Váha

Anotace: Jedno z témat, které se probírá pořád dokola, můj pohled na něj...

Pořád ve svém světě, pořád o něčem přemýšlet…taková jsem já. Občas si sednu v centru města, pozoruji lidi a přemýšlím. Nejdříve ta první věc, která se týká i mě. Je tu problém, že lidé trpí nadváhou a já tento problém měla již od nějakých deseti. I když já měla navíc jen pár kilo s tím, že mám širší kosti, takže jsem vždy vypadala mohutněji, než dívky v mém věku. Tak jako většina lidí, která nezapadla do kolektivu i já jsem se setkala s šikanou, řekla jsem hned doma, že jsou na mě děti ve škole zlé a máma hned běžela za třídní, která se jí vysmála do obličeje s tím, že nejsou důkazy. Tehdy mi pomohla další má vlastnost – nikdy se nevzdávat. Použila jsem svoje ruce, nohy, nehty, zuby a poprala jsem se čtyřmi spolužáky a z tohoto ,,souboje“ jsem odcházela jako vítěz. Zbytek základky se mě nikdo nedotkl. Mám pronikavý pohled, což v praxi znamená, že stačil jeden pohled a lidé mi raději uhýbali z cesty.
Když si ovšem člověk představím dítě, kterému všichni nadávají, protože má nějaké to kilo navíc, pochybuji, že má sílu se prát s celým světem jako jsem tehdy měla já. Přijde domů, vezme si čokoládu a je mu trochu lépe. A čím víc na něj budou ostatní zlý, tím vím, bude jíst a malé děti dokážou být i opravdu kruté. Takže bude jíst o to víc, čímž se dostáváme do uzavřeného kruhu. A kdo těm dětem pomůže? Rodiče o ně nemusí mít zájem nebo jim ani dítě nemusí říct, že ho ve škole šikanují. Nebo mají jejich rodiče stejnou nadváhu, takže jim jejich dítě vůbec nepřijde ,,trochu“ silnější než ostatní děti. Kolik dětí má sílu na to, aby začalo jíst zdravě, sportovat a hubnout? Jsou to dva měsíce, co jsem našla odvahu jít za výživovým poradce, když jsem za 4 měsíce nemoci přibrala cca 15 kilo. A doktorka na ORL mě už ani nechtěla léčit, jen mi říkala, jak jsem tlustá, ale tak zdravotnictví je kapitola sama o sobě, to až někdy jindy.
Pak je tu další věc, děti, které trpí anorexií a bulimií. Sama si myslím, že toto je mnohem horší, než mít pár kilo navíc, něco jiného je, když má někdo už 200 nebo 400 kilo. A přesto mi přijde, že se o anorexii a bulimii nemluví tolik, jak by mělo a řeší se jen to, že je víc tlustých dětí i dospělých, ale to taky není dobře. Je těžké zhubnout, ale ještě horší je přibrat. A dostáváme se k dnešní společnosti. Když člověk vidí modelky a různé herečky, kterým jsou vidět snad všechny kosti. V plavkách se člověk dívá na jejich vystouplá žebra, klíční kosti atd. To jsou vzory krásy dnešní společnosti? To raději budu mít pár kilo navíc, než aby mi zůstávala voda za klíční kosti, když bude pršet.