Návštěvnost
Úvahy zatracence v poušti
Úvahy zatracence v poušti
Anotace: Nechci nic vnucovat, prostě jen předkládám věci tak, jak je vidím.
Nejsem bez viny. Ostatně, kdo je? Kamení také neházím. Prostě si jen vybírám ty cesty, po kterých myslím, že je nejlepší jít. Tahle ale vedla sem. Že by špatná volba? Těžko říct. V momentě, kdy jsem se po ní vydal, jsem cítil, že se po ní vydat musím. Ano, teď mě mrzí, že vede skrz poušť, ale ty všechny ostatní spíš směřovaly do propasti. Jak to vím? Nevím. To je na tom asi to nejhorší.
Neřest z nás dělá špatné lidi. Ale dělá z nás i lidi. A ne všechny nás učiní tak moc špatnými. Žijeme ve dvou světech. Ve světě duší a světě těl. Šťastní můžeme být jen pokud se tak cítíme ve světě duší. Ale spokojenost pochází i ze světa těl. Nemám nejmenší tušení, kolikrát ještě budu muset těmito světy projít, abych tohle celé dokázal pochopit. Mnohokrát, nejspíš. Takže si kladu otázku, kdo nám dal pojem neřesti. Kdo ho zapsal, svojí představu toho, co je správné, která nám má svázat ruce, abychom si náhodou nevyškrábali oči?
Mnoho knih a mnoho zdánlivě velkých lidí se nám pokouší vnutit svoji odpověď. Největší a nejzrádnější jsou ty, které pokládáme za svaté. Ne, tohle není rouhání, tohle je fakt. Knihy psal člověk. A člověk píše vždy jen to, co se mu hodí. I já teď nedělám nic jiného, protože věřím, že to co teď tady napíšu, bude ukazovat, proč jsem se vydal právě sem.
Korán, Bible, Talmud a spousta dalších jsou spojením zápisů mnoha autorů a z různých zdrojů. V našem skromném kraji snad nejznámější z nich je Bible. Kniha knih, jak se překládá, ale ve skutečnosti pochází ze jména města, které pro svoji výrobu papyru dalo v důsledku vzniknout počátkům slova kniha. Bible není celá a nedělitelná, sestává z mnoha kapitol a dvou celých (pod)knih. Ale málokdo ví, že kapitol bylo mnohem více, že texty bývaly o dost jiné. Křesťanství se stalo trnem v oku římských imperátorů toužících po fyzické, ale i duševní vládě nad vším lidstvem. Dařilo se mu totiž tento záměr dokonale rozvracet, proto byli tak krutě a bezohledně stovky lidí zavražděny v koloseu pod zraky tisíců bezcitných „občanů“.
Přes to všechno se podařilo tomuto odkazu přežít. Dospělo to tak daleko, že císař Konstantin se rozhodl ustanovit křesťanství státním náboženstvím. Ale bylo až příliš mnoho věcí, které by císař musel dodržovat, které se vyloženě nehodily. Ještě stále se pohybujeme v místech, kde historické prameny mohou doložit, co zde píši. I teď, když vám prozradím, že byla najata celá skupina lidí, kteří byli nazváni korektoři, kteří museli seškrtat vše nevhodné a upravit nehodící se. I když nelze říci, jak vypadaly texty Bible předtím, určitě víme, že takto nevypadaly. Nikájský koncil byla poměrně „velká akce“, která sjednotila tehdejší různé směry křesťanství, které se jaksi odloučili. Určilo se, co do Bible náleží a čemu se bude od toho dne věřit. Nový zákon se dočkal formálního uznání papežem Damasem roku 382 našeho letopočtu. Bohužel už není jasné, co podnítilo ony odloučené směry ke vzniku a jestli naopak tehdejší hlavní proud nebyl tím odloučeným. To už jsou dohady.
Jedna skupina ovšem vydržela až do dnes. Říká se jim Esejisté nebo Esejci, v angličtině je dohledáte pod pojmem Essene. Jsou to v podstatě také křesťané, ale v některých otázkách se poměrně dosti odlišují. Jisté je, že jejich komunita existovala ještě v době před přelomem letopočtu. V různých archivech po Evropě, především ve Vatikánu, se nalezli různě kusé či souvislé informace týkající se právě jich. Konkrétně Edmond Bordeaux Szekely nalezl několik svitků, které nejspíše byly sepsány právě jimi. Na některých jsou zachyceny jejich velmi pozoruhodné dialogy s Ježíšem. O ničem takovém ale není v Bibli ani zmínka. Ve skutečnosti můžete nalézt i cosi, co se jmenuje „Původní Nový zákon“ (hledejte pod The Original New Testament), který vychází z překladu aramejského textu nalezeného v roce 1881 G.J. Ouseleyem. Opět lze jen těžko něco dokazovat na jeho důvěryhodnosti. Vatikán však ani zdaleka nezpřístupnil veškeré svoje informace a je jakýmsi veřejným tajemstvím, že některé části svého archivu nemají nejmenší zájem zpřístupnit. Není se čemu divit, církev a víra jsou dvě odlišné věci. A církev kromě víry slouží i sama sobě.
Přinejmenším se mi myslím podařilo poukázat na nedůvěryhodnost současné Bible. Nesnažím se rozvracet celou víru, ale poukázat na manipulovatelnost těch, kteří ji následují, pokud se dostane do nevhodných rukou. Snad ještě jeden příklad za všechny – celibát kněžích. Ten jako takový vůbec původně nebyl součástí žádných dogmat. Ale jak se středověká společnost vyvíjela, kněží získávali mnoho hmotných statků a v souvislosti s uznávaným dědičným právem se tyto statky dostávaly do rukou jejich potomků. Což ovšem ale vedlo k mnoha nepříjemnostem a obzvláště církev neměla zájem, aby to takto pokračovalo, protože potomci ne vždy chtěli mít s církví cokoliv dalšího společného. V tomto bodě se jistě najdou mnozí, kteří by mě opravili a uvedli věc na pravou míru. Ovšem samotný fakt, že se tato „nezvratná“ součást víry přidala leccos ukazuje.
Asi je na čase ukončit tento výlet do historie, protože mnohé určitě pálil do pat a jiní naopak pod patami nejspíše zatopí mě.
Vrátím se tedy k neřesti. Co je to ta neřest. Nevěřím ničemu, co mi kolem mě lidé říkají. Hlavní problém je totiž ten, že nejspíše ani neví z čeho vychází. Nejčastěji ale myslím, že z Bible. Ne, tolik věřících kolem mě není, ale je to, ač ne pro ně vědomě, nejjistější zdroj.
Čemu tedy mohu věřit? Jediné, co jsem dostal a co mi nikdo nevezme je můj rozum a moje svědomí. Ostatně ti dva společně mě zahnali sem do pouště. Svědomí mi to teď vyčítá a rozum se mě pokouší uklidnit. Asi nejlepší volbou bude vždy hledat v mínění těch dvou. Nebo možná toho třetího, srdce. A tak se pro mě neřestí stalo vše, co buď škodí tělu nebo duši. Co škodí tělu se pozná snadno, co škodí duši už hůře, ale přece. Každý víme a poznáme, kdy jsme opravdu nešťastní a kdy naopak šťastní. Je mnoho neřestí, které nám pomáhají zapomenout, ale šťastnými nás neučiní, což velmi dobře sedí. Jsou ale věci, které neprávem označujeme za neřesti, protože neškodí tělu, a když se za nimi neskrývá špatný záměr, tak jistě ani duši.
Takže sedím teď uprostřed pouště a vím, že cesta ještě pár dní nikam nepovede. Vím ale velmi přesně, kudy se má ubírat. A jestli cesta uhne, půjdu a pokusím se jí narovnat. Nechci aby vedla do propasti. A nechci ani, aby mě zavedla na místa, kde nemohu žít.
Komentáře (11)
Komentujících (8)
Doporučit
TiskNesouhllasím :-) Mám dva důvody. Za prvé, odhlédneme-li od víry, je to celé smyšlená filozoficky-mytologická teorie. Kolikrát byla přepsaná a změněná před Nikájským koncilem? Kolikrát byl změněn a přepsán Starý zákon (který byl navíc historií pár set lidí v rámci několika kmenů, kteří se "flákali po poušti")? Není dobré nadávat na poslední úpravu, ale je lepší to pojmout trochu komplexněji. Navíc není dobré směšovat text Bible s jeho výkladem. Bavíme-li se o ztracených textech, dalších evangeliích apod., nemíchejme do toho její interpretaci v podobě celibátu, zákazu nahoty, předmanželského sexu a čehokoliv dalšího, co bylo doplněno v průběhu věků. Za druhé, naše kultura vychází z té Bible, jak ji známe, a je jí utvářena přes jeden a půl tisíce let. Takže dohledávat dnes nějaké další "biblické texty" je hloupost, protože by to bylo proti vývoji civilizace. Taky si nejsem jist, zda by naše civilizace byla vyspělejší, kdyby ty texty v Bibli byly ponechány. Spíš naopak - středověký propad by byl o to horší, oč horší by byl rozpad Říše římské, navíc Bible v její současné podobě skutečně podporuje státní moc a centralizaci, která v historii byla naprosto základní podmínkou udržení kultury a státu. Jediná chyba, která vznikla likvidací části Bible, byla historická (na druhou stranu z jiných částí světa neznáme už vůbec nic) a literární (děl bylo ale spáleno více a Bible po stránce literární není nijak výjimečná). Dopsal jsem :-)
08.05.2008 11:01:00 | Hynas
Súhlas. Podporuje to moju teóriu (viz. úvaha o Ježišovi) a ten koncil je podľa mňa najväčšia chyba ľudstva. Pravdu si zobrali do hrobu a my môžeme len hádať ako vyzerá celá mozaika, keď máme pred sebou pár kamienkov. A pár ich drieme vo Vatikáne. Inak super úvaha, dal by som aj megatip. Keby existoval:-)
04.03.2008 01:07:00 | Sarazin Faestred
Naprosto sohlasím, jen ještě pár dodatků a faktů pro ty neodbytnější. Po třech stoletích, od narození Krista, stále otevřenější a vyhrocenější spory začali přerůstat ve válku, což mohlo mít katastrovální důsledek pro římskou říši. Naštěstí pro ni byl v té době císařem Konstantil, který si uvědomoval nutnost sjednotit říši. Ačkoli byl pohanem. Svolal do Niceje koncil, který měl sjednotit rozdělené křesťanství a to se mělo stát hlavním náboženstvím říma. POHANSKÝ CÍSAŘ pomohl sepsat niceiské krédo, po dohadech o tom, jak že to vlastně bude křesťanství vypadat a co že to vlastně bude pravda (podle některých zdrojů zde hlasovalo i o tom, zda Ježíš bude člověk či syn Boží) ho většina z 318 biskupů podepsala. Jediná "správná bible" z jedinými "správnými názory" byla podporována, zatímco jiné verze této posvátné knihy, byli páleny a jejich vlastnictví se stalo hrdelním zločinem. tak tomu bylo povíce než tisíc let, kdy teprve byla připravena půda pro prozkoumání jiných variant této knihy, a až v 20. století byli oběveny zásadní prameny (samozřejmě konečně oběveny znamená pro običejnou veřejnost nikoli pro vatikán jež má zajisté podobných spisů plný archiv), které na vše vrhly nové světlo, jsou to tzv. Svitky od Mrtvého moře a papyry z Nag Hammándí. Tyto nesmírně vzácné dokumenty psané před koncilem v Niceji nám říkají podezdřele jiné věci než tvrdí nám známá bible.
Myslím si, že nám dnes známá bibla je znásilněná zkutečnost k obrazu její tvůrců. Vznikla jako nástroj ke spojení Říma a stala se zbraní mocnější, než která jiná v té době. Však také po koncilu v Niceji přichází raný, či také temný středověk.
Dodatek k nepůvodnímu celibátu: nejen že celibát nebyl odjakživa, ale naopak mno zkupin kněžích dodržovo agapé, hody lásky. shromaž´dovali se požehnávali víno a chléb (což má svůj původ v uctívání Mithrase syna perského boha, jehož narození se slaví 25 prosince a který měl podle tradice předsedat poslednímu soudu a měl odělit nečisté duše od těch čistých kteří měli spolu sním stanout v nebeské říši u jeho otce Ahura Mazdy) poté co učinili "příjmání těla a krve kristovi" si viměnili "polibek lásky". Ke smůle všech zůčastněných se to často zvrhlo v orgie a proto se to stalo kacířským zvykem.
No asi jsem to měl napsat jako samostatný článek a ne komentář původně to mělo být kkratší ale nějak jsem se rozepsal a je toho spousta co by se ještě dalo dodat. Od umírajícího boha jenž stane z mrvích spasí komunitu a stane v nebi. Což byl známí příběh v době předkristově. Od častách příběhů o bohu dítěti a matce jež ho zplodila až po nesčetné pohanské rituáli které jsou dnes vydávány jako rize křes´tanské. Z toho všeho se dá odvodit, že kristus, jako významná postava tehdejší doby se jim "prostě hodil do krámu" a napasovali na něho co se dalo, aby byli všechny strany spokojeny, a v novém náboženství si své našli všichni... (za chybi se už tradičně předem omlouvám, polepším se...)
19.02.2008 12:52:00 | Hérakleitos
v Bibli je všehovšudy pár veledůležitých poselství, zbytek je vata - s tím nesouhlasím... s tím že v ní neumí číst každý s tím ano...
su věřící, nejsu svatá ani zažraná... ale do Bible občas nahlídnu - hlavně jako třeba včil dyž si čtu zítřejší kázání - chodím tlumočit na nedělní shromáždění do armády spásy - pastoři sou holanďani a kážou v angličtině - jsou moc fajn, mají přehled aj mimo Bibli, jsou moderní a inteligentní - dozvěděla sem se už díky nim spoustu zajímavých věcí, hlavně z Bible
o ne/víře církvích a všem kolem se dá krásně diskutovat nebo se hnusně hádat :o)
09.02.2008 19:25:00 | hanele m.
zdalipak není pán trochu alibista?
krásný večer Vám přeje exorcista
09.02.2008 17:34:00 | Maro Deives
Protože nejsem historik, rád si počkám na vyjádření Daniela k tvému historickému povídání.
Z povrchního hlediska máš pravdu.
Bible, tedy hlavně nový zákon, má ale sloužit hlavně k praxi křesťanství. Vždyť právě slova Ježíše jsou tím nejlepším vodítkem. I když se třeba něco pozměnilo, přesto lze číst mezi řádky a když se odprostíš od dogmat, které tu kolem nás neustále plavou, tak pochopíš mnohem větší hloubku učení než co předvádí církev a "křesťané".
Učení se přizpůsobuje době a z toho plyne jeho povrchní praktikování. Skutečnost a hloubka je podstatně šokující a pro mnohé neakceptovatelná.
Co se týče neřesti. Neřest je vše, co ruší od klidu a nepřipoutanosti "srdce" a to je téměř vše, okolo nás :)
07.02.2008 10:34:00 | Dao de
Zajímavá formulace: Všehovšudy pár veledůležitých sdělení :o)
Ale myslím, že občas ty detaily jsou zajímavé, protože leckdy prozradí i to, když někde něco nesedí.
06.02.2008 21:10:00 | Demedalex
Je pravda, že je v ní toho mnoho, co přežilo všechno pozměňování a překrucování, a tak určitě není bezcenná. A také je pravda, že mnohdy dá práci to najít.
06.02.2008 14:26:00 | Demedalex
Jméno podstatu nemění. Že se se mnou ale vůbec namáháš... :)
06.02.2008 13:59:00 | Demedalex
Sorry - historiografie...
06.02.2008 13:52:00 | Bíša
Zajímavý exkurz z bloudění v poušti. Byli proroci silní
a slabší, neozbrojení. A vladaři měli své homéry...
Histografie je plánování minulosti...
06.02.2008 13:49:00 | Bíša