Průvodčí

Anotace: Vážení čtenáři a spisovatelé, představují vám mé druhé dílo, které ještě není dokončené, ale už si můžete přečíst první dějství, které se zdá docela krátké, ale ostatní budou delší, takže to budu sem přispívat částečně. Přejí vám příjemné čtení.

První dějství
První vystoupení

Martin a František vcházejí do hospody, poté se posadí k volnýmu stolu.
František: Tak konečně jsme tady, to zas byl dneska den.
Martin: (zapálí si doutník) To mi povídej Franto, dneska jsem měl za celej den 3 černý pasažery. Jeden si skočil za jízdy do šaliny, odmítl zaplatit u průvodčího, protože jel jenom jednu zastávku. Druhýho člověka kterýho jsem měl na starosti byl nějaký chudý pán, který neměl ani korunu, takže ten tak též nezaplatil, i když jsem ho chápal na druhou stranu. No a třetí pasažerka byla nějaká kouzelná cikánka...(přeruší ho František).
František: Počkej, jak to myslíš kouzelná ?
Přijde hostinská.
Hostinská: Co si dáte pánové ?
František: Dvakrát desítku starobrna prosím.
Hostinská: Dobrá, hned to bude.
Odejde Hostinská.
František: Tak jak si to myslel s tou cikánkou ?
Martin: Hrozila mi, že jestli jí dám pokutu, tak mi vyčte velmi špatnou budoucnost, ale nakonec jsem jí tu pokutu dál, i když je pravda, že byla oblečená velmi prokletě, oblečená jako čarodějka. Pak mi řekla: ,,Budete toho litovat - vy a vaše rodina''.
František: Vůbec se na ni nedívej, všechny takové jsou stejné, jenom ti vyhrožovala - nic víc.
Martin: Neboj Franto, já se nenechám jen tak zastrašit. Dělám revizora už skoro deset let a nemám na takové blbosti čas.
Příjde Hostinská.
Hostinská: (pokládá piva na stůl) Tady to máte pánové.
Martin: Děkujem.
Odejde Hostinská.
František: Tak na zdraví.
Martin: Na zdraví.
Oba si přiťuknou a napijou se.
František: Slyšel si tu novinu ?
Martin: Jakou ?
František: Nastupuje k nám novej průvodčí, nějakej začinající mladík.
Martin: Jo slyšel jsem něco, prý máš s ním zítra službu.
František: To je pravda, jsem na něj docela zvědavej.
Martin: (napije se a típne doutník) Takže se na toho kluka docela těšíš že ?
František: Docela jo, jsem rád že o podnik má stále zájem mladá krev.
Martin: To je pravda, vím že jezdí jedna mladá řidička, jen si teď nevybavuju jak se jmenuje.
František: Myslíš Janu ?
Martin: Jo to je ona, velice krásná a přirozená. Kdo ví, třeba se oba zblížej, až budou mít spolu službu.
František: Neblázní vždyť je zadaná.
Martin: No co jsem slyšel od ostatních, tak prý moc šťastná není, prý ten její přítel surově bije a dělá klidně před ní ostudu. Jednou jsem ho tu viděl jak přišel s nějakými kamarády, opili se tu jak prasata, pak se tu začali hádat a nakonec to dopadlo tak, že se začali prát a právě on začal.
František: Kdo ví jak to je, ale docela si mne překvapil, chodím sem už léta a ještě jsem nikdy neviděl tu někoho se prát, ta dnešní mládež má v dnešní době oproti nám větší sílu než za císaře pána. Jak se říká: ''Život je změna''
Martin: Jak říkáš Franto. (podívá se na cibule) Cože ? To už je tolik, hele musím jít, manželka na mne čeká a nechci dostat výprask.
František: Dobře půjdu s tebou.
Oba dopijou, zaplatí a odejdou.

Druhé vystoupení

Martin otevírá dveře od domů, při jeho vcházení do bytu stojí jeho manželka Zuzana.
Martin: (zavírá dveře) Ahoj zlato, tak jsem doma.
Zuzana: Můžeš mi říct, kde si zase byl ?
Martin: (vyzouvá si boty) Šel jsem s Frantou na jedno pivo.
Zuzana: A to si mi nemohl zavolat ? To mi neříkej, že v hospodách nejsou telefony.
Martin: Zuzano promiň, máš pravdu, strašně se omlouvám, víš co Franta mi...(přeruší ho Zuzana)
Zuzana: (posadí se na židli) Než se mi vymluvíš s nějakou další kravinou, slib mi, že příště dáš vědět, ať si nedělám zbytečný starosti.
Martin: Dobře zlato, slibuju, už se to nebude opakovat.
Zuzana: Dobře, posaď se a řekni mi cos chtěl říct.
Martin: (posadí se na druhou židli) Měl jsem dneska docela náročnej den, kontroloval jsem tři černé pasažéry, jedna z nich byla nějaká cikánka, která mi vyhrožovala, že když jí dám pokutu, tak mi předpoví špatnou budoucnost, nakonec jsem jí tu pokutu dál a nějak mi to celé přišlo divné tak jsem po šichtě šel s Frantou na pivo, který mi taky chtěl něco říct, tak jsem se mu svěřil s timhle případem a kecali jsme si o všem možným.
Zuzana: A co ti to František chtěl říct ? Jestli se smím zeptat ?
Martin: Nastupuje k nám do podníku novej průvodčí.
Zuzana: Opravdu ? Jak je starej ?
Martin: Je prý mladý, úplný začátečník, Franta s ním má zítra službu na dvojce.
Zuzana: Tak to je Franta rád ne ? Pokud vím on má hodně rád mladou krev.
Martin: Jo to má, oťukne si ho (společně se Zuzanou se zasměje).
Zuzana: (stává se ze židle) Chceš něco ohřát ?
Martin: Ne díky, nemám vůbec hlad, osprchuju se a jdu si lehnout (stává ze židle). Uvidíme se zítra.
Odchází do koupelny.
Zuzana: (Dívá se přes okno) Někdy si říkám, jestli můj manžel mě má ještě pořád rád tak jako před dvanácti lety. Ta částečná láska ke mne tam je uvnitř určitě, ale někdy si říkám, že se Martin více soustředí na práci než na mne. Rozumím, že revizoři to nemají v prácí lehké, ale musejí i zároveň myslet na své manželky nebo milenky. Kdy mi naposledy manžel něco přinesl ? Kdy mě naposledy políbil ? Kdy mě naposledy někam vzal ? Tohle se už dlouho nestalo, a jak se to bude rozvíjet dál, nemůžu vůbec posoudit, třeba se to jednou vrátí k lepšímu, ale kdo ví jestli se to co nejdřív stane. Venku je velká hospodářská krize a když manžel opustí tuhle práci, je jasný že můžem vyhladovět jak na neobydleném ostrově, musíme být silní a nevzdát se každé maličkosti.
Odejde do ložnice.