Valcha magická

Anotace: Zase jsem nestihla to sem dát v pravý čas, i když jsem to v hlavě nosila už měsíc. Tak omluvte, že se zase vracím k tomuhle tématu ...

Pobývám na tomto světě bezmála 504 měsíců. Přemýšleli jste někdy, kolik času jste kde strávili? Když pominu místa bydlišť svých i nejbližší rodiny. A samozřejmě zaměstnání a školy. Ať počítám, jak počítám, vychází mi, že nejvíce času jsem strávila právě na Valše v Počátkách. Celé 4 měsíce svého života jsem postupně přožila právě tady.

Prvně jsem sem přijela těsně před nástupem do 1.třídy. Začala éra 14 denních dovolených s rodiči. Když jednou nevyšla vytoužená dovolená u moře, přišla jako náhrada Valcha. A paradoxně právě z tohoto roku mám jedny z nejhezčích vzpomínek. Také se mi vybavuje školní výlet v 8. třídě. Naposledy jsme někam jeli společně. A bezvadně si to užili. Mimochodem na terase na stejném místě stávala ta stejná houpačka. A konečně co by 17letá slečna jsem si tu užívala svobodu bez rodičů. Jen s kamarádkou.

Pak jakoby Valcha pro nás upadla v zapomnění. A dodnes netuším jaké vnuknutí přimělo mého muže, že po letech našel na internetu Valchu a už se jelo na dovolenou. A tak začala pro nás nová počátkovská éra. Nejprve jsme tam vzali své děti. Pak své přátele s rodinami. Pak cizí děti, protože jsme tu začali pořádat rybářské tábory. A nakonec vlastně i některé z vás, literáků. Zvláštní je, že každý, koho jsme sem vzali, propadl nějakému neznámému kouzlu či magii. Snad každý odjížděl s přáním návratu. Nevím, jestli na to má vliv kouzelná příroda. Na posledních fotkách se mi potvrdilo, že nejspíš ano. Či je něco omamného ve vzduchu? Těžko říct. I pro mě má po těch měsících zde strávených Valcha stále své kouzlo. Jako bych se náhle ocitla v jiném světě. Cestu ke studánce a kolem rybníka mohu jít několikrát denně. Možná bych za ty roky mohla mít objeté i všechny památky v okolí. A že jich je. Přesto se mi i po letech daří nacházet pro mě dosud nepoznaná místa.

Po jednom z pobytů tady jsem druhý den v televizi viděla pana Čáslavského, zrovna když pouštěl filmy o Valše. O tom jak za první republiky sem v neděli korzovali alejí místní na posezení a občerstvení na terase. Možná, že právě něco z té atmosféry tu dýchá dosud. Možná to zůstalo v korunách letitých stromů a díky větříku se to pomalu sype na současné návštěvníky.

Myslím si, že Valcha v naší rodině zůstane, dokud bude stát. Jezdila sem na dovolenou už moje babička se svými syny. Každá další generace může mít sice trochu odlišné vzpomínky. Pro mě je to třeba kolotoč pod schody do jídelny, rak pod kamenem v potoce nebo písečná pláž, které už nenávratně zmizeli. A přesto bude něco společné. Možná že i já sem jednou vezmu svá vnoučata. Kdo ví? Přece je neošidím o ta kouzla.