bolíš

Spíš a já nejsem schopná zavřít oči, abych došla o ten krásný pohled. Jemně se ti třesou víčka a řasy. Ty nádherné dlouhé řasy. Něco se ti zdá. „Tak pojď už Klárko“ zamumláš a já se jen usměju. Zdá se ti o mně. Kampak mám asi jít? Od čeho krásného tak zdržuju? Nadzvednu deku a vlezu si za tebou. Otočím se k tobě zády. Ne proto, že bych se zlobila. Dobře přece vím, že mě instinktivně jednou rukou obejmeš a přitiskneš k sobě. Cítím jak mi dýcháš do vlasů. Voníš. Bože jak krásně voníš. Mám chuť tě svléknout do naha a všechnu tu vůni ochutnat jazykem. Máš nádherné tělo. Silné paže, které mě uchrání před vším nebezpečím. Zelené oči, do kterých se propadám. Zoubky, které mě tak rády jemně koušou na krku. Pomalu se nadechnu a užívám si tu chvilku. Nedokážu k tobě cítit nenávist. Prostě to nejde. Miluju tě. Něžně, vytrvale, bláznivě a bolestně tě miluju. Určitě jsi ji pobláznil stejně jako mě. Taky spolu ležíte pod jednou dekou a ty ji tiskneš k sobě. Podívám se na tvou dlaň. Je tak velká proti té mojí. Na prstě se ti leskne stříbrný kroužek. Máš ho od narozenin. Od kamarádky. Netroufám se ptát dál. Neznám žádnou z tvých kamarádek. Žádná totiž neexistuje. A pro mě taky neexistuje žádná pravda, je to jenom pravda v mé mysli. Dokud to nevyslovíš sám, jenom proto, abys mě nechal pod dekou samotnou. Bez tvého obětí, bez silných paží, smyslné vůně a stříbrného prstýnku. Ale teď jsi tady a já jsem šťastná. Tak strašně mi ubližuješ a ani netušíš, že o ní vím už několik týdnů. Milovala jsem ty okamžiky kdy jsi mi šeptal do ucha, že už nikdy nechceš jinou. Že by ti puklo srdce kdybych odešla. Já neodcházím, jsem pořád tu. Ale ty už tu nejsi. Zaspím a zdá se mi jak se ruku v ruce procházíme kolem řeky. Je teplo a jemný vítr si pohrává s pramínky mých vlasů. Projde kolem nás pár, který venčí psa. Začínáš nahlas uvažovat jak se bude jmenovat náš pes, až budeme mít společný byt. Je mi nádherně. Tohle je ten okamžik, který bych chtěla mít na fotce, abych ji mohla žmoulat v ruce až budu jako babička vzpomínat. Sundám si pantoflíky, abych cítila na bosích nohách teplo letní trávy. Podíváš se na mě, přitiskneš k sobě a políbíš na krk. Zadívám se do těch zelených očí a chci ti říct jak moc je mi s tebou krásně. V tom se ale probudím. Spím na té obrovské posteli sama a tvé věci jsou pryč. Je to už několik dní, já vím. Jenom to pořád bolí.