Návštěvnost
Ideové otroctví
Ideové otroctví
Anotace: drobná úvaha nad tématem o vytvoření si bludiště z vlastních myšlenek
Ideové otroctví je docela zajímavé (a i dost složité) téma. Už kvůli tomu, že vytvoření si názoru je nutná a přirozená reakce na život ve společnosti (koneckonců kdo má čas a schopnosti přijímat každou novou okolnost, aniž by si ji posléze někam nezařadil). Co je ale problém, že takový názor již nepodléhá zpětné revizi - tedy není žádný způsob, jak se o názoru přesvědčit, že je funkční a že nedělá více škody, než užitku. Navíc s názorem se to má tak, že se sice člověk podle něj řídí, ale ani neví, že ten názor, podle kterého se řídí, není ani jeho, že jej jen z nějakého důvodu nekriticky přejal. To je dle mého názoru speciální případ autorit (morálních, dosazených systémem, či jen rodičů), jejichž názory se obecně přejímají, aniž by se rozjímalo nad tím, jestli to, co říkají, je pravda i pro mě. Jde jen o to, co takové autority sledují, jestli používají své názory pro uspíšení vzniku osobnosti, nebo pro vznik ideového otroka. Z opačného úhlu pohledu - z pohledu podřízeného autoritě, je přijetí názoru přijetím do komunity stejně smýšlejících lidí, což je dobré jak pro organizaci lidí, tak i pro dodání odvahy jednotlivci, protože někam patří. Je to oboustranná snaha o adaptaci na prostředí - na tom všem ale není nic špatného ale ani dobrého. Vzniká tedy otázka, která je ta nejvyšší autorita, od které můžu přijímat názory? A druhá část otázky, jak poznám, že se ohledně názoru mýlím?
Snad si člověk může pomoci několika postřehy:
- Co se stane, když názor opustím? Protože pokud jej opustím a nic se nestane, pak názor není potřeba.
- Pokud názor zahrnuje více lidí (poskytuje globální pohled), pak je to názor nanejvýš podezřelý. Nutí ostatní chovat se podle rastru – ideálně podle rastru otroka. K tomu lze připojit pěkné pozorování: lidi jsou chytřejší, než si myslíte a hloupější, než očekáváte.
Komentáře (12)
Komentujících (6)
Doporučit
TiskPěkně psané.Jen dodám, díky Bohu za to, že jsme my lidé, tak, či jinak rozdílní.Ta pestrost názorů, dohadů, myšlenek.... .To je ten život, který nám dává smysl a chuť žít dál.
22.05.2014 12:06:35 | Jeněcovevzduchukrásného
Vytvořit si názor znamená na něco reagovat. Sokrates měl na tohle zkoušku tří sít:
1.Pravda - je informace 100% pravdivá?
2.Dobro - přinese mi něco dobrého?
3.Užitečnost - je pro mne informace užitečná?
Protože pokud informace (nebo myšlenka) není ani pravdivá, ani dobrá a dokonce ani užitečná, nemá smysl se jí zabývat a vytvářet si na ni názor.
Z toho mi vychází, že pokud si člověk dělá názor na pravdivé, dobré a užitečné věci, je to vlastně v pořádku.
15.04.2014 18:25:42 | Le loup-garou
Sokrates byl logik, to, co postuloval, je síto, které způsobí, že člověk přestane řešit kraviny. Což je pro chaotického člověka bezesporu dobrý postup.
Žel pro tu dynamiku toho procesu: mít názor a pochopení názoru to má malý význam, protože pochopení znamená opustit svůj názor a tato Sokratem daní síta slouží právě pro zasazení ega jako centra posuzování.
17.04.2014 15:28:56 | dead-head
připojím se co nejstručnějc. Je mít názor praktické, nebo psychicky nezbytné? (samozřejmě závisí názor na co...)
Není někdy lepší se paradoxně nestarat?
...odpověď může být samozřejmě lenost nebo nezájem, ale myslím tím prostě i to, že některé problémy jsou prostě příliš složité.
Ještě více- možná to pozoruju u sebe- jestli nejde o stav: mít názor pro názor samotný a o jeho obhajování... (řek bych, že mě ovlivnila autorita Priglu, nebo něčeho takového).
12.04.2014 12:21:02 | ewon
Co to znamená nestarat se? Někdo příjde s logikou a se slovy a díky nestarání se jen to téma přesune jiným směrem, ne? Třeba do pocitů, představ... no, myslím si, že na provokování autorit to je dobrý přístup.
17.04.2014 15:49:48 | dead-head
musím přemejšlet, co jsem tím vlastně myslel. :)
Nestarat se znamená, nesledovat média, nekoukat na televizi, neuvažovat o tom o čem média mluví. No, ale ani tím si nejsem jist...
jestli se téma přesune někam jinam, nevím.
Za tím mým názorem - kterým se asi beztak neřídím-je vlastně skryta marnost toho, že nějaký názor mám. Příklad: i když si něco myslím o ukrajinské krizi: co s tím můžu dělat? (podotýkám, že si toho zas tak moc nemyslím, či spíše jen to, že to na mě přes média působí). Že si něco myslím např. o Václavu Klausovi? Že někdo něco řekl o V. K.? mraky, mraky informací... ale k čemu jsou.
Můj názor ve svý podstatě pesimistickej.
... trošku si říkám, co vlastně ve svých úvahách myslíme. Přijde mi, že se topím v nedorozumění. A to možná k budování názoru patří. :)
19.04.2014 21:04:59 | ewon
Nastínil jsi problém, který vnímám jako jeden z nejkritičtějších v současné společnosti. Vidím to dnes a denně kolem sebe – nekritické přejímání a slepé papouškování většinových postojů z mainstreamových médií, která už dávno nejsou nezávislá a jsou v podstatě jen účinným a velmi efektivním nástrojem manipulace masami v zájmu mocných. Tohle by bylo na nekonečnou diskuzi, vypíchnu jen jeden aspekt, proč sebou podle mne nechávají lidé tak ochotně manipulovat a stávají se dobrovolně oněmi „ideovými otroky“.
Myšlení je totiž ve své podstatě velmi namáhavé a v dnešní konzumní společnosti si lidé chtějí především užívat, ne se zbytečně namáhat - materiálně k tomu mají historicky zatím nejlepší předpoklady a pomocí oficiální politiky, popkultury a reklamy jsou k „užívání si“ dnes a denně nabádáni, považují to dokonce za pravý smysl svého života. Nabourávání myšlenkových stereotypů není pohodlné a kromě zvýšeného úsilí vyžaduje i jistou zkušenost a umění orientovat se ve změti protichůdných informací i mimo mainstream. K tomu se člověk ale opět musí namáhavě propracovat, žádný učený z nebe nespadne. Přizpůsobit se většině a žít co nejvíc bezstarostně je přitom tak lákavě pohodlné.
Obávám se, že z ideového otroctví budou lidé více ochotní se vymanit teprve tehdy, až jim zase poteče pořádně do bot. Což nepochybně přijde, možná dřív, než si mnozí dokáží představit. Ale to je asi zákonité – myslím si, že v tomto smyslu se dějiny stále jen opakují, jinak to asi ani nejde…
11.04.2014 10:32:50 | Amonasr
Logika a šlechtění myšlenek, to fakt bolí - jen nevím, koho to bolí víc, jestli ty, které mají k myšlení dispozice, nebo ty, které k tomu ani dispozice nemají - i tací žiji mezi námi a dokonce pokládají za své právo prezentovat svůj názor :-D To není špatně, to je jen rozdíl pohledu a preferencí - od toho jsme lidi, ale opravdu strašidelné situace nastávají, když si takový člověk snaží hrát racionalistu (protože to tak většinový názor vyžaduje).
Globální restart v podobě krize se osvědčil několikrát, žel pokud není k dispozici vizionář, který objeví cestu, kudy kam, pak krize byla zbytečná a zase se bude čekat na další, zpravidla katastrofálnější verzi krize. Tohle vychovávání osudem je masakr, snad je nejlepší tuhle dynamiku (krize-samonáprava) přesunout na běžné vztahy, které mají sice strašný dopad na jednotlivce, ale je to menší katastrofa, než když tím prochází celá společnost...
17.04.2014 16:10:21 | dead-head
Vizionáři ve společnosti vždycky jsou, ale v tom mediálním „masakru“ konzumerismu jejich hlas zaniká dnes ještě víc, než dřív. Ale možná je to i ta lepší varianta, než když si nějakou vizi (více či méně racionální) přivlastní manipulátoři, okleští či úplně převrátí její smysl a strhnou za sebou v jejím jménu davy, díky čemuž se 20. století stalo tím nejhrůznějším v celé historii lidstva (právě proto je dobré nebýt "ideovými otroky"). Bohužel se k něčemu podobnému opět vytvořila dokonale živná půda a znovu se k podobnému scénáři schyluje díky idiocii současných „demokratických“ lídrů a totálnímu vyprázdnění celé západní demokracie. Svědčí o tom i m.j. setrvalý nárůst síly fašizujících stran (viz Maďarsko, nyní místní volby ve Francii atd.) i nekritická podpora západu fašizujícím silám na Ukrajině (čtvrtina ministrů současné vlády v Kyjevě jsou v podstatě jejich reprezentanti, včetně ministra obrany). Souhlasím, že předpokládaná katarze v katastrofickém pojetí není nic, co by nás mělo těšit, ale společenský samopohyb se nás na pocity bohužel neptá. Možná by stačil autentický návrat k heslu volnost – rovnost – bratrství, ale z toho v současné západní civilizaci zbyl už jen důraz na volnost (svobodu), navíc v pokřiveném smyslu (svoboda „schopnějších“ a privilegovaných okrádat „méně schopné“ a neprivilegované). Vlastně tak podkopáváme samy novodobé základy naší civilizace, takže se nemůžeme divit, že se už zjevně hroutí…
17.04.2014 16:41:17 | Amonasr
Mechanismus přejímání názoru od autorit bez jeho revize je zcela přirozený proces, který má člověk v sobě od dětství. Slouží k tomu, aby se zvýšila šance jedince na přežití a jak správně poznamenáváš, dříve se utvořila jeho osobnost. Tvorbu osobnosti nového člověka tedy podle mého mínění značně ovlivňují právě autority. V raných stádiích jeho vývoje jsou to téměř výhradně rodiče. Uvedu ilustrativní příklad transferu strachu, který jsem odpozoroval na mnoha lidech: Matka má velice špatnou zkušenost se psem, byla ošklivě pokousána, proto se psů bojí. Narodí se jí dítě. Dítě se psem nemá zkušenost žádnou, jeho osobnost je v tomto směru tedy zcela nepopsaným papírem. Avšak pokaždé když s tímto zvířetem přijde do styku, tak je bráno do náruče, či jinak odklizeno do bezpečí. Naprosto přirozeně tedy přijme ideu, že pes je zvíře extrémně nebezpečné. Mnoha lidem tento strach vejde pod kůži tak intenzivně, že jsou schopni ho nadále nesmyslně předávat i po několik dalších generací. Děti věří svým rodičům naprosto všechno, ostatně co jiného jim v tom složitém světě kolem také zbývá, že? Proto je velice důležité je včas naučit myšlenky a názory analyzovat. Vzbudit v nich zájem o věcnou polemiku a případně včas přiznat, že jejich úvaha je lepší. Jen tak je možné z nich vyrobit svobodné a sebevědomé entity. Pokud je nutné jim nějaký názor vnutit (a to dělají všichni rodiče poměrně hodně často) tak je dobré jim vysvětlit jaké důvody nás k vnucenému postoji vedou. Ne pro ideu samotnou a pro posílení její neměnnosti, ale spíše proto, aby viděli, že všechno kolem nich má nějakou příčinu. Vím, že v tvé úvaze míříš spíše jinam než na děti, ale já jsem skálopevně přesvědčen o tom, že hotové osobnosti prostě nepředěláš. Už je v nich zakořeněný princip vnímání a způsob poznávání okolního světa. Pokud jejich duše postrádá důvěru ve vlastní úsudek, intuici a srdce, tak bude vždycky slepě důvěřovat tomu, že ONI to říkají v televizi, nebo v rádiu a že logicky ONI můžou za to či ono, přičemž oni sami s tím nemohou vůbec nic dělat. Finta je v tom, že ty nehmatatelní ONI ve skutečnosti neexistují, protože jsme jen my.
11.04.2014 09:06:51 | Luky-33