „To jo. A vždycky budu."

***************************************************************

Škola- 

Emma vešla do třídy a zamířila k lavici u okna, kde už na ni čekala Mia. Třída byla vyzdobená papírovými vločkami a barevnými světýlky, které učitelka rozvěsila po stěnách. Na tabuli byl nakreslený malý vánoční stromek a nápis „Blíží se prázdniny!". Vánoční atmosféra se vznášela ve vzduchu.

„Už se těším, až budu mít chvíli klid," povzdechla si Mia a opřela se loktem o lavici. „Ale ještě předtím musím nakoupit dárky. Ty už máš něco pro rodiče?"
Emma se zamyslela. „Ne úplně. Chci jim dát něco osobního... třeba něco vlastnoručně vyrobeného. Máma miluje ruční práce."
Mia se usmála. „To je fakt milé. Já asi půjdu po klasice. Pro mámu parfém, pro tátu knihu a brácha dostane čepici, protože tu svoji pořád někde ztrácí."

„Co ty a zimní ples?" zeptala se Emma.
„Já už mám šaty! Fialové s třpytkami, úplná princezna," chlubila se Mia a zářila nadšením. „A ty musíš jít taky! Třeba s Markem. Nebo..." Mia se odmlčela a trochu ztlumila hlas. „S Alexem?"
Emma protočila oči, ale na tváři jí hrál pobavený úsměv. „Nech toho. Mark je fajn, a Alex je kamarád. To je všechno."
Mia povytáhla obočí. „Jasně, jasně. Ale něco mi říká, že Alex by to viděl jinak."
Emma neodpověděla, protože v tu chvíli do třídy vešla učitelka s hromadou testů v rukou a začala rozdávat písemky. Vánoční nálada na chvíli ustoupila nervóznímu šepotu.

Po hodině se spolužáci začali bavit o tom, kdo co dostane pod stromeček a jak budou trávit Vánoce. Jeden z kluků se zvedl a prohlásil: „U nás doma máme každý rok obří stromek. Táta se s tím vždycky hrozně nadře, ale pak si stěžuje, že je moc vysoký a nevejde se pod strop."
„U nás letos bude malý stromek," přidala se jiná holka. „Máma říkala, že se jí nechce uklízet jehličí."
Mia se zasmála. „Malý stromek? To u nás nepřipadá v úvahu! Máme rádi výzdobu jako z pohádky. Světýlka, ozdoby, všechno."
Emma se k nim připojila. „My máme spíš jednoduchý stromek, ale táta vždycky upeče skvělé perníčky."

Když zazvonilo na přestávku, Emma a Mia si ještě chvíli povídaly o vánočních plánech a pak se rozešly na další hodinu.

Emma seděla v zadní lavici a nervózně si pohrávala s propiskou. Učitelka angličtiny, paní Madisonová, stála před třídou s hromadou opravených testů a tvářila se spokojeně. Byla to jedna z těch učitelek, které si dávaly záležet na tom, aby studenti nejen prošli testem, ale hlavně se něco naučili. Emma měla angličtinu ráda – bavilo ji psaní esejí a čtení knih.

„Takže," začala paní Madisonová, „mám pro vás dobrou zprávu. Tento test dopadl mnohem lépe než ten minulý. Vidím, že jste se vážně snažili. Někteří z vás mě dokonce opravdu mile překvapili."

Postupně začala rozdávat testy a říkat známky. Když došla k Emmě, na okamžik se zastavila a zvedla její papír. „Emma Walkerová," pronesla s úsměvem, „výborná práce. Jednička. Váš sloh byl skvělý, bez jediné chyby. Můžu říct, že tohle je jeden z nejlepších testů, jaké jsem kdy opravovala."

Emma zrudla, ale uvnitř cítila hřejivý pocit hrdosti. Vzala si test a poděkovala. Mia, která seděla vedle ní, se naklonila a zašeptala: „Vidíš? Říkala jsem ti, že to dáš!"

Hodina skončila, a jakmile zazvonilo na konec vyučování, Emma si sbalila věci a vyšla ze třídy. Venku na ni čekala Mia s další kamarádkou, Lucy. „Co plánuješ odpoledne?" zeptala se Mia.
„Mám dnes službu v kavárně od tří do šesti," odpověděla Emma. „Musím letět, abych tam byla včas."
„Tak ať ti to rychle uteče," popřála jí Mia a rozloučila se.

Emma se vydala směrem ke kavárně, kterou měla ráda. Cestou vytáhla telefon a napsala Markovi zprávu:

 

„Ahoj, jak se máš? Co děláš? :)"

Odeslala SMS a schovala telefon do kapsy. Chladný prosincový vzduch ji štípal do tváře, ale náladu jí to nekazilo. Těšila se, že se zase zapojí do práce, kterou musela na nějakou dobu přerušit kvůli léčbě.

Jakmile vešla do kavárny, přivítala ji vůně čerstvě mleté kávy a vánočního cukroví. Prostor byl vyzdoben svítícími řetězy a vánočními ozdobami, na pultu stál malý stromek ověšený drobnými kouličkami. Emma se pousmála – tahle kavárna vždycky měla kouzlo.

„Emmo!" zavolala jedna z kolegyň, když ji zahlédla. „Konečně jsi zpátky! Už jsme tě vážně postrádaly."

„Já vás taky," odpověděla Emma a zamířila k šatně, aby se převlékla do pracovního oblečení. Když se oblékla do vínové zástěry s logem kavárny, rychle se podívala na telefon, jestli nepřišla zpráva od Marka. Nic. Trochu ji to zamrzelo, ale snažila se na to nemyslet.

Vrátila se k pultu a začala připravovat stoly a kontrolovat stroje na kávu. „Dneska máme hodně lidí," upozornila ji kolegyně. „Za chvíli začíná odpolední nával. Naštěstí máme novou vánoční nabídku – čokoláda se šlehačkou, vánoční cukroví... prostě samé lákadlo."
„Jasně, jdu na to," přikývla Emma a pustila se do práce.

Emma se pohybovala za pultem s jistotou, jako by nikdy neodešla. Připravila stroj na espresso, doplnila zásobu šlehačky a čerstvě upečené vánoční cukroví naskládala na pult do hezky upravených táců. Vzduch byl prosycen vůní vanilky a skořice, což vytvořilo příjemnou sváteční atmosféru.

„Je super tě tu zase mít," řekla Becky, její kolegyně, která právě nalévala do kelímku čokoládu se šlehačkou. „Vánoce jsou vždycky nejrušnější část roku. Potřebujeme každou ruku, co je k dispozici."
„Taky jsem ráda, že jsem zpátky," odpověděla Emma s úsměvem. „Už mi ta práce chyběla. A... asi i vy všichni."

„Jo, ty taky," přikývla Becky a mrkla na ni. „Víš, že tě lidi hledali? Pár zákazníků se ptalo, kdy se vrátíš."

Emma překvapeně zvedla obočí. „Opravdu? To bych nečekala."
„Jasně. Jsi naše nejoblíbenější baristka."

Během následující hodiny měli pořádný nával. Lidé si objednávali horké nápoje a sladkosti, děti pobíhaly kolem a obdivovaly ozdoby na vánočním stromku. Emma sotva stíhala obsluhovat, ale práce jí šla od ruky. Každému zákazníkovi věnovala pozornost, a i když byla unavená, cítila zvláštní pocit spokojenosti.

V jednu chvíli, když si na pár sekund mohla oddechnout, znovu rychle zkontrolovala telefon. Stále žádná zpráva od Marka. Tentokrát ji to trochu víc zabolelo. Možná má moc práce, pomyslela si a zastrčila mobil zpět do kapsy. Snažila se soustředit na práci, ale její myšlenky se neustále vracely k němu.

Bylo kolem půl páté, když do kavárny vešla skupinka dívek, hlučných a rozzářených – Cassie a její tým roztleskávaček. Všechny měly na sobě sladěné bundy a šály s logem školy, což automaticky přitáhlo pohledy ostatních zákazníků. Cassie, jako vždy, kráčela vpředu s typickým sebevědomím a lehce povýšeným úsměvem na rtech. 

Emma je zaregistrovala hned, jak vstoupily. Připravovala právě další várku čokolády, když Cassie přišla k pultu a opřela se o něj. „No podívejme se, Walkerová se nám vrátila," prohlásila Cassie s falešným úsměvem. 

Emma se nenechala vyvést z míry. „Jo, jsem zpátky. Co si dáte?" odpověděla klidně a profesionálně.
Cassie se významně rozhlédla kolem. „Máš to tu hezky nazdobené. Předpokládám, že to nebyl tvůj nápad." Její tón byl lehce posměšný.

Emma se pousmála. „Vánoční výzdobu děláme každý rok. Takže něco na zahřátí, nebo jste si přišly jen popovídat?"
Cassie se zarazila, zřejmě nečekala, že Emma zůstane nad věcí. Její kamarádky za ní potlačily smích. „Dáme si čtyři čokolády se šlehačkou. A rychle, máme ještě důležité věci na práci."

Emma přikývla a pustila se do přípravy nápojů, zatímco Cassie pokračovala v hlasitém hovoru se svými kamarádkami. Emma cítila pohledy zákazníků, kteří zvědavě sledovali situaci, ale snažila se to ignorovat.

„Tady to máte," řekla po chvíli, když před Cassie položila tác s objednávkou.
Cassie ji znovu sjela pohledem. „Zajímalo by mě, co si o tom myslí Mark," pronesla jedovatě, na což se její kamarádky rozesmály.
Emma se však nenechala vyprovokovat. „Hezký den," řekla jednoduše a vrátila se zpět k práci.

Cassie se ještě na okamžik zdržela u pultu, jakoby chtěla něco dodat, ale rozmyslela si to. S tácem v ruce odkráčela ke stolu, kde si se svými kamarádkami sedla tak, aby měla dokonalý výhled na Emmu. Hovor mezi roztleskávačkami byl čím dál hlasitější a jejich pohledy stále častěji směřovaly k pultu, za kterým Emma obsluhovala.

Emma si toho všimla, ale snažila se na sobě nedat nic znát. Tohle je jen Cassie. Vždycky byla taková. Provokuje, protože se nudí. Přesto v ní pomalu začínal narůstat pocit nepohodlí. Během chvilky ale musela řešit další objednávky, a tak se soustředila na práci.

O pár minut později se Cassie zvedla a zamířila zpět k pultu, tentokrát sama. Opřela se o něj a na tváři měla svůj typický falešný úsměv.
„Víš, Emmo, měla bys být opatrná," pronesla tiše, ale s patrnou výhrůžkou v hlase.
Emma zvedla obočí. „O čem to mluvíš?"

Cassie si hrála s pramínkem svých vlasů a přitom se naklonila blíž. „O Markovi. Jsem si jistá, že to s tebou nebude myslet dlouho vážně. Víš, jak to s ním vždycky bylo – chvíli ho bavíš a pak tě odkopne."

Emma cítila, jak se v ní něco svírá, ale navenek zůstala klidná. Tohle je přesně to, co chce. Chce mě rozhodit.
„To je od tebe milé, že se tak staráš," odpověděla Emma ledově. „Ale já vím, kdo je Mark. A věř mi, že se dokážu o sebe postarat."
Cassie se ušklíbla. „No jasně. Jenom abys pak nebyla zklamaná."

Než mohla Emma odpovědět, vešla do kavárny Becky. „Všechno v pohodě?" zeptala se, když zachytila napjatou atmosféru. Cassie se odtáhla od pultu a věnovala Emmě poslední pohled plný pohrdání.
„Jo, všechno super," řekla Emma a pustila se do další práce.

Po několika dalších minutách zkontrolovala svůj telefon, kde konečně našla zprávu od Marka:
„Promiň, něco jsem řešil a neměl jsem čas , a ted řeším rodinné důvody. Emma se podivila a rychle odepsala:

Aha , stalo se něco? 

Emma se cítila že něco je špatně , i když Cassiiny poznámky v ní stále trochu rezonovaly. Nebudu si tím kazit den, rozhodla se. Přesně v šest zavřeli kavárnu a Emma se rozloučila s kolegyněmi. Jakmile vyšla ven, nasadila si čepici a teplou šálu. Venku už začínalo chumelit a celé město se pomalu halilo do vánoční atmosféry.

Emma dorazila domů, pozdravila rodiče a hned zamířila k jídelnímu stolu, kde na ni čekala večeře. Rodiče už byli v plné vánoční náladě. „Myslím, že letos uděláme ten stromek opravdu velký," říkala mamka, zatímco připravovala talíře. „A ozdoby budou zlaté a fialové, co myslíš, Emmo?"

Emma jen přikývla, ale v duchu ji pořád trápila ta podivná SMS od Marka. Proč jí to vlastně napsal? Rodinné důvody? O co jde? Nikdy mi to neudělal... Tohle jí nějak nešlo do hlavy. Měla pocit, že něco zůstalo nevyřčené.

Během jídla se rodiče začali bavit o Vánocích – kdo přijede, jak to všechno bude probíhat. Emma to vnímala jen na půl ucha. Její mysl byla plně soustředěná na Marka. Co je na tom, že se najednou omluvil? Nikdy předtím to takhle neudělal.

„Zítra už máš nějaký plán na víkend?" zeptal se otec. „Bylo by dobré, kdyby ses rozhodla, na jakou školu půjdeš. Máme hodně informací o různých vysokých školách, můžeme se o tom pobavit."

„Hmm... jasně," odpověděla Emma, ale její myšlenky se stále vracely k Markovi a tomu, co se děje. Jak se s ním vlastně teď má cítit? Co když to už mezi nimi není tak, jak si představovala?

Po večeři se Emma vytratila do svého pokoje, rozhodnutá si to všechno nějak utřídit. Sedla si na postel, vzala do ruky telefon, ale po chvíli ji myšlenky přešly, a místo psaní zprávy Markovi ho položila zpátky na stůl. Možná mi to vysvětlí sám. Nechci na něj tlačit.

Chvilku tiše seděla a snažila se sebrat. V hlavě jí neustále šrotovalo – Mark, Cassie, Alex, rodiče, škola. Co mám řešit dřív?

Rozhodla se, že se na chvíli vrátí k tomu, co je pro ni důležité. Vysoká škola. Mama chce, aby šla na tu nejlepší, ale Emma ví, že nakonec je to její rozhodnutí. Co ona vlastně chce? Co by pro ni bylo nejlepší?

Po několika minutách ticha se rozhodla, že si musí dodělat eseje, které měla do školy. Nechtěla je mít na víkend. Tak se dala do práce na počítači, dokud ji to bavilo, a pak se vydala do sprchy. Potřebovala chvíli pro sebe, aby si pročistila hlavu.

Mezitím, co Emma relaxovala ve sprše, přišla na její telefon SMS od Alexa:
„Co děláš? Měla bys nějaký čas? Chceš třeba někam zajít?"

Emma se vrátila a podívala se na mobil 

 chvíli zamýšlela, než napsala:
„Dneska ne, dala jsem si koupel a jsem docela unavená. Dejme to na jindy. Dobrou noc."

 

Alex si povzdechl. Chtěl jí říct, co k ní cítí, ale věděl, že by to v tu chvíli bylo špatně. Nechtěl na ni tlačit. Pochopil, že si musí počkat na vhodnější chvíli. Odpověděl jí tedy stejně – popřál ji dobrou noc a zamířil ven.

Prošel kolem školy, kde Emma studuje, a dál směrem k fotbalovému hřišti. Něco ho táhlo tam, a když došel blíž, všiml si, že se kolem klubovny fotbalového týmu schází několik lidí. „Je to nějaký mejdan?" pomyslel si. A rozhodl se jít dál, podívat se, co se děje.

Alex stál chvíli před klubovnou, chvíli pozoroval, jak kluci a několik dalších lidí vcházejí dovnitř. Něco mu říkalo, že tam možná bude Mark. A pak se ho to rozhodl jít zjistit. Počítal s tím, že mezi nimi může vzniknout napětí, ale přesto měl pocit, že musí vědět, co se děje.

***********************************************

Další pokračováni už v sobotu 19.07. 2025 :)))