Cesta nocí měsíční

Anotace: Díky této cestě byla ve mě oživena ženskost a já konečně uvěřila,že jí v sobě mám...

Vždy jsem se považovala za nehezkou,zbytečně vysoká postavou a malá svým sebevědomím.
Má cesta začala končícím se večerem s přáteli.Byl mezi nimi i On.
Spadla tma a nás čekala cesta.On rozsvítil měsíc a rozložil přede mne koberec.Rudý,plný lásky i chtíče.
Koberec cestou byl a stěny byly stromoví.
Nevěřila jsem tmě a dlaně mé pátraly po jeho.Tiše beze slov jsme svými kroky rušili hloubku lesní noci.Z úžasného mlčení,kdy se mě hlavou motaly otázky,zda se mu líbím a má mě rád,mne vyrušila jeho věta:"Svlékni se"Pousmála jsem se jeho vtipu a šla dál.Ale On mne zastavil a zopakoval "Svlékni se"
Nemohla jsem,tak začal sám.Během vteřiny jsem stála na cestě jen ve své kůži.Srdce mě bušilo a nemohla udělat krok.
Jsi nádherná"."Měsíc na těle tvém prozrazuje přítomnost chloupků,jsi moje broskvička."
Stále jsem stála...
Větvičkou smrkoví učesal mé vlasy a kladl mi je na ramena jako závoj by to byl.Malinou nabarvil a ochutil mné rty a borůvkou namaloval modré z nebe na víčka.
Stále jsem stála...
On mne nazval vílou.Z potoka nabral do dlaní vodu a rozházel do mých vlasů kapky."Zdobím tě perlami"Vyrýpnul mechoví a chtěl mi jej klást pod mé kroky.
"Jdi přede mnou,ať vidím tu krásu".
Stála jsem dál a nohy jak z ocele."Přeci tohle nedokážu"
"Prosím,Mirko,jdi a nechej mé srdce zpívat do rytmu tvých kroků"
První krok,druhý,třetí...
"Jsi měsíční víla,jsi Večernice,Vlasatice vesmírná.Jak nádherně prorážíš tmu v měsíčním světle,tvé dlouhé nohy konkurují vysokým rovným stromům.Tvá záda jsou jak hladce vyleštěný ledovec.Tvůj krk tak nekonečně dlouhý a štíhlý.Tvoje boky se vzrušivě houpou a já s nimi.Jak sladce hýbeš se zadečkem do stran.Jsi krásná Mirko a musíš to vědět i ty.V pase útlém se dá číst tvá ženskost,nemůžu se vynadívat.Cesta po tobě tak žensky voní."
Čím více jsem poslouchala jeho slova,tím rovněji a odvážněji jsem šla.Koupala jsem se v jeho hlase a rostlo mé sebevědomí.
"Tvoje silueta je ten nejkrásnější obraz"
Stále šel dva kroky za mnou.Teď přistoupil ke mě a horkou dlaní mě četl.
Na konci cesty mě dlouze líbal a děkoval za nejhezčí film v jeho životě.
Cítila jsem se býti tou krásnou a ženskost mě začala bušit v srdci i v duši.
"Věřím ti Jeníku a děkuji,žes mne objevil.Tys ve mě našel zapomenutou ženu."Když si na vše vzpomenu,cítím,jak se ztiším.Díky tobě vím,že krása se musí cítit,né vidět.Jen naše myšlenky jsou realitou.